Hawaii

25.kapitola-dobrou

O co tu jde? Proč mi pomohl, bych si nějakým záhadným způsobem vysvětlit dokázala. Prostě se mu zželelo ubohé holky a tak se jí zastal. To by snad udělal každý, kdo má hlavu aspoň trochu v pořádku, ale proč tu dál vedle mě seděl? Proč mi hned na začátku neřekl kdo je? Sakra proč?

On si konečně sundal kapuci. Viděla jsem mu do obličeje. Byl uvolněný oproti jiným dnům, co jsme tu byli. Jeho rysy byly velmi jemné. I v té tmě vypadal dobře a to jsem toho zase tolik neviděla. Vlasy měl rozházené. Neměl je nagelované jako jiní a to se mi tak moc líbilo. Vrátila jsem se zpět na místo kde jsem před tím seděla. Zima nezima tohle musím zjistit. Hned jak se milostivě dosmál nahodil vážnou tvář. Koukal před sebe a nevypadal na to, že by se měl k tomu něco říct."Ehm." Odkašlal jsem si. Nevěděla jsem co říct.  Ale potřebovala jsem to z něj vytáhnout. 

"Proč...Proč jsi mi po....." Nestihla jsem dokončit větu a on mi do ní skočil.        " Proč jsem ti pomohl? Myslíš si, že jsem takovej hajzl a jen tak bych prošel s vědomím, že ti tady bude ubližovat? No tak Jenn...... Za koho mě máš?" Řekl tak trochu dotčeně. No frajere, já ani nevím za koho tě mám. Řeknu si v duchu. "A na tu další otázku, kterou se mi právě připravuješ říct a to proč jsem tu s tebou seděl. Proč ne." Řekne jednoduše."Proč ne." Opakuje se mi v hlavě a já nevím co si o tom myslet. "Jak si mě poznal?" nedá mi a vyzvídám dál. Ukecanost a zvědavost já prostě nemám šanci zapřít. Koukám se přímo na něj. Jeho rysy v obličeji se povolí. Koutky úst jdou jemně až nepatrně směrem vzhůru. Já si toho však všimnu. On dlouho nic neřekl, až jsem si myslela, že mě neslyšel. "Tebe bych poznal vždycky." Řekne potichu. Spíš to zašeptá. Sama přemýšlím jestli nemám slyšiny. "Cože?" Zeptám se. On zatřepe hlavou jako by chtěl odehnat špatné myšlenky. "Nepoznal." Řekne chladně. "Nevěděl jsem kdo jsi. Prostě jsem jen pomohl, až když jsem ti podával kapesníky tak jsem tě poznal." Řekne. A mě je to možná líto. Asi jsem nečekala tuhle odpověď. Mnohem víc se mi líbila ta první, o které po tomhle pochybuji, že vůbec řekl. Spíš to byl výplod mé fantazie. " Aha, tak ještě jednou díky." On jen kývne hlavou. Já se zvednu a jsem na odchodu. Do ruky popadnu mé botky a jdu směrem na hotel. On se zvedne a jde se mnou, což mě překvapí. Jdeme  v tichosti. Nikdo nic neřekne. Už jsme vstoupili na chodník. Já jsem si nazula botky a on na mě galantně počkal. Koukala jsem si na nohy. bylo to docela trapné. Najednou se proti nám vynořila parta asi 6 kluků. Byli na mol. Totálně. V ruce drželi flašky a šli velmi zajímavou chůzí. S Joshem jsem se zařadili na stejnou stranu, aby měli místo kde projít. Josh šel víc u silnice a já byla blíž k těm klukům. V momentě kdy jsme se míjeli jeden z nich zakopl a padal přímo na mě. Nevěděla jsem co dělat. Najednou mě Josh stáhla k sobě a já narazila na jeho vypracované břicho. Ten kluk co spadl se posbíral ze země a šel dál za to já tu zde stála s Joshem v takovém zvláštním obětí. V momentě jsme se oba odtáhli a šli na hotel. Prošli jsme recepcí a došli jsme každý ke svým dveřím. Našla jsem kartu a odemkla si a on udělal to samé. Ještě jsem se na něj naposledy podívala a on mi ukázal jemný úsměv. "Dobrou." Řekl a mě tím docela překvapil. Čekala jsem něco jako: čau, ahoj nebo nazdar. Bylo to milý. "Dobrou." Odpověděla jsem a vešla do pokoje. 

Čus čus. Jsme o kus dál. Teď podle odhadu (sama si ještě nejsem jistá) jsme někde v půlce knížky. Snad se vám moje psaní líbí. Omlouvám se za gram. chyby. Budu ráda za každý ohlas. Díky.

N.