Please, no...!

~1~

Kaycee

„Kay!" „Ahoj! Kde jsi byl, frajere? Jen proto, že jsi Malik, nemůžeš na tu školu tak kašlat!" „Jako kdybych slyšel Bush... Zníš jako ona, kočko. A nechtělo se mi vstát." „A mně snad jo?" „No... Tebe zjevně sex po mess tak nevyčerpal, jako mě. Mimochodem, neulijeme se z hodiny? Užijeme si?" Mumle mi Danny nadrženě do ucha, zatímco se chodba vylidňuje.
Za pár sekund začíná výuka, moje noční můra... K čemu mi budou rovnice o neznámých k životu dobré?
„Nemůžu... Twista by švihlo." „Fajn, tak mi pod lavicí předvedeš ruční práci." S výbuchem smíchu vcházíme do třídy, usazujeme se a zatímco já zoufale hryžu propisku a snažím se pochopit, jak z té šílené změti písmen dostal číslo dvanáct, Danny si kreslí a pak mi přistrčí blok.

„Naši tě chtějí poznat."
„Cože?!"
„No... Půl roku je docela dlouhá doba. Bylo by na čase. Co říkáš na pátek večer? Už je vše domluvené, takže „Ne" vlastně ani říct nemůžeš."
„Děláš si srandu?!"
„Ne... Přišel s tím táta, když mu Maddie nadšeně vykládala, jak jsi úžasná a má tě ráda. No tak, kotě, bude to v cajku. Najíme se, prohodíme s našima pár slov o tom, jak jsme se seznámili a co škola a vypadneme. Buď ke mně do pokoje, kde tě za odměnu přivedu na vrchol blaha, nebo ven, kde ti to udělám stejně dobře, jako v posteli."
„Kvůli vyhlídce sexu, mám jít do jámy lvové?"
„Jeden večer a budeme mít pokoj. Naši se nevzdají, ráno mi to navrhla i mamka. Respektive, mi oznámila že tě mám přivést."
„Bojím se!"
„Budu tě celou dobu držet za ruku. Já se taky bál seznámení s tvými rodiči, hmm?"

Rezignovaný souhlas, kdy zafuním na celou třídu. Za „odměnu" jsem vyvolaná a do lavice se vracím s pětkou. Jak nečekaně čekané...

To bylo ve středu. Po zbytek dne jsem hysterčila, doma v hysterii pokračovala, ale jen před tátou. Mamka byla na větvi, že na vlastní oči uvidím Zayna Malika, který i ve svých třiceti letech, oblboval veškeré ženské věkové skupiny.
Vzpomínky, na půl rok zpátky, kdy jsem jí oznámila že mám kluka a že je to nevlastní syn její platonické lásky... Málem zbořila barák a táta s hořkostí poznamenal, že ví, že je jen náplastí na něco, co nikdy nebylo.
Fakt jsem nedokázala pochopit, jak mamka může být odvařená z někoho slavnýho, když ji doma na pohovce sedí chlap, co zachraňuje životy, je uznávaný onkolog a na pultech knihkupectví jsou jeho knihy o nádorech, o životě po chemoterapii, o životě poté, co rodič přežije dítě, které mu vezme svinstvo jménem rakovina...
 Ne, nechápala jsem to a bylo mi jedno, že Danny nosí příjmení „Malik", že od chvíle, co si jej Zayn osvojil plní stránky bulváru a že všichni čekají, že půjde v jeho stopách, byť z biologického hlediska neměl Danny po Zaynovi absolutně nic. Odkoukal jen jeho gesta. Nemohlo se mluvit ani o zálibě v tetování. Danny trpěl panickou hrůzou z jehel a každé nové tetování, nad kterým má máma vzdychala, on kritizoval...

„Kay, vnímáš mě?" „Taťko, to bude děsný!" „Nebude, zvládneš to. Kdyby něco, začni mluvit o nádorech." „Haha. Že bych si z toho udělala konferenci?" „Kay, je to jen večeře. Buď v klidu. Dokud to není svatba, je to dobré." „Jako vážně? A v čem?" „Protože by po svatbě s Dannym, následoval můj a mamčin rozvod." „Cože?" „By ti tam znásilnila tchána." „Tati!" Smích vyplnil obývací část domu a já se stulila do jeho náruče.
Z jeho slov by jeden soudil, že k mámě moc citů nechová, ale opak byl pravdou. Miloval ji víc, než bych si kdy dokázala představit. On byl důkazem, že pravá láska není jen ve filmech, a i když máma nad Zaynem vzdychala, táta byl pro ni vším.

Ještě ve chvíli, kdy jsem se před zrcadlem chystala, jsem si šeptala polohlasem, že i po půl roce je brzy na seznamovací večeři, nicméně... Dveře domu Dannyho se otevřely a z mých kolen se stalo želé.

V transu jsem hleděla do ostře řezané, vousy zarostlé tváře. V tmavých očích plál oheň a uznalý pohled, kterým sjel Zayn mou osobu, mi vrátil ztracené sebevědomí.
Lehce nakrčil ret, pozdvihl obočí a sotva znatelně kývl hlavou. Vzápětí se široce usmál a natáhl ke mně dlaň.

„Kaycee, zkráceně Kay... Můžu tě tak oslovovat?" „Jo-tedy-tedy ano, pane." „Jsem Zayn, Kay. Nemusíš mi vykat, pojďte dál." „Ty jsi vařil, tati?" Danny čichá, skopává boty a za zády se mi zjeví Zayn. Aniž by to Danny postřehl, stále je zaujatý vůní linoucí se domem, stiskl mi jeho otec ramena a pomohl mi sundat kabátek.

„Sexy." Zašeptal mi Zayn do ucha a já si bezděky stáhla šaty níž. Danny souhlasil, říkal, že se to hodí a líbí se mu to, ale teď?!

„Jasně, mamku bolela hlava. Tak snad vám to bude chutnat, mládeži." Sevřel mi ramena v objetí, stejně jako Dannyho. „Maddie je kde? A máma?" „Máma se převléká, nebyla spokojená. Maddie je myslím s ní. Chce ladit, takže i ona se převléká." Divadelně vydechl, s jasnou dávkou přehnanosti a mrknul. „Pomůžete mi?" Kývnu na souhlas a slabě se zapotácím. Pohled z očí do očí nezvládám.
„Odskočím si a mrknu se za mamkou. Maddie bude nadšená, nedá ti pokoj." Křečovitě jsem se usmála a v duchu jej prosila, aby mě tu nenechával samotnou. Neříkal, kdysi, že mají služebnictvo? Tedy... Ne že bych ho potřebovala a měla potřebu si hrát na vrchnost, ale teď by se mi nějaký majordomus za zadkem hodil.

„Fajn, cestou to vezmi přes sklep a přines, hm, co třeba Chardonnay? K večeři se bude hodit." „Okey, hned jsem zpět." Kývá, jako panáček na zadním sedadle jeho auta a sotva zmizí, Zayn se dá do pohybu.
„Můžu počítat s tvou pomocí? Jsem na stolování docela dřevo a služebnictvo má dnes volno. Chtěli jsme s Taylor zařídit jen rodinou večeři, nicméně...?" Trpělivě čeká na odpověď a usmívá se. Přes pusu mi nejde slušná mluva a slyším se, jak souhlasím s hraně sebejistým; „Jo, ale taky mi to moc nejde. Jím většinou u sebe v pokoji a sleduju film... Takže..."
Začal se smát a při vstupu do prostorné kuchyně mě pustil do dveří jako první. Srdce mi zběsile zabouchalo, sotva jsem se posunula před něj a ucítila jeho dlaně na bocích. 

******************************
Děkuju :o) ♥