Linda si žila poklidný život do svých osmnácti. V den jejích narozenin se projevili schopnosti které měla skryté. Zjistila že je adoptovaná a vrátila se ke svému otci. Stala se agentem Shieldu a uvažovalo se o jejím přijetí do Avengers. Její arogant...
Když jsem dojela do toweru svalila jsem se do prvního volného křesla.
,,Jde vidět že jsi moje dcera" řekl táta.
,,Ten soudce je idiot" mávla jsem rukou.
,,Díky za pochvalu týmu" mrkla na mě Nat.
,,Říkala jsem pouze pravdu" pokrčila jsem rameny.
\O TÝDEN POZDĚJI/ Už týden pátrám po jednom deníku. Ve snech se mi zjevuje jedna žena celá v bílém a radí mi co dělat. Říkala že musím najít ten deník dřív než Loki. Mám moc kterou můžu otevřít jen když budu mít ten deník.
Právě sedím se všemi v obýváku. Oni se dívají na televizi a já hledám deník pomocí mysli.
,,Mám ho" vykřikla jsem radostně. Všichni na mě vrhly nechápavé pohledy ale já je nevnímala a hledala konkrétní místo. Je na druhé straně New Yourku v jedné polorozpadlé budově. Vystřelila jsem do pokoje kde jsem se převlékla do černých legín, bílého trička, džínové bundy a bílích bot od Adidas.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem mobil a co nejrychleji běžela k nejbližšímu výtahu.
,,Kam běžíš?" zeptal se táta.
,,Zachránit svět" řekla jsem.
,,Co? Pokud vím nemáš misi" ozvala se Nat.
,,Ne tu mám až za 3 dny" uznala jsem. Výtah už se otevřel tak jsem do něj rychle nastoupila. ,,Mějte se" mávla jsem na ně. Snažila jsem se co nejrychleji se dostat na druhý konec New Youru do té budovy. Vstoupila jsem rozpadlými dveřmi do domu a šla rovnou do obýváku. Uprostřed obýváku se zjevila Anabeth -žena ze snů.
,,Jak vidím našla jsi to" usmála se. ,,Deník je někde tady v domě. Musíš počkat, energie deníku si tě najde a sám k tobě doletí" poradila mi a zmizela. Takže tady budu do doby než mě ten deník najde. Slyšela jsem kroky z chodby a tak jsem se otočila. Loki.
,,Konečně. Co ti tak dlouho trvalo najít tuto rozpadlinu?" zeptal se posměšně.
,,Není to zrovna jednoduché když máš jako nápovědu že je to starý dům. Takových domů je na světě hodně" řekla jsem. Začaly jsme chodit dokola.
,,Už ho máš? Rád bych měl svět pod sebou a díval se na to jak se mě bojí" zatvářil se jako neviňátko.
,,Nedovolím aby jsi dostal ten deník do ruky, dokud tu budu já budeš se muset spokojit s pozicí obyčejného občana země" nakrčila jsem obočí.
,,Já jsem bůh ty smrtelnice" zahřměl.
,,To že jsi bůh si říkej někomu jinému, pro mě si obyčejný člověk s určitými schopnostmi, máš povahu jako blázen. To se nehodí na člověka který je hoden kralování. Král či královna by měly mít rádi své poddané a ne jim ubližovat jen proto že máš zvrácenou mysl" zvedla jsem hlavu.
,,Co si to dovoluješ?" vykřikl.
,,Nic si nedovoluji, jen říkám pravdu. Thor má dobré srdce a nedivím se že ho Ódyn vybral na kralování" usmála jsem se.
,,Netahej sem bratra, je paličatý a nehodí se na trůn" zamračil se.
,,A ty jo? Ano, Thor je sice paličatý ale nemá zvrácenou mysl. Je hodný, milý a spousta dívek by ti řekla že si pro krásu byl určitě dvakrát. Možná se tváříš jako největší neviňátko ale nejsi" zavrtěla jsem hlavou. ,,Odpověz po pravdě. Proč chceš ovládnou Zemi? Proč nechceš ovládnout svou rodnou Zemi?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Midgarďané jsou hloupí a nechají se snadno zmanipulovat. Nevím co myslíš tím svou rodnou Zemi, narodil jsem se na Ásgardu" zamračil se ještě víc.
,,Měl by ti to povědět někdo jiný, mě do toho nic není" spojila jsem si ruce na břiše. ,,Zkus se nad sebou zamyslet. Co ti přinese vláda? Nic. Jen další povinnosti a hromadu práce. Lidé na Zemi si pořád na něco stěžují. Tady to není takové jako u vás. Všichni tady jsou sobečtí, namyšlení, arogantní a tak dále" koukla jsem na něj.
,,Jako třeba Stark" řekl zamyšleně.
,,Ano, táta je sice arogantní a nechutně bohatý, ale když je potřeba lidem pomůže. Ta arogance, namyšlenost a ego je jen maska kterou používá přede všemi. Pod tou maskou má city. Vím to protože já jsem taky taková. Před ostatními se tvářím že je mi vše jedno a že mě nic netrápí, ale po večerech brečím a jakkoliv se snažím ze sebe tu depresi, zlost, zoufalství dostat abych se zase mohla před přáteli usmívat" přiznala jsem se.
,,Nesnaž se mě změkčit, já stejně názor nezměním. Pořád chci vládnout" zavrčel.
,,Nesnažím se o to jen chci aby jsi se zamyslel jaké budou následky vládnutí" kdy jsem začala mluvit jako nějaký vznešený člověk? Vystřelil po mě z jeho žezla či co to je. Uhnula jsem. Kolem mě se začala tvořit fialová záře. O pár vteřin později mi na ruce přistál deník s koženými deskami.
,,Á, konečně. Dej mi ho" poručil mi.
,,Nedám ti ho" zakroutila jsem hlavou a přitiskla si deník na břicho
