Hawaii

45.kapitola - vlaštovka

Na lehátku seděl Josh. Měl na sobě bílé triko a světle modré plavkové kraťasy. Na nose mu seděli brýle. Nehrál na nenápadnost a nepokoušel se skrýt pohled, který na mě zakotvil. Připluji k okraji bazénu a ruku si přiložím očím, abych na něj přes neúprosně žahnoucí sluníčko viděla. "Nevěděl jsem, že umíš tak dobře plavat." Pronesl. Moje ego o něco málo stouplo, ale znát jsem nic nedala. "Žádná sláva to není." On se podíval za mě do bazénu a potom zpět na mě. "Ne bez legrace. Opravdu ti to šlo. Už dlouho jsem neviděl holku, která by ve vodě plavala normálně bez držení nosu nebo ze strachu potopit si hlavu, kvůli vyžehleným vlasům. Natož holku, která by ovládala techniku." Usmála jsem se. On také. "Ehm tak to díky. Ale od kdy se ty vyznáš v technice plavání." Zajímalo mě. Jako bych v tu chvíli zapomněla na vše co mi udělal. Líbilo se mi to, že si jen tak nezávazně povídáme. "Dřív, když jsem byl menší, tak jsem závodně plaval." Odpoví bez zájmu. Chtěla jsem se ho zeptat, proč přestal, ale to už přicupital k bazénu i táta s ostatními. 

Hned jak táta vysvětli pravidla závodu se mohlo jít startovat. Moje práce bylo zapisování časů. Vtip byl v tom, že táta mi vždy nadiktoval jenom příjmení, které já samozřejmě neznám. Světe div se. Zvládla jsem to. Kluci se vydali na pozdní oběd a já jsem společně s tátou na stole u bazénu vypisovala výsledky. Na třetím místě byl Charlie. Druhý skončil Deny a první místo získal Josh. Překvapivě. "Děkuji ti za spolupráci. " Řekl táta a poplácal mě po rameni. Za odměnu jsem ti objednal zmrzlinový pohár. Já se jdu projít do města a asi koupit nějaké ceny." Kývnu hlavou a dorovnávám všechny papíry do desek, aby mi  je ačkoli ne silný vítr neodfoukl. Do chvíle mi na stole přistál můj už zmiňovaný pohár. Do ruky popadnu mobil a projíždím sociální sítě. Na rameno mi zaklepe Deny. Usměje se na mě zářivým úsměvem a já mu rukou pokynu, aby se posadil na židli vedle. On tak učiní. Ke stolu přicupitá mladá barmanka. Za celou dobu, co jsem tu seděla se na mě ani nepodívala ale jakmile přijde tady frajer, tak je tu jako na koni. Blbka. "Můžu vám něco nabídnout?" Zeptá se nás, ale poznám, že otázka je směřovaná spíše na Denyho. Začíná mi být nepříjemné že na něj tak kouká. Nevím proč mi to je nepříjemné. Mělo by mi to být jedno, ale není. "Já si dám nějaký dobrý drink. Nechám to na vás. A ty Jenn? Dáš si něco?" Odpoví a zároveň se mě zeptá Deny. "Já bych si dala jen vodu prosím." Řeknu mile avšak ta slečna už se na mě neculí tak pěkně jako před minutkou na Denyho. Zapíše si naší objednávku a mizí pryč. Já se jen pousměji a zakroutím hlavou. "Tohle na holkách nenávidím." Promluví Deny. Můj pohled se přemístí jeho směrem. "Co myslíš konkrétně?" Svraštím malinko čelo. "To jak podlejzaj. Ty falešný úsměvy..." Moje koutky se mírně zdvihnou na náznak úsměvu. Potěšilo mě, že to řekl. Do chvilinky ležela naše objednávka na stole. Vedle Denyho drinku byl položený papírek s číslem. Domnívám se, že patřilo oné slečně. Deny si toho všiml a usmál se. Popadl papírek a já jsem jenom čekala co bude následovat. Založí si ho do kapsy? Rovnou si ho zapíše do mobilu? Vyhodí ho? On si papírek pořádně prohlédl a začal ho nějak ohýbat. Chvíli jsem nevěděla co má v plánu, ale potom mi to došlo. Z papírku složil vlaštovku a poslal jí do světa zpět směrem k pultu. Vlaštovka byla malinká, takže až k baru nedolétla, ale to mi vůbec nevadilo. Ani jsem nepotřeboval vidět pohled té krasavice. Stačilo mi jenom to, jak se zachoval.