\O PŮL ROKU POZDĚJI/
Už je to půl roku od mise a taky od toho co jsme se naposledy viděly s Avengers. Celou dobu jsme stavěly nějaké malé letadlo. Jestli se ptáte proč jsme si stavěly letadlo a nejely třeba autobusem nebo vlakem tak odpověď je prostá. Jsme v takové malé vesničce daleko od New Yourku. Jednou jsme utíkaly ze základny Hydry kam nás unesly a dělaly na mě pokusy. Takže mám další schopnosti které sice umím ovládat ale mám se co učit. Na Pietrovi naštěstí pokusy nedělaly jen ho co den bily. Dnes chceme s Pitrem letět zpět do Avengers tower.,,Připraven?" kouknu na Pitera a nastartuji quinjet.
,,Jo" usmál se a políbil mě. Jo, daly jsme se dohromady. Vyletěla jsem do vzduchu a Pietro zadal na GPS Avengers tower. Tam jsme doletěly asi za 2 hodiny. Byla to docela dálka. Když jsme přistály kolem quinjetu se rozblikal červený poplašný systém. O chvíli později byl na střeše celý tým Avengers. Pietro mě chytil kolem pasu a spolu jsme vystoupily. S úsměvem na tváři jsme si stoupli pod quinjet a koukaly na ně. Oni měly naprosto zmatené a nechápavé výrazy.
,,Ahoj" usmála jsem se. Oni stály bez hnutí.
,,Lindo, Pietro" řekla Wanda a rozeběhla se k nám. Oba nás objala a rozbrečela se. Já už jsem to nevydržela a taky se rozbrečela. Táta se slzami v očích vylezl z obleku. Já se odtáhla od Wand a rozeběhla se k němu. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a stejně silně jako on mě ho tiskla k sobě.
,,Chyběl si mi" zašeptala jsem.
,,Ty mě víc" zašeptal nazpět. Seskočila jsem z něj ale pořád ho objímala.
,,Hele pusť ji, já se s ní chci taky přivítat" odstrčila tátu Nat. Objala jsem ji a brečela ji na rameni. Z poza jejího ramene jsem viděla jak se Pietro usmívá jak měsíček na hnoji. Všiml si že na něj koukám a rozešel se ke mě. Nat mě pustila a prohlédla si mě. ,,Vůbec si se nezměnila" zakroutila hlavou. Pietro mě zase objal kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. S úsměvem jsem se na něj otočila, on se sehnul jemně mě políbil.
,,Něco mi uniklo?" zeptala se Wanda a koukala na nás.
,,Zdá se že tvůj bráška je zadaný" mrkl na nás Clint.
,,Jestli dovolíte půjdu se osprchovat, protože koupat se půl roku v rybníku plném ryb není moc příjemný" zašklebila jsem se a vydala se do Avengers tower. ,,Ahoj Deno a Jarvisi" řekla jsem do vzduchu.
,,Dobrý den Lindo" řekly naráz. V koupelně jsem si dopřála dlouhou sprchu. Pořádně jsem si vyčistila pleť, vyčistila si zuby a učesala se. V šatně jsem si oblékla modré džíny, bílé tričko, červenočernou košili a černé vans boty.
Vydala jsem se chodbou do obýváku. Když jsem sešla schody přede mě přiběhl nějaký křeček či co to bylo. Bylo to celé vyklepané.
,,Ahoj" čupla jsem si. On se na mě jen podíval a zavrčel. Od kdy křeči vrčí? ,,Neboj já ti neublížím" usmála jsem se a natáhla k němu ruku. Trochu couvl ale když viděl že mu nechci ublížit vyšplhal mi po ruce na rameno kde si sedl. ,,Si divný křeček" zakroutila jsem hlavou a sešla posledních pár schodů do obýváku. Sedla jsem si do křesla a toho křečka si sundala z ramene. Zvedla jsem ho do úrovně očí a koukala na něj. ,,Co jsi zač kámo?" zeptala jsem se i když jsem věděla že mi neodpoví.
,,Neviděly jste tady něco podobné křečkovy?" přiběhl do obýváku udýchaný Thor.
,,Myslíš todle?" ukázala jsem na křečka kterýsi zase vlezl na mé rameno. Thor se na mě podíval dost zaskočeně.
,,Jak si to udělala?" zeptal se.
,,Co?" nechápala jsem.
,,Nikomu jinému než mě neleze na ramena a nenechá na sebe od někoho jiného šahat. Navím dneska má náladu na bodu mrazu" řekl.
,,Nevím, musíš na něj jemně" usmála jsem se.
ČTEŠ
L.I.N.D.A.
FanfictionLinda si žila poklidný život do svých osmnácti. V den jejích narozenin se projevili schopnosti které měla skryté. Zjistila že je adoptovaná a vrátila se ke svému otci. Stala se agentem Shieldu a uvažovalo se o jejím přijetí do Avengers. Její arogant...