20.kapitola- moje šikovnost nezná mezí

7.9K 251 11
                                    

Deny hned po skončení filmu odešel a já jsem zalehla. Přeci jen holky přiznejme si, že nakupování je srdeční záležitost, ale je docela náročné. Ráno jsem se probudila a venku opět svítilo sluníčko. Protřela jsem si oči a pomalu se zvedla. V koupelně jsem ze sebe udělala člověka a oblékla se do lehkého tílka a džínových kraťasů. Popadla jsem kartu od pokoje a šla ven. Hrozně jsem se těšila na snídani. V břiše mi kručelo jako nikdy a proto jsem proklínala ten pomalý, pitomý výtah, jenž mi bránil v cestě k jídlu. 

V jídelně už byli kluci. Seděli u stolu jako vždycky. Koukla jsem se jejich směrem a kývla jsem hlavou na pozdrav. Oni mi ho opětovali a dál se věnovali jídlu. Tedy až na Denyho a Joshe. Oba mě propalovali pohledem. Denyho pohled byl zvláštní, ale zároveň takový jemný za to Joshův zlý a nenávistný. Co mu je?  

Na talířek jsem si nabrala jídlo, do skleničky nalila pití a vydala se za klukama. Místo bylo jen vedle Charlieho. Posadila jsem se tedy a pro jistotu je ještě jednou pozdravila. Oni mi to opětovali a dál se věnovali zajímavé debatě na co holky letěj víc a to na brankáře nebo obránce. To ještě nevědí, že holky pomalu neví co to je obránce a   stejnak je nejvíc zajímá jestli se na jejich břiše rýsují buchty nebo spíš štrůdly či jak moc jim vylejzaj jejich naprosto dokonalý žíly. Sama jsem se nad tím pousmála a pustila se do jídla. Deny se připojil do zajímavé debaty za to Josh měl oči přilepené jen na mě. Ten jeho nenávistný pohled byl nesnesitelný. Rychle jsem dojedla, když v tom mě Deny zastavil a zeptal se: " Dneska jdeme k bazénu co ty na to?" Já jen kývla a šla k sobě do pokoje. Převlékla jsem se do plavek a nasadila jsem si na to lehké šaty, jenž jsem si včera koupila. Do tašky jsem si hodila nutné věci a vyšla jsem z pokoje.  

U bazénu bylo kupodivu plno. Malé děti běhaly od jednoho konce k druhému a jejich rodiče pro jistotu dělají,  že je neznají. Mimo to tu chodili mezi těmi všemi lidmi číšníci, jenž vám drink donesli až k lehátku. Normálně bych se radovala, jenže to bych nebyla já že ano.... Hned po příchodu k bazénu jsem očima vyhledala kluky a následně vyšla za nimi. Očima jsem se rozhlížela po areálu. Chyba. V tom jsem zakopla a spadla rovnou na jednoho moc hezkého číšníka. Ten upustil tác a jediné co mu zbylo, bylo mě chytit. Celou mě obepnul svýma silnýma rukama a koukal na mě. Naše obličeje od sebe byli jen pár centimetrů. Byla jsem jako zmražená. Nehla jsem se ani o centimetr. Byla jsem v šoku. "Promiň." Řekla jsem a uculila jsem se jak pětiletá holčička. On mi ukázal dvě řady krásných rovných zubů. Uuuuuuuu


Snad se kapitola bude líbit. Omlouvám se za pravopisné chyby. Mám vás ráda.

N



HawaiiKde žijí příběhy. Začni objevovat