Hawaii

24.kapitola-mistr drtička

Ležela jsem na zemi a absolutně jsem nevěděla co dělat? Pode mnou se už tvořila malá kaluž krve. Já, asi mám zlomený nos pomyslela jsem si. Co by jste dělali vy na mém místě? Právě vám dal pořádnou bombu kluk, kterého jste už nikdy neměli v plánu vidět, tekla by vám krev z nosu jak z vodovodního kohoutku a to nejlepší na konec, zastal by se za vás naprosto neznámý kluk.  Pomalu jsem se začala zvedat. Toho si mistr drtička všiml a přestal mlátit Austina a přišel ke mně. Okolo byla tma a on na sobě měl kraťasy a černou mikinu s kapucí, tudíž jsem mu do obličeje moc dobře, teda vůbec neviděla. "Ehmm, díky." Promluvila jsem k drtičce. On stál přede mnou a začal něco hledat po kapsách. Najednou vytáhl kapesníky a následně mi je podal. Nesmím zapomenout na mojí šikovnost. Byla jsem celá pokapaná od vlastní krve a jak jsem si neustále držela ruku u nosu při rozbalování kapesníků mi spadly na zem. Ohla jsem se pro ně. Mistr drtička mi chtěl pomoct a proto se ohnul také, ale při zvedání kapesníků ze země se mě letmo dotkl na hřbetu ruky. Nevadilo mi to, jen jsem se lekla a rychle ucukla. Jeho to asi také překvapilo a stejně jako já rychle ucukl. Zvedla jsem se a drtička také. Když si všiml mé šikovnosti vzal si kapesníky zpět a sám jeden vytáhl. Následně ho namočil ve vodě a přiložil mi ho na nos. Sykla jsem bolestí. On se lekl a cuknul rukou. Zvedl ke mě hlavu, aby zjistil jak se tvářím. " Díky." Prolomila jsem ticho. Hrozně mi vadilo, že mu nevidím do obličeje. On jen nepatrně kývl hlavou a vytáhl další kapesník, který také namočil a položil mi ho na zátylek. 

Za celou dobu nepromluvil. Tedy když nebudu počítat jak mlátil Austina. Tam mu velmi tvrdě vysvětloval, že na mě už v životě nesmí sáhnout. Seděli jsme vedle sebe na pláži a koukali před sebe. Krev už přestala téct, ale já se i tak cítila mizerně. Drtička seděl a ani se nehnul za to já sebou šila o sto šest. Asi si toho všiml, protože se podíval mým směrem a neudržel slabé uchechtnutí. Začínala mi být zima a tak jsem se zvedla a podívala se na drtičku. "Sice nevím kdo jsi, ale děkuju." Nečekala jsem že odpoví. Zastrčila jsem si neposedný pramen za ucho a otočila jsem se na odchod. Ušla jsem 3 kroky a uslyšela jsem to. On promluvil. Ke mně. On mi odpověděl. "Nemáš zač." To stačilo. Obyčejná dvě slova. Tak jednoduchá obyčejná slova a mě to došlo. Možná mu říkám drtička nebo onen neznám tvoje jméno či pořád mistr mám se vším problém. Zastavila jsem se. Rychlostí blesku jsem se otočila směrem k němu a přistoupila blíž.  "Proč jsi to udělal?" Zeptala jsem se Joshe. "Udělal co?" Zeptal se mě na oplátku. "Proč si mi pomohl? Proč jsi tady vedle mě seděl, i když jsi nemusel?" On se jen začal smát.

A další část venku! Snad se bude líbit. Pardon za gram. chyby.

Pa N.