41.kapitola- jen se tak vykecat

6.5K 222 3
                                    

Po příchodu na hotel se ke mě slétli zbylí kluci z týmu. Objímali mě a říkali, jaký měli strach. Do místnosti vešel i táta. Sakra. Přistoupil ke mě. "Ahoj tati." Řekla jsem milým hlasem. S ním to ani nehlo. "Kluci mohli by jste nás na chvíli omluvit?" Zeptal se táta svým autoritativním hlasem. Kluci ho poslechli. Charlie mě při odchodu poplácal po zádech a do ucha mi pošeptal."Drž se." Potom zmizel za klukama. "Můžeš mi vysvětlit co to mělo znamenat?" Zeptal se táta. "Znamenat co?" Zeptala jsem se ho. "Nedělej že nevíš o čem mluvím Jenn. Vždycky jsme si všechno říkali a teď?" Kašleš na mě. Necháváš mě v zadní části." Absolutně jsem nevěděla o čem to mluví. "Tati počkej. Teď si opravdu nejsem jistá o čem to mluvíš." "No přeci o Joshovi. Slyšel jsem, že jste se rozešli." Překvapilo mě to. "Odkud to víš?" Zeptala jsem se. "Proč si mi to neřekla, mohli jsme si o tom promluvit." Zhluboka jsem se nadechla. "Možná proto, že nebylo o čem mluvit. Prostě jsme se rozešli." Malinko jsem zvýšila hlas až se za námi otočilo pár kluků od vedlejšího stolu. Seděl tam Derek, Sam a David. Táta jenom sklopil hlavu. "Dobře, kdyby jsi si chtěla o čemkoli promluvit, víš že za mnou můžeš kdykoli přijít." Já kývnu hlavou. Táta si mě vtáhne do medvědího obětí a já si oddechnu, že zřejmě ještě neví o tom mém spaní na lavičce.  

Po snídani jsem se opět vrátila do pokoje. Svléknu ze sebe oblečení a zalezu do sprchy. Musím si utříbit myšlenky a hlavně se umýt, protože jsem spala na lavičce a co si budem. Lavičky nejsou zrovna nejčistší. Na to, jak včerejší noc byla celkem chladná, teď venku sluníčko slušně pálí. Rozhodla jsem se zajít si na pláž. Odpoledne se jede na nějaké památky. Popadla jsem mou letní plážovou tašku. Do ní vložím deku, sluneční brýle, pití, opalovací krém a vzhledem k tomu, že mám plavky na sobě je to vše a já se mohu vydat na pláž. Rozhodnu se jít pro změnu na pláž přes terasu. Je tam míň lidí, což já teď přímo vyhledávám. Rychle projdu přes verandu až se dostanu na pláž. Písek je celkem dost rozpálený. Kus od vody položím tašku s věcmi na zem a vytáhnu z ní deku. Tu rozložím a následně si na ní lehnu. Namažu se tenkou vrstvou opalovacího oleje a jen tak se válím. Ten kdo takový relax nezažil nepochopí. 

V tom ucítím na obličeji stín. Vzhlédnu k jeho původu a vidím Denyho. "Ahoj, co ty tu?" Zeptal se mě. "Jen tak odpočívám." Odpovím mu popravdě. On má na sobě jen kraťasové plavky. Triko má přehozené přes jedno rameno a na nose mu sedí sluneční brýle. Vypadá dobře. "Můžu se připojit?" Zeptá se mě. Přikývnu a posunu se na dece tak, aby tam vzniklo místo i pro něj. On toho využije a svalí se vedle mě. Zprvu jsem čekala, že si bude chtít povídat, ale když se k tomu sám neměl položila jsem hlavu na deku a jen zavřela oči. Asi po půl hodině jsem vedle sebe ucítila pohyb. Otevřela jsem oči a Deny už seděl. "Půjdu se zchladit, přidáš se?" Zeptal se mě. "Vlastně jo, proč ne?" Zvednu se a společně jdeme do vody. Chvíli jsme se jen tak rochnili ve vodě a potom jsme si sedli na rozhraní kdy končil oceán a začínala pláž. Vlnky do nás jemně naráželi. "Jenn, můžu se tě na něco zeptat?" Promluvil. Já jsem se podívala jeho směrem. Kývnu na souhlas a jen čekám, až vyřkne svojí otázku. "Proč jsi se včera tak opila. Celý večer jsi byla v pohodě. Jasně každý měl upito, ale potom jako kdyby jsi přepla a začala jsi do sebe klopit flašku za flaškou." Dokončil svou otázku a díval se mi zpříma do očí. Nepatrně jsem se usmála nad jeho všímavostí. Zahřálo mě to u srdce, ale zároveň přišel problém, jak mu to mám vysvětlit. Pravý důvod mu samozřejmě říct nemůžu. 

"Ehm." Odkašlala jsem si. "Víš já, asi jsem prostě jenom měla chuť se opít." Jako vážně? Tak tady mistr výmluva. Nejhorší, kterou jsem mohla vymyslet. Opravdu. "A měla jsi k tomu nějaký důvod? Protože jestli jo, tak mi to můžeš klidně říct. Jako kámošovi. Prostě jen se tak vykecat. Každý to někdy potřebuje." Usměji se nad tím, jak je milý. " Děkuju ti, opravdu moc ti děkuju a ani nevíš jak si toho vážím. Kdybych potřebovala vím na koho se mám obrátit." Přisednu si blíže k němu a hlavu se opřu o jeho rameno. 

Děkuji všem. Jsem ráda, že se počet lidí co čtou mojí knížku zvyšuje. Dělá mi to hroznou radost a nutí mě to víc psát. Mám pár kapitol předepsaných tudíž v nejbližší době by moje aktivita tady mohla být fajn, ale nic neslibuji :-) Omlouvám se za pravopisné chyby. Budu ráda za každý ohlas.

Pa N.

HawaiiKde žijí příběhy. Začni objevovat