Please, no...!

~28~

Zayn

Nechápavě si mě prohlíží, snažím se udržet si vážnou tvář, byť se mi chce smát. Tedy... Tak na půl. Za zády mám vyděšenou Kay a před sebou rozhozené rodiče.

„Dobrý den." Vydechli po chvilce ticha naráz a vyměnili si pohled.

„Pane Maliku... Já- Těší mě, to v první řadě." Představil se mi, potřásl mi bodře dlaní, stejně tak jako jeho paní.
Hádal jsem, že zapomněla na nějaké platonické pobláznění – ani mi neimponoval fakt, že do mě byla zblázněná žena o patnáct let starší – a byla jen vyděšená.

„Danny-Danny něco udělal? Udělal ti něco?!" Oběhla mě a přitáhla si dceru do náruče. Ta se vymanila, věnovala mi zoufalý pohled.

Zjevně to je tedy na mně.

„Uhm... Kde začít... Nicméně, ne. Nic jí neudělal. Alespoň ne zatím. Rozešli se, respektive ona s ním. Podvedl ji s nějakou, není asi nutné, abych ji jmenoval." „A vy tu děláte co? Přivezl jste ji?"
„Chodíme spolu." Zaznělo mi za zády tiše, přesto to znělo, jako kdyby zakřičela.

Tatík pobledl o několik odstínů, slabě zešedl a maminka se zapotácela.

„Cože?!"

„Než budete řvát, zkuste nás vyslechnout." „Počkej-počkej!" Otec si odpustil zdvořilostní podtón a zabodl mi prst do hrudi.
„Jestli to chápu dobře, tak ty, dospělej chlap od rodiny, si bere tělo mé náctileté dcery... Prasáku!" „Tati!" Odplivl jsem krev, nebylo mi to příjemný, plivat jim v domě, ale skoro jsem cítil, jak se mi hýbe čelist. Další ránu jsem vykryl a narazil jej na zeď.

„Hej! Nefackujte mě, nebo vám to oplatím a to nechci. Prosím! Posaďte se, ano?" „Tati, prosím!" Kay se mi pověsila na paži, pak udělala stěnu mezi námi.
Držela mě za zápěstí, on se mezitím posadil a jeho držela za ramena matka.

Kay vyhrkala ne moc dlouhý příběh, po kterém panovalo ticho. Pak promluvil znovu otec, se značnou ironií v hlase.

„Ty jsi snad úplně pitomá, děvče... Vždyť... Kay...!" Prskl a složil si hlavu do dlaní. „Já chápu, že je to šok-" „Šok?! Kaycee!" Reakce maminky na sebe nenechala dlouho čekat. „Ty ses musela zbláznit! Opomenu-li fakt, že jste jeho otec, tak... Vždyť jste starší!" Sympatie ztrácím raketovou rychlostí.

„Mamko... Danny mě podvedl i předtím a Zayn... Prostě se to stalo. Možná jsem s ním ulítla, ale teď to úlety nejsou. Mám ho ráda a on mě..." „Kaycee." Věnovala ji pohled typu: „Mlč raději, než řekneš nějakou pitomost."
„Kay má právu. Záleží mi na ni a jo... Stalo se." Věnoval jsem ji pohled. Nemohli jsme říct, jak jsem se choval na začátku... Takhle náš příběh vypadal jako typická telenovela.
„Ulítli jsme a Danny to zjistil. Nelíbí se mu to, nevidí svou chybu a já mám oprávněný strach, že Kaycee nějak ublíží."
„Pane Maliku! Slyšíte, co říkáte? Vy jste normálně blázen! Pletete hlavu mé náctileté dceři! Dobře, Danny ji podvedl, rozešli se, ale pokud vás dva viděl a teď jí chce něco udělat... Já si svou dceru ohlídám sám, bez vaší pomoci. Ale vaše kecy o vašem rozvodu? Svoje problémy si řešte mimo naši rodinu, kde jsou dveře, jste zaznamenal! Na shledanou!" „Tati, prosím!" „Ty nepros a běž k sobě, ihned!" Věnovala mi zděšený pohled, naprosto zoufalý, plný bolesti.
Zavrtěl jsem hlavou, očima ji dávám najevo, ať se nebojí.

Neměl jsem se k odchodu. Chytil mě za paži a dovedl ke dveřím. Nebránil jsem se, zbytečný.

„Zakazuji vám, se k holce přiblížit! Tohl si zkoušejte na své fanynky a ne na mou hodnou dceru! Nebude ji plést hlavu chlap, jako seš ty." Prskl tykání a chytil mě za triko.
„Přiblížíš se k ní a vylepším ti ksicht!" „Zaručíte ale, že ji ochráníte?! Danny ji vyhrožuje znásilněním! Já mám možnost zařídit její ochranu, ale vy?! Jestli se jí něco stane, promluvíme si znovu!" Vyhodil mě ven, dveře práskly a já se začal třepat vztekem i zklamáním. Ji jsem zklamal...

„Trucuju... Nepůjdu dolů, teď mě volali... Co mi jako můžou chtít... Co ti táta řekl? Já... Myslela jsem, že mi napíšeš... Vzdali jsme to?"

Četl jsem si tu zprávu dokola. Seděl jsem v autě, kousek od svého domu a vrtěl hlavou.

„Ne, nevzdali. Jen se cítím zle... Měl jsem udělat něco víc, něco ráznějšího. Zkus jít dolů, uvidíš, co ti řeknou. Pak mi to napíšeš... Kay, neboj se, ano? Nevzdám se snadno. A neřekl mi nic, co bych nevěděl, že řekne. Nemám se k tobě přiblížit, mám ti dát pokoj. Sedím v autě, kus od domu. Vedle sebe mám rozvodový papíry a jsem zvědavý, co mě čeká tady.
V jedné věci, má ale tvůj táta pravdu. Vyřeším svůj problém a pak se můžu starat jen o tebe. Snad to Taylor podepíše bez divadla... Napíšu ti pak, nebo zavolám, pokud budeš chtít. Hlavně se uklidni, ano? Nikdo ti neublíží a nás dva pochopí."

Sotva jsem odemkl, přistála mi facka. Její majitelka se zapotácela, tvář mě pálila a ona měla v očích vítězství.

„Co si o sobě myslíš?!" „Já o sobě? Nedělej tu divadlo." Na schodech seděla Maddie, držela v rukou panenku a netoužil jsem po tom, aby měla z dětství trauma. Přece jen... Byla to malá holka.
„Můj táta, by to neudělal." Proneslo najednou to malé stvoření, vedle kterého se zjevil Danny. Byla to podpásovka.
„Ty nejseš můj táta. Máma mi to řekla. Máma mi řekla, že jsi ukradl Kay Dannymu. Že s ní děláš ty věci, při kterých se dělají miminka." Zazíral jsem na Taylor, pousmála se a zlostně přimhouřila oči.
„Nic ti nepodepíšu a ty si tu holubičku hlídej!" Zavřeštěla, vzápětí jsem odhodil Dannyho. Držel jsem ji pod krkem, pár centimetrů nad zemí.
Už mě nezajímala ani ta malá holčička.

„Tak poslouchej, Taylor! Trpěl jsem ti tohle všechno hodně dlouho. Tvůj syn je kurva, jako ty. Podvedl Kay a mezi námi... Prostě se to najednou zvrhlo. Nepodepíšeš papíry? Nepodepisuj, ale sbal si svoje věci, seber parchanty a táhni z mýho domu. Tobě tu nepatří ani klika u dveří, takže se spakuj. Máš na to hodinu!" Lapá po dechu, ale tady je malej pán. Vyhrožuje, že zavolá policii, jen se směju a hodím ji kabát.
„Posluž si!" Nemá tolik odvahy. Za hodinu jsou pryč. Nevím, kam šli a je mi to jedno.

Prohrabal jsem Dannyho pokoj, našel klíče, co sem k ničemu nepasovaly a vzal si je. Nepochybně budou od domu Kaycee.

„Malik, dobrý den. Miku, máte na mě chvilku?"
Vytočil jsem číslo právníka.
„Dobrý den, Zayne. Akorát jsem na odchodu. Děje se něco?"
„Budu potřebovat právní zastoupení. Mohl byste mi pomoct, znovu?"
Poslední soudní spor, kvůli naprosét malichernosti, jsem vyhrál, ale jen díky jeho schopnostem.
„Co se děje?"
„Chci se rozvést. Žena odmítá podepsat papíry a upřímně, nemám mnoho času pro otálení. I minule jste dal věci rychle do pohybu. Zvládl byste, donutit soudce, aby zahájil spor co nejdříve? Tedy, pokud to vezmete."
„Rozvést se? Zayne, vy umíte šokovat. Bylo na čase. Víte co, stavte se ještě dnes. Počkám tu na vás. Adresu, hádám, znáte. Probereme to."

S díky hovor pokládám, píšu Kay, jestli můžu zavolat. Obratem mi píše, že ano.

************************************
Děkuju :o) ♥