Hawaii

44.kapitola - potřebuješ něco kámo?

Jemně jsem se usmála. Bylo milé to co řekl. "Říkáš to, jako bychom se po příletu už nikdy neměli vidět." Promluvím a utřu si moje vlhké oči. "To sice ne, je jasné, že se budeme vídat. Nás se nezbavíš, ale už tě neuvidím každé ráno u snídaně." Usmála jsem se. "To je asi výhra, já po ránu nejsem zrovna princezna na vdávání." Pronesu se smíchem. "To bych se hádal." Odpoví mi a nastane ticho. Já nevím co na to mám odpovědět. Stojíme zde natisknutí na sobě. On přemístil ruce na můj pas a já položila ty své na část paže mezi loktem a ramenem. Pokud mi je něco nepříjemné, tak jsou to dlouhé oční kontakty. Nikdy jsem je neměla ráda. On ten náš přerušil. Jeho obličej se začal přibližovat k tomu mému. Když nás dělilo už jen pár milimetrů zastavil se. Zřejmě váhal. Já jsem to nevydržela a své rty jsem přitiskla na ty jeho. Tím jsem vyřešila jeho rozhodování a tak jsme se začali líbat. Bylo to... Skvělý. Deny je milej kluk. Za tu dobu co jsme tu, mi neublížil, naopak mě vždy podržel, na rozdíl od Joshe. Ten si tady se mnou maximálně jenom hrál a dělal ze mě naprostou krávu. Když nám oběma došel kyslík odtrhli jsme se od sebe. Já jsem se mu upřeně dívala do očí a snažila se z nich něco vyčíst. On se však upřímně usmál. Dal mi pusu na čelo a stáhl si mě do dalšího dlouhého medvědího obětí.

Najednou se ozval zvuk dveří. Rychle jsme se otočili a v nich stál Josh. Na jeho místě bych se otočila a odešla. Ale on tam stál a koukal na nás. V tom mi to došlo. Odtáhla jsem se od Denyho a za ucho si zastrčila neposedný pramínek vlasů. Do kapsy u mikiny jsem si strčila ruce a spojila je. Deny se poškrábal na zátylku a jen se usmál. "Potřebuješ něco kámo?" Zeptal se Joshe. Deny byl o proti Joshovi naprosto uvolněný. Přišlo mu to celkem vtipné. Mě možná malinkato taky. Joshovi do smíchu nebylo. Jeho ruce byly zaťaté a pomalu mu na nich začali vyskakovat žíly. "Co tady děláte?" Zeptal se Josh. Co ti je do toho pomyslím si v duchu. "Ale tak znáš to jenom jsme si povídali." Odpoví Deny a opře se o zábradlí na terase. "Hm." Krátké, rychlé, stručné hm. Nastalo ticho. "Já si už půjdu lehnout." řekne Deny. Podívá se na mě a mrkne jedním okem. Usměji se. On zaleze do pokoje. Já jdu ke svým dveřím, ale v tom na mě promluví Josh. Stál kousíček za mnou. "Co s ním máš?" Otočím se a nahodím nechápavý pohled. "Je mi jasný, že jste si tu jen tak nepovídali o tom, jaké bude asi tak zítra počasí." Řekne trochu ironicky. "To máš pravdu. O tom jsme si nepovídali. Tobě do toho však nic není. Dobrou noc." Řeknu mile, i když se musím sakra držet před vybouchnutí nervů. Vlezu do pokoje a zavřu za sebou dveře. On stojí pořád na tom samém místě jako přikovaný. Je mi to jedno. Otočím se k němu zády a ze skříně si vyndám pyžamo. Jdu s ním do koupelny. Naposledy se podívám ke dveřím, zda tam pořád stojí, ale jediné co vidím je stůl a židle na terase. Zachumlám se do peřiny a usnínám. Po dnešku to není zrovna složité.

Ranní sluneční paprsky mě z postele vytahovaly velice intenzivně. Protáhnu se. Co dneska budeš dělat Jenn? Zeptám se sama sebe. Někdo klepal na dveře. Zvednu se a jdu otevřít. Stojí tam táta. "Ahoj, nevzbudil jsem tě?" Zeptal se. "Ahoj, nene. Nevzbudil. Chceš jít dál?" Zeptám se a on kývne na souhlas. Posadím se na postel a táta ke stolečku v rohu, který byl zasypán všemi potřebnými věcmi od opalovacího krému až po bonbonky. "Máš na dnešek nějaké plány?" Zeptal se mě táta. Zamyslím se, ale ne na dlouho. "Ne, žádné nemám. Proč se ptáš?" "Napadlo mě, že bychom mohli dnes uspořádat závod v plavání. Nechci aby mi tu kluci nějak zvlčeli. Běhat je však nutit nebudu. V tomto neúprosném vedru by to byl hřích a hazard se zdravím, ale plavání je myslím si, že fajn." Já kývnu. "Jo zní to rozumně. Proč se na to však ptáš mě?" "No, chtěl jsem tě poprosit, zda by jsi nezarezervovala bazén jenom pro nás. A nepomohla mi s organizací. " Já kývnu.

Hned po snídani jsem šla na recepci ohledně bazénu. Neměli nic proti tomu. Vyjednala jsem slušnou cenu. Bazén byl od 10 hodin a vzhledem k tomu, že se táta s klukama domluvil sraz na půl jedenáctou jsem se rozhodla jít si zaplavat sama. V pokoji jsem na sebe hodila plavky a do plátěné tašky naházela nějaké nezbytné věci k bazénu. Dneska je opravdu teplo, takže se těším na studenou vodu.

U bazénu nikdo nebil. Překvapivě. Svoje věci jsem si položila na lehátko a z kraje bazénu skočila šipku přímo do křišťálově modrého bazénu. Hned po vynoření jsem začala dělat tempa. Snažila jsem se střídat techniky. Stejně jsem nakonec skončila u kraula. Hned jak jsem chytla mé tempo jsem zapomněla na celý svět okolo mě. Bazénu jsem uplavala dost, ale pořád jsem na sobě necítila únavu. Jenže... Samotnou mě to po nějakém tom 10 bazénu přestalo bavit. Připlavala jsem k okraji bazénu do úrovně, kde jsem měla na lehátku položené mé věci. Krom nich jsem tu však našla i nečekaného hosta.

Ahoj, chtěla bych vám všem hrozně moc poděkovat. Mám opravdu radost, že nepíši jen tak do větru a někdo čte můj příběh. Omlouvám se za pravopisné chyby. Budu ráda, za každý ohlas. Děkuju...

Pa N.