Linda si žila poklidný život do svých osmnácti. V den jejích narozenin se projevili schopnosti které měla skryté. Zjistila že je adoptovaná a vrátila se ke svému otci. Stala se agentem Shieldu a uvažovalo se o jejím přijetí do Avengers. Její arogant...
Po tom co jsem si dopovídala s Nat , jsem odešla do pokoje. Sundala jsem ze sebe plavky a skočila si do sprchy abych nesmrděla po chlóru. Po sprše jsem se usušila, zabalila se do ručníku a šla do šatny. Jelikož už bylo šest večer rozhodla jsem se si už obléct pyžamo a v posteli si pustit filmy. Když jsem po něm sahala, někdo zaklepal. Se zabručením jsem otevřela a viděla usměvavou Wandu.
,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se.
,,Musíš se obléct do nějakých šatů a já tě nalíčím. Je to překvapení takže ti nic víc neřeknu" pořád se culila jako měsíček na hnoji. Odstrčila mě ze dveří, vlítla do mého pokoje a ukázala ať si sednu na židli před zrcadlem. Poslušně jsem si sedla a nechala ji ať mě nalíčí. Vůbec jsem nechápala o co jde. Narozeniny nemám, svátek taky ne, výročí s nikým taky ne. Vůbec nevím.
,,Hotovo. Ty na mě tady počkej, jdu ti vybrat šaty" zase se uculila a odešla do mojí šatny. Za chvíli se vrátila se zlatými šaty které sahali kousek pod zadek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékla jsem si je a koukla na ni.
,,Sluší ti to. Koukni" řekla a otočila mě k zrcadlu. byla jsem nalíčená do zlata, tváře jemně vykonturované, vykreslené obočí, linka, na rtech světle růžovou rtěnku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Páni" vydechla jsem.
,,Pojď, ať to stihneme" chytla mě za ruku a táhla mě do obýváku kde byl výtah.
,,Sakra Wando, řekneš mi konečně co se děje?" zeptala jsem se jí když jsme stáli u výtahu.
,,To bych taky ráda věděla" ozvala se Nat která seděla na gauči. Všichni co tam seděli s ní -Steve a Clint- přikývli.
,,Potom vám to řeknu" mávla na ně a zatáhla mě do výtahu. Vyjely jsme až na střechu kde mě Wanda vystrčila a ještě než se za ní zavřel výtah mrkla na mě a ukázala mi palec nahoru.
,,Lindo" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a viděla Pietra v obleku s růží v ruce. Vedle něj byl krásně prostřený stůl a na něm talíře s jídlem.
,,Co se tu děje?" zeptala jsem se ho. Ať už mi prosím někdo odpoví.
,,Já... Připravil jsem to tady pro tebe. Musím ti něco říct" řekl celkem nervózně.
,,To je sice hezké, ale já nechápu proč pro mě. Tvoje přítelkyně je Eliz, měl bys to připravit jí" koukla jsem mu do očí.
,,Posaď se prosím" usmál se a odsunul mi židli. Povzdechla jsem si a sedla si. Sedl si naproti mě a začal mluvit: ,,Víš, když jsem tě podvedl byl jsem vůl. Nevěděl jsem o co přicházím. Rozešla si se se mnou a já začal chodit s Eliz. Miloval jsem ji....." chtěl mluvit dál ale přerušila jsem ho.
,,Pietro promiň ale mě vážně nezajímá jak to máte s Eliz. Nic mi do toho není, já jsem ráda že si šťastný" stoupla jsem si a šla ke schodům že půjdu dolů. Sešla jsem asi deset schodů když se kolem mého zápěstí omotali Pietrovi prsty. Nic neřekl a přilepil se mi na rty. Chvíli jsem spolupracovala ale potom jsem se odtrhla, sundala si lodičky a utíkala dolů po schodech. Běžel za mnou. V obýváku mě zase chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. Seděli tam všichni a já se snažila rozmrkat slzy.
,,Co jsem udělal špatně?" zeptal se. V jeho očích byl smutek.
,,Tohle nejde Pietro. Máš Eliz. Nejde to" zakroutila jsem hlavou. Vytrhla jsem se mu a zbaběle utekla. Na chodbě jsem to nevydržela. ,,Kurva" zakřičela jsem hlasitě. Mrskla jsem lodičky na zem a ubrečená běžela do pokoje.
