Hawaii

19.kapitola- miluju ho?

Nebudu kecat... Je nesmírně příjemná změna trávit čas s někým jiným, než s tím s čím jsem trávila čas do teď.Kluci byli velmi milí. Dozvěděla jsem se nich spoustu nových věcí. A to třeba, jako že to jsou závodní plavci. No tak postavy na to mají! Po zmrzlině se kluci rozešli, jen Austin trval na tom, že mě odprovodí k hotelu a zároveň na tom, že ponese všechny ty tašky. Když jsme se blížili k hotelu, všimla jsem si, že kluci jsou na pláži a  hrajou volejbal. Opět se ve mě probudil nával vzteku, uraženosti a nenávisti. Hlavu jsem radši otočila jiným směrem. 

Před hotelem mi Austin předal všechny tašky společně s papírkem a tužkou v očekávání, ať mu tam napíšu moje telefonní číslo. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, jestli to je správný nápad jen tak rozdávat čísla na potkání a na konec jsem se rozhodla, že ne. Napsala jsem tam tedy celé moje číslo až na to poslední, to jsem změnila. Místo 6 jsem napsala 7. Promiň.... Bylo mi ho trochu líto, ale přeci jen tu jsem na 3 týdny a pak čau, čau. Nikdy bych ho neviděla a tohle je ten nejlepší způsob jak ho mile odpálkovat. Rozloučili jsme se a já šla do hotelu. Jen jsem si ještě stihla všimnout smutného pohledu Denyho a naprosto nasraného pohledu Joshe. A co jako.....! 

Všechny tašky jsem hodila do kouta a svalila se do postele. Zaslechla jsem klepání na dveře. Šla jsem otevřít. Tam stál Deny. " Můžu si s tebou promluvit?" Já jen odstoupila od dveří na náznak ať jde dovnitř. Sedl si na postel a já se opřela o komodu naproti němu. " Víš já... Promiň. Slyšel jsem, že jsi se dozvěděla o tom, že jsem si tě "zamluvil" a je mi jasný, že se ti to nelíbí. Pro.." "Jak víš, že jsem se to dozvěděla. A pravdu!!!" "No David mi to řekl." Nadzvedla jsem obočí a zamyslela se. " Dobrovolně?" Zeptala jsem se. Z jeho pohledu jsem zjistila, že použil násilí. " Je v pohodě?" "Jo, to jo! Nic to nebylo jen pár pěstí." Řekl jako by nic. Naštvalo mě to. Ne, přímo nasralo. Popošla jsem k němu a vlepila jsem mu takovou facku, že se mu hlava otočila do strany a celá tvář zrudla. " Jo promiň, tu jsem si zasloužil." Odpověděl smutně a začal si protahovat pusu. Přistoupila jsem k němu znova a natáhla mu ještě jednu na druhou stranu. " Auuuu, máš fakt sílu, ale ta byla za co?"  "Ta byla za to, že já nikomu, slyšíš nikomu nepatřím!!!" On jen přikývl a držel se za obě tváře. Já si sedla vedle něho na postel a dala si hlavu do dlaní. V hlavě mi pořád běhali myšlenky na Joshe. Mého Joshe co na mě čeká doma. Nejhorší je, že už ho asi ani nemám tolik ráda. S Denym jsme se usmířili a teď koukáme na film. Já to ale stejně moc nevnímám, jelikož neustále přemýšlím nad tím jestli ho ještě miluju......

Snad se bude líbit... Jsem moc ráda, že někdo tráví čas zrovna nad mojí knížkou. Díky moc. Budu ráda za každý ohlas. Díky N.