Hawaii

33.kapitola-asi to tak má být

Odpoledne uběhlo rychle. Nachytala jsem trochu bronzu. Na pokoji jsem si dala krátkou sprchu. Vzhledem k tomu, že zítra odjíždíme zpět na náš hotel jsem si trochu sbalila věci. Venku jsem si nechala jen to nejnutnější. Byla jsem unavená a tak si šla lehnout. 

Ráno na snídani táta rozdal pokyny. Odjíždíme v 1 po obědě, tudíž ještě můžeme jít na útesy. Hned po snídani jsme tak také udělali. Odložila jsem si věci na moje místo a chystala se jít lehnout si na deku. Deny se ke mě skrčil a pošeptal. "Nechceš jít s námi? Je tam větší zábava." Rozmyslela jsem se. Vlastně proč ne. Deny mi podal ruku, aby mi pomohl se zvednout a šli jsme za skupinkou kluků, která před chvilinkou odešla. Deny však mojí ruku nepustil. Drželi jsme se jen tak nepatrně malíčkama, ale přeci jen. 

Šli jsme malinkou pěšinkou. Z jedné strany byl sráz dolů a z druhé keře. "Hej, počkejte na mě!" Ozvalo se za námi. Oba jsme se otočili a tím pádem jsme povolili stisk a naše ruce povolili. Za námi běžel Josh. Na sobě měl jen plavky. Jeho tělo tělo pod kapičkami vody se lesklo. Vypadal jako Mitch z pobřežní klídky.  Na obličeji měl nahozený sexy úšklebek co holky dostával do kolen. Sakra. Skousla jsem si spodní ret. Do háje, co to ten kluk se mnou dělá. Oba jsme počkali až doběhne. Tak a teď už jsme šli tři. Já byla uprostřed a po obou stranách vedle mě šli nabouchaný sakra sexy kluci. "V kolik že  odjíždíme?" Zeptal se Deny. Stejně si myslím, že to bylo jen proto, aby řeč nestála. "V jednu." Odpověděl Josh. Nastalo opět ticho, které však netrvalo dlouho. Došli jsme na konec. Byla to skála, z které se skákalo do vody. Nebylo to zrovna nízko, ale zároveň ne tak vysoko, jako na těch prvních. Zrovna všichni kluci stáli u kraje. "Hej lidi pojďte skočit s námi." Zavolal na nás Charlie. Sakra. Co mám dělat? Já mám strach! Kluci vyběhli za ostatními. Já jsem však stála jako přikovaná. Ne. To nedám.  Koukala jsem jejich směrem a čekala až skočí. "Jenn! Pojď taky!" Zvolal někdo z kluků. "Ne dobrý jen skákejte. Já půjdu až za chvíli." Oni tak udělali a pro moje štěstí mě nechali na pokoji. Stála jsem u kraje té skály a celá jsem se klepala. Koukala jsem na kluky, kteří právě dole vylézali z vody. Po chvíli se objevili všichni zase nahoře. Chytli se za ruce s tím, že je to jejich poslední skok a proto ho musí skočit všichni najednou. Za ruku mě držel David. Čekalo se jen na Joshe a Denyho, než  vylezou z vody. Pustila jsem se Davida. Malinko jsem poodstoupila. V tom se přiřítil Deny a Josh. Deny se chytl za ruku Davida. Josh za ruku Danyho a Josh natáhl ruku ke mě. "Já nemůžu." Odpovím mu. "Jenn. Je to poslední skok. Zkus to. Tamta skla, kterou jsme spolu skočili, byla mnohem větší. Neboj, jsem tu s tebou." Pomalu k němu natáhnu ruku a on ji pevně stiskne. Hned po dopadu do vody mi Josh pomohl se vynořit. "Zvládla jsi to." Řekl mi radostně. Ano já to zvládla! Samou radostí jsem se mu vrhla kolem krku. On to nečekal. Po chvilince obmotal své pevné ruce kolem mého pasu stejně tak, jak už to jednou udělal. 

Hned po obědě jsme vyrazili. Jeli jsme opět tou plechovkou, kterou víc a víc nenávidím. Na hotelu jsem zalezla do mého pokoje. Na večeři kašlu. Pomyslím si a rovnou si lehnu. Probudím se v noci. Všude je tma. Pomalu si sednu na posel a na nočním stolku vyhledám telefon. Zapnu ho a na obrazovce se objeví 1:37. Opět si lehnu. Už mi však usnout nejde. Koukám do stropu. Do pokoje mi proniká měsíční světlo. Kašlu na to. Zvednu se z postele.. Na sobě mám ještě šaty v kterých jsem přijeli. Přistoupím ke skříni a vytáhnu volné černé kraťasy a triko s rukávem, která mi končí kousek pod loktem. Nazuji si pantofle o vyjdu ven na terasu. Stojím u zábradlí a koukám se do dálky. Rozhodnu se jít na pláž. Výhodou je, že na terase máme vrátka, které mě dostanou rovnou na pláž. Vlastně ani nevím, proč je nepoužíváme.   Pantofle popadnu do ruky a jdu směrem k vodě. Všude jsou palmy. Pod jednu si sednu. Hrozně moc mi chybí mamka. A vlastně i táta. Ačkoli je tu se mnou, moc se nevidíme. Potom je tu kapitola Josh. Nemyslím Joshe od tud. Můj teda ne už můj Josh. Proč mi to udělal? Nejvíc mě mrzí, že nebojuje. Nepíše mi.  Nevolá. Možná je to tak dobře. Možná to tak prostě má být.

Omlouvám se za gramatické chyby  snad se bude líbit.

Pa N.