L.I.N.D.A.

-31- Chitauri

Když jsme dorazily na místo, s Wandou jsme nečekaly na ostatní a běžely ven z letounu. 

,,Počkejte" volal na nás Clint ale my jsem běžely dál. Proti mě běžel divný robot který byl zřejmě z nepřátelské strany a tak jsem ho svou fialou mlhou roztrhla vejpůl. 

,,No shit" vydechla jsem.

,,Co je?" ptala se Wanda.

,,Tohle sama nezavřu a bojím se že to nezavřeme ani dvě" ukázala jsem na velkou díru na obloze.

,,Chitauri" řekla. 

,,Co?" zeptala se Nat.

,,Jsou to chitaury, padají z té černé díry, z té velké divné lítající věci a ze země" polkla jsem.

,,No ty vole" řekl táta který nad námi proletěl v obleku. 

,,Mluv slušně" napomenul ho Steve a projel kolem nás na motorce.

,,Tak jde se na to" zamumlala jsem si pro sebe a rozeběhla se dál. Fialovou mlhou jsem jich pár zabila. Zběsile jsem se rozhlížela jestli někde neuvidím kde je teserakt. Nikde jsem ho neviděla. Teď je to horší než minule jak jsem pomohla Avengers v Londýně proti chitaurům. 

\PO HODINĚ/
Už bojujeme asi hodinu a oni pořád z někama lezou. S Wandou jsme už tu díru zavřely ale z té lítající věci a ze země pořád lezou další. Musím najít teserakt a vytáhnout ho z toho stroje. Celý tým mezi sebou mluvil a domlouval se ale já si jela svoje a nereagovala na to jak na mě mluví jestli se mi něco nestalo. Jeden chitaur po mě vystřelil z té hůlky či co to je.

,,Po mě střílet nebudeš ty parchante" zavrčela jsem. Mlhou jsem ho rozcupovala na malé kousíčky.

\PO DALŠÍ HODINĚ/
Podařilo se mi vytáhnout teserakt a dát ho Thorovi. Ten ho poslal na Asgard a dál bojoval. To se jako dá poslat? Vtipná představa je kdyby ho našly v nějaké schránce. Za chvíli byly všichni chitauri mrtvý a já jsem chtěla za někým z týmu běžet. Rozhlédla jsem se ale nikoho jsem neviděla. Zahlédla jsem něco modrého na zemi kousek ode mě. Rozeběhla jsem se tam a zjistila že je to Pietro. On je postřelený! Měl 4 střelné rány. 

,,Pietro" stekla mi slza po tváři.

,,Bude to v pořádku" řekl slabě. Snažila jsem se spojit s někým z týmu ale nikdo nereagoval. Oni nás tu vážně nechaly? 

,,Ty nemůžeš umřít" pohladila jsem ho po tváři. Ruce jsem mu dala na rány a soustředila se. Představovala jsem si jak se jeho rány hojí. Když jsem otevřela oči rány tam nebyly. To samé jsem udělala s těmi zbylými. Pietro se rozkašlal a rychle se posadil, bude mít modřiny.

,,Díky" usmál se na mě. ,,Kde jsou ostatní?" rozhlédl se kolem sebe.

,,Nejsou tu" sklopila jsem pohled. ,,Snažila jsem se s nimi skontaktovat ale nikdo nereaguje" povzdechla jsem si. ,,Nechaly nás tu" stekla mi slza po tváři.

,,Nějak se domů dostaneme, slibuji" povzbudivě se usmál. Přikývla jsem a pomohla mu vstát.