Please, no...!

~21~

Kaycee

Zádumčivě zkřivil ret a pousmál se.

„Pořád o tom přemýšlím... Honí se mi hlavou různý myšlenky, návrhy, nápady... Ale nevím, co je ideální. Pořád chceš, aby nás viděl?" „Ano." Pousmál se, odhrnul mi vlasy z tváře a kývl.
„Fajn, tak to zařídím. Jen mi dej čas, vymyslet nějaký nápad." „Moc času není, nechci, aby na mě sahal a on se bude pokoušet." Kývl, tentokrát ret zkřivil a úsečně kývl.

„Zítra to začnu řešit, ano? Všechno." „I tvůj rozvod?" „Ten především." „Vážně? Kvůli mně?" „Mohlo by nám to přece klapat, ne?" Pitomě se uculím, kývnu a zamumlu, že ho chci. Tlumí smích, stahuje mě pod sebe a ptá se, jak to myslím.
Tlumí můj křik, sám spokojeností vrčí a znovu ničí moje tělo...

„Asi jsem unavený." Položil se vedle, pobaveně se usmál a přejel si dlaní po tváři. „Nebo starý." „Cože?" „Dáváš mi zabrat... Moc sexu." Utlumila jsem smích do jeho hrudi a s otazníky v očích, na něj pohlédla. „Dlouho jsem neměl tak pravidelný sex..." Zamrkal a přitáhl mě k sobě. „Dlouho jsem neměl tak dokonalej sex, s dokonalou babou, mou malou děvkou. Kousla jsem jej do brady a pousmála se. „Nebudeš chtít jinou." „Já vím." S mrknutím jsem jej začala líbat... Usnuli jsme asi hodinu po tom. Byla jsem k němu zády, pevně mě objímal a já cítila jen pocit bezpečí a lásky.

„Táta spí, máma je pryč." Mumlu mu ráno do rtů v koupelně. Stojí tam jen v osušce kolem boků, dává mi na obdiv potetované tělo a já si v duchu pomyslím, že na takový obrázek se snadno zvyká.
Danny nebyl špatný, měl dobrý tělo, ale Zayn... Byl chlap ve všech směrech. Sledovala jsem jeho břišáky, skousla si ret a on mi lusknul prsty před očima.
„Koťátko by chtělo šukat? Předtím jsi tvrdila, že ti stačí kuřba." Dusím smích, krčím rameny a za pár minut, jej mám v sobě.
Nestíhali jsme... Do firmy jsme se dostali pět minut před půl osmou. V autě jsem spořádala snídani, pro kterou se i přes nedostatek času stavil a teď přemýšlela, co tam budu dělat.
Zayn pospíchal k sobě, musel se převléct do formálního a houknutí recepční, ignoroval. Vázala jsem mu kravatu, když se ozvalo klepání do dveří.

„Vydrž." S mrknutím mě pustil, zašila jsem k oknům a sledovala život dole. Bylo relativně brzy, ale dole už život proudil všemi směry. Byl tu krásný výhled- „Cože?!" Obrátila jsem se k Zaynovým zádům. Byl napnutý, vzteklý. Tichý hlásek recepční ke mně nedolehl. Nakonec jen práskl dveřmi a vztekle se rozhlédl po kanceláři.

„Lásko?" Bez špetky odvahy, jen naplněná strachem, jsem se k němu přiblížila. Vypadal agresivně a já nechtěla být tou, co by schytala ránu.
Semkl víčka, hladila jsem jej po tváři a on se pousmál.

„Promiň. Vyděsil jsem tě...?" „Trošku." Přitiskla jsem se, objal mě, sklonil se a drsně políbil. „Zrušená schůzka, kočičko." „Cože?" „Jojo... Prý se zařídili jinak... No nic, aspoň mám víc času na tebe." „Zayne-" „Vychladnu, jasné? Občas se stane, že někdo schůzku zruší a domluví si spolupráci jinde. Teď mě to sere spíš jen proto, že jsi musela vstávat dřív, když jsi byla tak unavená." Rozhlédla jsem se po kanceláři a mrkla k hodinám.

„Možná-možná bych mohla přijít později nebo vůbec. Chci tě přivést na jiné myšlenky." Zloba zmizela, v očích mu blesklo pobavení.
„Ty jsi vážně, šíleně, nadržená." „A ty ne?" „Jsem pořád vzteklý... Vybiju si na tobě vztek, víš to?" „Chci to." „Pohovka nebo okno?" „Stůl." Jen jsem sykla, když mě na něj posadil a přitáhl ke kraji.
„Chceš jít pak do školy, nebo ne?" „Myslím, že až se mnou skončíš, nebudu schopná chůze." Vypískla jsem. Mou oblíbenou košili zničil, když trhl. Knoflíčky se rozlétly po kanceláři, odhodil ji a zabořil mi tvář do prsou.
Vjela jsem mu prsty do vlasů a zoufale zašeptala, ať podprsenku neničí.