L.I.N.D.A.

-71- ,,Už vím proč ses nás bála"

,,Bráchu neřeš, asi má krámy" mávla rukou Wanda. Jen jsem přikývla a sedla si do tureckého sedu naproti ní. ,,Můžu se podívat do tvojí mysli na pár vzpomínek?" zeptala se nejistě.

,,Eh, jo" přikývla jsem.

,,Dobře. Představ si svou mysl jako dlouhou chodbu plnou dveří" řekla a já tak udělala. ,,Teď si představ že stojíme u velkých dveří a ty mi podáváš klíč" řekla. Dělala jsem vše jak ona chtěla. V myšlenkách jsem jí podala klíček a ona otevřela velké dveře za kterýma byla chodba. ,,Nelekej se když budu otevírat dveře. Přijde velký nával vzpomínek" zamumlala. Otevřela dveře a nakoukla do nich. Byla jsem tam jako malé dítě a hrála si s adoptivním tátou na honěnou na zahradě.

,,Nechytíš mě, si šnek tati" zasmála se holčička a v běhu se otočila.
,,Nechytím? Však počkej. Já tě ulechtám k smrti" zasmál se a doběhl malou holčičku. Něco ji zašeptal a potom ji pustil. Oba si vzali malé kyblíčky na písek, šly k bazénu ze kterého si vzali vodu a běželi k ženě která se opalovala na dece. Naráz na ní vodu vylili. Žena leknutím vyskočila a se smíchem se rozeběhla za oběma.

Wanda zavřela dveře a šla k dalším. Byli naproti. Otevřela je, vstoupila dovnitř a já s ní. Moje asi osmileté já leželo na posteli a vedle mě seděla matka.

,,Musím uzavřít tvé schopnosti zlato" řekla a pohladila malou holčičku po vlasech.
,,A jak budu velká zase je otevřeš?" zeptala se své maminky.
,,Ano, až budeš velká naučím tě je ovládat" usmála se.
,,Tak dobře" uculila se holčička a zavřela oči. Mladá žena přiložila dlaň na čelo holčičky a něco si potichu mumlala. Zavřela všechny vzpomínky na její schopnosti a nahradila je jinými. Když se malá holčička další den probudila, neměla tušení že nějaké schopnosti vůbec měla.

Takhle to šlo dokud nedošla k posledním dveřím. Jako jediné byli černé. Ostatní byli bílé. Otevřela je a i se mnou vstoupila. Stála tam moje kopie a nějaký člověk v hábitu, nebylo mu vidět do tváře ale podle hlasu to byla žena.

,,Musíš se přidat na mojí stranu. Jsem tvá matka a ty mě musíš poslouchat" řekla žena v hábitu.
,,Nechci lidem škodit, chci jim pomáhat" řekla a otočila se na bok.
,,Ale ty nejsi zrozena k dobru, máš být další vedoucí Hydry" vyjekla žena.
,,Ale ty nejsi zrozena k dobru" napodobila hlas své matky. ,,Proč prostě nepochopíš že nechci nikomu ubližovat? Že nechci aby se mě lidé báli?" zakřičela na její starší verzi.
,,Ale budeme mít nade všemi vládu, Shield se může jít vycpat" zasnila se žena.
,,Shield na rozdíl od Hydry lidem pomáhá" zabručela.
,,Takže ty se k nám nepřidáš?" zeptala se žena.
,,Ne" zakroutila hlavou moje kopie.
,,Dobře" přikývla. Natáhla ruku k hlavě mé kopie a něco si potichu řekla. Jak jsem mohla slyšet zase mi uzavírala vzpomínky a nařizovala mi abych se Avengerů bála.

Poté Wanda opustila mojí mysl. Chvíli na mě jen koukala.

,,Už vím proč si se nás bála" řekla.

,,Já nejspíš taky" zamumlala jsme.

,,Tvoje matka chce aby jsi byla na straně Hydry a když jí to nešlo, dala ti myšlenku aby si se nás bála. Nejspíš myslela že od nás odejdeš" zamyslela se. ,,Musíme to říct ostatním aby jsme tě ochránili" vyskočila na nohy. Pomohla mi se zvednout a už mě táhla do obýváku. Shodila mě na křeslo a přede všechny si stoupla.

,,Co se děje?" zeptal se Steve.

,,Už vím proč se nás Linda včera bála" uculila se ale hned nasadila normální tvář.

,,No?" koukl na ni táta.

,,Její matka ji chce na stranu Hydry" koukla po všech. Někteří zvedli obočí. ,,Včera ji navštívila v mysli a říkala jí to. Linda k nim nechtěla. Uzavřela jí vzpomínky na jejich rozhovor, dala jí pocit že se nás bojí a taky ona může za její sny" vysvětlila.

,,A co teď?" zvedl obočí Clint.

,,Musíme ji hlídat" pokrčila rameny a svalila se do křesla.

,,Tak počkat, já nejsem žádné malé děcko aby mě někdo hlídal" vložila jsem se do hovoru.

,,Lindo" zamračil se na mě táta.

,,Už mlčím" protočila jsem očima.