Hawaii

11.kapitola- nagelovanej kretén bez gelu

Deny vedle mě se začal smát. "Já ale nejsem Deny." odpověděl. Otočila jsem hlavu směrem k němu. Trapný. Tohle nebyl Deny ani Charlie nebo kdokoli jiný. Stál tu v celé své kráse kluk bez jména. A pozor holky! Jen ve spacích trenkách bez trika! Na moment jsem si připadala jako máslo položené na asfaltu v tom nejteplejším letním dni. "Promiň." odpovím stydlivě a koukám radši před sebe, aby si nemohl všimnout, že se zřejmě červenám. "Nemůžeš spát?" zeptal se mě. Podívala jsem se do jeho obličeje a naprosto se ztratila v těch jeho očích. Celej vypadal k nakousnutí a to bylo úplně jedno, že má na hlavě jemně rozházenou patku. Oproti mému ananasu slabej odvar. "Nějak to nejde, je hrozný vedro." odpovím mu na otázku. "A co ty? Jakto že nespíš?" snažím se znít nenuceně. "Slyšel jsem tu někoho chodit, tak jsem vylezl a mimo to, taky mi nejde zabrat." řekne tak klidným hlasem, že mě z toho mrazí. 

"Je to uklidňující. To všechno tady." řekl a přitom se díval směrem dopředu na pláž. "Jo to je." odsouhlasím jeho mínění nejen ze slušnosti, ale protože měl pravdu. Stáli jsme tam nějakou dobu a já si po chvíli šla zpět sednout na lavičku. Bylo mi malinko chladno, ale nechtěla jsem odejít. Bála jsem se, že by třeba odešel. Zvedla jsem hlavu a koukala na hvězdy. Periferně jsem viděla, že okolo mě prošel. Kam to jde? Ani jsem se nehla. Nechtěla jsem vypadat, že mě to nějak moc zajímá. On se však po chvilce vrátil. Už ale s dekou v ruce. Stoupl si za mě a rozevřel ji. Potom mi ji položil na ramena a celou mě do ní zabalil. On sám si sedl na židli vedle mě. Tentokrát na sobě měl i volné triko. "Tobě není zima?" zeptala jsem se.  Jen se usmál a pokroutil hlavou. "Tak děkuju, ale až ti bude zima řekneš mi to že jo?" on udělal pokřivený úsměv a zasalutoval. Seděli jsme tu celkem dlouho. Začala jsem zívat . Opřela jsem si hlavu o opěradlo a poslouchala co mi vyprávěl. Bylo to tak uklidňující. Po chvilce jsem usla. 

Zima, zima, zima. Někdo ze mě vzal mou deku. Otevřela jsem na malinko oči a tam stál Josh. Ne už to není kluk bez jména už je to Josh jak se mi následně představil. Vzal mě do náruče a někam nesl. Pak mě položil, konkrétně do mé postele. Přikryl mě teď už mojí peřinou a odešel. Sakra Jennifer! Snad jsi si dala nějaký hranice! Tohle je úplně mimo tvoje pravidla tak se vrať zpět do reality. Je to jen jeden z těch nagelovanejch kreténu, co ale gel nepoužívá. Dobrou...