Hawaii

32.kapitola- studenoteplá

Voda byla studenoteplá. Jasně, tady má někdo dobrý vyjadřovací schopnosti. Zkrátka se v ní dalo vydržet, ale úplný kafe to taky nebylo. Josh mě po dopadnutí do vody a následném ponoření se pustil. Teda ne tak úplně. Držel mě za ruku a pomohl mi se vynořit. Byla jsem v šoku. S Joshem jsme plavali ke břehu. Lezlo se ven po útesech. Josh lezl jako první a následně mi podal ruku. Aha tady nějaký gentleman. Přijala jsem ji a on mě bez mrknutí oka vytáhl ven. "Jsi v pohodě?" Zeptal se mě a u toho zkoumal celé moje tělo. "Jo, jo jsem. Děkuju, že jsi se mě zastal." Řeknu. On se mi podívá zhluboka do očí. Nikdy jsem si ty jeho moc neprohlížela, ale teď jsem využila možnost. Měl je hnědé. Krásně hnědé. On na mě jen mrkl a chytl za ruku. Společně jsme šplhali po útesech. Neustále  mi pomáhal, jelikož sama  bych to určitě nezvládla. Jakmile jsme se dostali k dece moji ruku pustil a začal se rozhlížet. Vydal se směrem kam  šli asi před 45 minutami kluci. "Kam jdeš?" Zeptal se ho David. "Něco si musím zařídit." Odpoví mu a jde dál. 

Já si sednu na deku přemýšlím nad tím, co se teď stalo. Na oči si nasadím sluneční brýle. Pozoruji přírodu kolem. U toho si třídím myšlenky. Zanedlouho se vrátí Josh. Lehne si na svojí deku a dělá jako by se nechumelilo. Moje sluneční brýle mi dovolují ho nenápadně pozorovat. Toho, čeho si však všimnu mě nenechá chladnou. Jeho klouby jsou celé rudé a teče z nich krev. Nejsem člověk, který by dokázal jen tak přihlížet a proto i přeš špetku stydlivosti a strachu z toho, jak na to zareaguje na něj promluvím. "Joshi! Co to máš s rukama." Z tašky vytáhnu vlhčené ubrousky a náplast. Vždycky u sebe nosím náplast. Jsem nehorázně šikovná, proto ji mám vždy pro jistotu u sebe. "Nic, to je v pohodě." Odpoví neutrálně a sedne si. Já se zvednu a přistoupím k němu. Ukážu na náplast a kapesníky a následně na jeho ruku. "Můžu?" zeptám se ho opatrně. " To je dobrý já to zvládnu." Odpoví mi. "Já se tě ale neptala jestli to zvládneš nebo ne, protože o tom nepochybuji, vlastně ti ani nic jiného nezbývá, ale ptám se tě, jestli ti to můžu ošetřit." On jen nepatrně kývne hlavou a udělá mi místo na jeho dece. Já se posadím a vezmu si jeho ruku. On mě pozoruje. Zrovna dvakrát příjemné mi to není. Ránu mu ošetřím a zalepím náplastí. To samé udělám i s jeho druhou rukou. Při lepení náplastí jsem si všimla, že má na obličeji takový mírný spokojený úsměv. Proč se směje, když si ublížil? Je divnej, ale sexy. "Můžu se tě na něco zeptat?" Promluvím, když má ruce ošetřené. "Zkus to." Odpoví mi. "Jak se ti to stalo?" On trochu svraští čelo. "Spadl jsem na útesech." Odpoví mi. "To je zajímavé. Já bych radši slyšela pravdu." Odpovím mu. Jemu na obličeji hraje pobavený úšklebek. "Nemám rád, když kluk ubližuje holce." "Jak to souvisí s tvýma kloubama?" On se na mě podívá pohledem, jako by mi to mělo být předem jasné. "Ten kluk! Co jsi mu udělal? Je v pohodě?" On se začne smát. " Jenn ty jsi neskutečná. On ti chtěl ublížit. Brečela jsi. Bylo mu to jedno. Proč ti záleží na tom mu je?" Ou ou ou. To je snad nejdelší věta na kterou se mě kdy zeptal. Teda když se mnou zrovna mluví. Já jen miknu rameny. Opravdu to nevím. 

Po dlouhé době další část venku. Omlouvám se.  Vím, že moje aktivita tady je mizerná a nebudu vám slibovat, že se to v nejbližší době zlepší, protože toho mám opravdu hodně, ale co bude se snažit. Omlouvám se za gram. chyby. Děkuju za trpělivost. 

Pa N.