Hawaii

22.kapitola-sbohem

Odpoledne bylo fajn. Po příchodu z večeře jsem se podívala na mobil, který jsem celý den neviděla. Měla jsem zde zmeškaný hovor od Emy. A hned několik. Co se to děje? Vytočila jsem ji a nemusela jsem dlouho čekat. Zvedla to téměř hned. 

- "Ahoj zlato, stalo se něco? " 

* " Ahoj Jenn. Proč mi to nebereš. Nebo počkej, je mi to jedno. Jak se máš?"

-"Je to tu moc hezký, ale jsou zde někteří individua, co mi to zde "zlepšujou". Co u vás?"

*" Tak to je super, že se tim tam v rámci možností líbí." Řekla a začala se smát.                                          " A o tom jak je to tady, právě proto volám. Jenn víš, že tě mám ráda a proto nevím jestli je dobrý ti to teď volat, abych ti to tam ještě nezkazila." V jejím hlase šla slyšet  nervozita a bezmoc.

-" Emm, co se děje? Teď už mi to musíš říct! Prosím..." Ona se jen zhluboka nadechla a začala.

*" Včera byla mega párty u Sama. Byli tam všichni i Josh." Zarazila se. Tak od tud vítr vane.              " No zkrátka byla tam i Amber a no...."

-"On se s ní vyspal viť?" Řekla jsem smutným, zklamaným, smířeným a ani nevím jakým ještě hlasem. 

*"Jo." Odpověděla Emm jako by se bála, aby to se mnou neseklo. 

-"Díky, Díky moc. Vážím si toho, že jsi mi to zavolala."

*" Budeš v pohodě?" Zeptala se starostlivě Emm. Vždycky taková byla. Starostlivá.

-" Si piš! Řekla jsem rozhodnutě a snažila se vydržet všechen ten nátlak ve mně. Nechci, aby mě slyšela brečet. Měla by starost.                                                                                                                                        

-" Já už budu muset." Zalhala jsem.

*" V pohodě. Kdyby jsi se potřebovala vypovídat zavolej. Kdykoliv! Tím myslím i ve 3 ráno. Volej.  Myslím na tebe. Drž se."

-" Budu na to myslet. Ty taky. Pa." 

Ukončila jsem hovor. Ani jsem nečekala na její odpověď a zavěsila. Co teď? Seděla jsem na posteli a koukala do blba. Proč mě to tak vzalo, když jsem před pár dny přemýšlela nad tím že ho už asi ani nemám ráda. Příjde mi to jako podraz z jeho strany a to mě mrzí asi nejvíc. Proč? Udělala jsem něco blbě, nebo prostě jen nemohl vydržet 3 týdny bez dívčí pozornosti? Začal mi zvonit telefon. Podívala jsem se na displej kdo volá a hádejte?  Josh. Chvíli jsem na displej jen koukala a pak to na konec vzala. 

-"Ahoj Jenn." Řekl svým osobitým hlasem. 

*"Ahoj" Odpověděla jsem jako by nic. 

-"Jak  se máš?" Zeptal se spíš ze slušnosti.

*"Joshi co potřebuješ." Šla jsem rovnou k věci.

-"Takže to už víš co."

*"Nevím co máš na mysli? Buď konkrétnější." Hrála jsem blbou, ale z tonu mého hlasu musel moc dobře vědět, že vím o čem mluví.

-"Je mi to líto." Řekl smutně. Možná se ve mě objevil pud, abych ho utěšila nebo jiná kravina, ale nebojte hned jsem ten pud či co zahnala. Hajzl jeden.

*"To mě taky, ale co stalo se. Máš ještě něco na srdci? Já totiž jinak musím končit. Jak tento telefonát tak náš vztah." Zhluboka jsem se nadechla.

-"Jenn počkej chtěl bych t........" Ani jsem ho nenechala dopovědět.

*"Hele víš co Joshi? Mě jsou ty tvoje zasraný výmluvy vlastně naprosto, ale naprosto ukradený. Jestli se potřebuješ vykecat tak si zajdi k psychologovi a dej mi pokoj. Sbohem"

Ukončila jsem tento rozhovor o ničem a začala si utírat slzy, které se mi  najednou spustili z očí. Stáčí! Řekla jsem sama sobě a šla k šatníku. Oblékla jsem na sebe jen džinové kraťasy a bílé tílko, popadla jsem kartu od pokoje a šla se projít. Potřebuju vzduch.  

Nová část venku. Děkuji všem co tráví čas zrovna na mojí knížce. Znamená to pro mě hrozně moc a věřte tomu, že mě to posouvá dál. Budu ráda za každý ohlas. Díky moc.

N.