Hawaii

39.kapitola- nohy jako sluchátka

Prošla jsem verandou. Rozhlédla jsem se v obýváku, ale nikde jsem ho neviděla. Šla jsem se podívat do kuchyně. Taky nic. Prodrala jsem se proto mezi lidmi ven. Hned mě ovanul chladný vítr. Samozřejmě, že tu nemám žádnou bundu. V zadní části zahrady jsem si všimla chumlu kluků. Jo vidím ho. Moje chůze trochu znejistěla, ale pokračovala jsem dál. Sešla jsem po schodech, ale nepřestala jsem ho sledovat. On můj pohled nejspíš ucítil, jelikož se podíval mým směrem. Jemně jsem se usmála. On však svůj pohled přemístil na vysokou blondýnu, která si sedla vedle něj. Nevěděla jsem co od něj čekat, ale to co udělal mě překvapilo. Za boky si jí přitáhl a začal líbat. Ona spolupracovala, jak jinak. Ublížilo mi to. Zastavila jsem se. Nemohla jsem však od něj odlepit můj pohled. On se odpojil od té milé slečny. Podíval se mým směrem. Jeho pohled byl opět chladný. Otočila jsem se a vrátila se zpět do domu. Z oka mi ukápla slza. Rychle jsem ji setřela a začala mrkat, abych zahnala ty, co už byly na cestě. Chci pryč. Už jsem stála u dveří, ale zastavila jsem se. Šla jsem do kuchyně. Sedla si na barovou židli. Popadnu plnou lahev, hrdlo přiložím ke rtům a párkrát si loknu. Lahev položím před sebe na stůl. Hlavu jsem si položila do rukou. Opět jsem se snažila zamrkat slzy, které se draly ven. Cítila jsem se jako troska. Jen jsem tam tak seděla. Spolknu poslední lok a rozhlédnu se po pultu pro další lahev. Vezmu tu nejvíc plnou a opět se vratím na mojí židličku, která teď byla mojí vekou oporou, protože moje nohy byly jako sluchátka. Hrozně se motají. Do kuchyně vtrhla parta pro mě cizích kluků. Doplnili tekutinu do svých kelímků a vrátili se zpět do kotle dění. Byli mi ukradení. Já jsem se plně věnovala mojí nové kamarádce. Flašce. Jeden tu ale zůstal. Stál naproti mě a koukal se mým směrem. Vzhlédnu k němu. On se jen pousmál. "Co tak koukáš?" Zeptala jsem se ho a opět přiložila hrdlo flašky ke rtům. On jen mikl rameny. "Proč nesedíš někde se svými přáteli?" Zeptal se mě. "Na to bych se mohla zeptat i já tebe." "Já jsem byl..." "Jo jasný ty jsi byl první..." Skočila jsem mu do řeči. "Zkrátka tady asi nemám kamarády." Odpovím. On se usmál. Hahaha. To je srandy. On obešel pult a posadil se na židli vedle mě. Něco do mě hučel. Já jsem ho ale moc nevnímala. Byla jsem už celkem dost opilá. Srát na to. Opět  si loknu. Vlezdoprdelka sedící vedle mě měl pořád rádoby vtipné komentáře, to ale asi ještě nepochopil, že já jsem jak dělo a absolutně nevnímám co mele. 

Položím hlavu na linku a zavřu oči. Byla jsem naštvaná, smutná, unavená ale především slušně nalitá. Kluk vedle mě mi položil ruku na stehno. Nemám sílu ho odstrčit. Jen jsem na něj něco zamumlala. On se tomu zasmál. Popadl mě. Postavil mě za nohy. Mojí ruku si dal za krk. Svou ruku položil mě na boky a vedl mě někam ke schodům. Do ucha mi šeptal: "Neboj se kotě. Spolu si to užijeme." Sakra Jenn to není dobrý. Uvědomila jsem si co by následovalo, kdyby mě odvedl do pokoje. Začnu sebou házet. "Pust mě!" Křičela jsem. Jakoby mě však nikdo neslyšel. Už jsme vstupovali na schody a někdo nás zastavil. "Kam ji vedeš?" Zeptal se někdo za námi. "To tě nemusí zajímat." Odpověděl. "To teda musí. Okamžitě ji nech být." Odpověděl mu někdo. "Sežeň si svojí děvku." Odpověděl. "Já nejsem děvka!" Vyjeknu  opilecky. Chtěl pokračovat dál po schodech. Frajer zezadu ho však zastavil. Vlezdoprdelka mě pustil. Nohy se mi zamotali a já jsem si sedla na schody. Podívala jsem se na ty dva. Poznala jsem svého zachránce. Josh. Hrozně moc jsem mu přála, aby dostal nakládačku, jenže to by znamenalo cesta nahoru s tím vypatlancem, takže jsem musela fandit Joshovi. Zprvu to pro něj nevypadalo nejlíp, ale právě teď sedí na oné vlezdoprdelce a dává mu ránu za ránou. Chtěla jsem je zastavit. Přidržela jsem se o zábradlí s vidinou toho, že se zvednu, ale při malinko rychlejším pohybu se mi hlava zamotala a já byla nucena vrátit se zpět na schody. Hlavu jsem si položila do klína a snažila jsem se uklidnit.

Někdo mě popadl. Postavil mě na nohy. Mou raku si dal za krk a tu svou ukotvil na mých bocích. Otevřela jsem oči. Josh. Vedl mě ven. Šla jsem s ním, protože jsem chtěla jít domů, ne protože by to rozhodl on. Samozřejmě. Prošli jsme hlavními dveřmi, verandou až jsme se dostali na chodník, kterým jsme přišli. Vedl mě chladnou nocí. Byla mi sakra zima. On mě položil na lavičku. Sundal si mikinu a podal mi jí. Přede mnou se otevřel výhled na jeho vypracované břicho. Taky aby ne, když mi svoje triko půjčil a já ho nechala někde na párty. "Nechci jí." Odsekla jsem. "Vem si jí." Odpověděl mi. "Jseš snad úplně blbej? Já jsem řekla, že jí nechci. Nechci nic co by mě spojovalo s tebou." Prskla jsem na něj. On to asi nějak pochopil, protože si mikinu vzal zpět a oblékl si jí na sebe.