Please, no...!

~17~

Kaycee

Povýšeným pohledem skenoval moje tělo a drze krčil ret.

„Dělám to správně?" Lokty jsem se zapřela o jeho hruď, líně se pohupovala a na zadku mě zaštípalo plácnutí.
„Děláš to dokonale, ale na něžný šukání zapomeň. Jakmile budeš pode mnou..." „Nenecháš mě nahoře?" „Nezasloužíš si to výsostní postavení. Ne za to, jak jsi zlobila." „Když budu hodná, budu moct být nahoře?" Přikývl a znovu plácl.
„Začínám si zamilovávat, tenhle luxusní pohled, ale... Satisfakce, koťátko." „To nezvládneš dvě kola? Jednou já nahoře a pak ty?" Zavrčel, stáhl mě ze sebe a než jsem stačila zaprotestovat, byla jsem na pohovce a jeho měla znovu v sobě.
Kanceláři dozníval můj výkřik a nahradily jej spokojené steny. Okamžitě se začal pohybovat, zapíral se dlaněmi o pohovku, zatínal svaly a stejně tak, jak to bylo bolestivé, tak to bylo dokonalé.

Zvedla jsem ruce, dotkla se jej na krku a spokojeně broukla. Přirazil velmi tvrdě, jenže teď to byl jen pocit rozkoše.

„Nebolí to? Nechci ti ublížit." Zašeptal náhle a sklonil se.
„Jsi moje děvka, Kay, budu tvý tělo ničit, ale... Musíš mě ujistit, že to nebolí, že se ti to líbí. Tobě nechci ubližovat. Tobě ne." „Zaynie..." Vrtím hlavou, očima dávám odpověď na otázku a on se znovu drze ušklíbne.
„Budeš moje malá, soukromá děvka, která mi nastaví pokaždý, když budu chtít... Ale nikdy ti neublížím, rozumíš?" „Já to vím." Raději se neptám, jestli to myslí jen v rámci sexu nebo i v citech a zavřu oči.
„To je vše? Jen to mi řekneš?" „Teď si chceš povídat?" „A teď?" Šokovaně jsem vyjekla a pohlédla mezi naše těla. V klíně jsem měla prázdno, s drzým výrazem se posadil a ledabyle si honil. „Mhm?" „Zayne!" Dusila jsem smích, který zanikl v jeho ústech. Svíral mě v náručí, hladově líbal a naléhavě mě bral za bradu.
„Neodvezu tě dřív, jak o půlnoci. Chci být s tebou... Rozptyluješ mě od práce, což nesnáším, jenže nechci být sám. Je mis s tebou krásně, koťátko." „A proto jsi mě přestal šukat?" „A pak, že jen já myslím na sex... Kotě, dávám ti šanci, abys mě ojela. Do půlnoci ještě nějaký čas zbývá, a to už budeš jen pode mnou." Se smíchem jej líbám, znovu si sedám a spokojeně kňourám...

„Zapomeň! Zkus se ze mě zvednout a zmaluju ti zadek!" „Vážně?" Uteklo několik minut, vyplněných jen polibky a slastným sténáním jak mým, tak jeho. Na krku jsem mu vytvořila další pubertální značky, bolestí několikrát zavrčel, a přesto se spokojeně usmíval.
„Pojď sem!" Prudce natáhl ruku, udělala jsem krok vzad a drze se usmála. „Nešukala jsem s výhledem na noční město..."

Sledovala jsem noční život města; taxíky projíždějící ulicí, postávající partičky puberťáků u křižovatky... I přes vědomí, že nějaká z těch holek dole poslouží jako něčí matračka, jsem se pousmála; ten výhled byl jinak krásný.

„Slečna to chce o okno?" Zachrčel mi tiše do ucha a skousl jej. „Jsi vážně malá divoška. Čekal jsem, že tě budu muset umluvit." „Jaký tu je svítání?" „Romantičko..." „Zaynie..." „Je dokonalý. Chceš tu se mnou spát?" „Někdy..." „Krásný tu jsou zimy." Šeptá a do těla se mi dává chlad. „Když nastává ráno, venku sněží..." „Zima bude za pár měsíců..." „Budeš moje i za těch pár měsíců?" „Teď jsem tvoje?" „Ještě to neříkáš nahlas, tak jak to za chvíli bude... Nevzdám se tě, ale teď mlč. Dáváš mi svoje tělo, nemám takovou výdrž. Potřebuju se udělat." „Do mě?" „Nechceš? V noci," Znovu mi skousl ucho a pobaveně vydechl. „Se ti to líbilo." „Chci..."

Semkla jsem víčka a usmála se. To, co jsem viděla ve filmech, to co jsem si vysnila bylo skutečností. Milovala jsem se se starším mužem, ve výškové budově, v posledním patře a pod námi proudil život...

„Zítra tě mám vyzvednout?" „Musím do školy... Vážně musím." Ironicky se ušklíbl a teď se jen uchechtl. „Já vím..." „Nechci..." Fňukla jsem, začal se smát nahlas a napálil si další cigaretu. Bylo k půlnoci, byla jsem utahaná a na mobil mi přišla další zpráva od mamky, ať naklušu...
„Myslíš, že já chci?" „Pojedeš domů?" „Mám ještě práci." „Je pozdě." „A doma není nikdo, kdo by mě čekal." „Přespíš tam, že?" „Je mi tam vážně líp, nebuď z toho smutná." Pousmála jsem se a naklonila.
„Chci tam spát s tebou." „Věř mi, koťátko, že i já bych o to stál." „Musím už vážně jít..." Pokýval hlavou, dala jsem mu pusu a s rozporuplnými pocity se vyhrabala z auta. Vzápětí bouchly jeho dveře a já nechápavě pootevřela pusu.

„Je pozdě," Narazila jsem mu do těla a objala jej. „Doprovodím tě. Nechci, aby se ti něco stalo." „Máma bude beztak hlídkovat..." „Doprovodím tě k těm keřům, neukážu se... Přece si nemyslíš, že tě nechám jít samotnou." „Bojíš se o mě?" „Chráním to, co je moje." „Jsem tvoje?" „Děvka?" Kývla jsem a on se pobaveně ušklíbl. „Jsi děvka, když jsi nahá a pode mnou, ale teď? Jsi moje kotě... Vážně Kay, záviděl jsem mu, že má takovou holku..."

„Tak... Dobrou noc?" „Napíšu ti, jak budu zpět ve firmě, hm?" Kývám, šeptám mu do úst ať jede hlavně opatrně a hned mi dá vědět. Zvláštní... Jeho ujišťování, že jsem sladký kotě a to jak se o něj bojím, se mu líbí, mi v mých rozporuplných pocitech vůbec nepomáhá.
Kolik hodin jsme spolu? Jak je to dlouho, co jsem se dozvěděla o Dannym a vyspala se se Zaynem? Naprosté minimum a já se nemůžu zbavit dojmu, že se opravdu, za chvíli zamiluju. Možná už jsem... Ale pořád to můžu nazývat poblázněností.

„Hlavně nezaspi." „Když ano, uděláš mi soukromé taxi?" „Mhm a čím mi zaplatíte, slečno?" „Myslíš jen na to jedno." „Je to dokonalý! Tak co mi nabídneš?" „Pusu?" „To by šlo, ale stejně tě pak ojedu." „Zaynie...!" Zvedla jsem na špičkách a omotala mu ruce kolem krku.
„Zavolej mi, kdyby něco. Jasné?" „Neboj se." „Uvidíme se?" „Můžu za tebou přijít? Nebo... Pozítří máme test... Budu se muset učit, ale večer...? Budeš na mě mít čas?" „Stačí jen říct kde a kdy. Klidně tě někde vyzvednu." Kývám, poslední polibky a opravdu musím jít.
Když odemykám, vynoří se jeho silueta vedle živého plotu. Potlačím uculení, musel zjevně počkat, než úplně zajdu do domu...

******************************************
Děkuji :o) ♥♥♥