Please, no...!

~23~

Kaycee

Ještě pár vteřin, jsem se dívala do Zaynovi tváře. Něha vymizela... Semkla jsem víčka, ucítila jeho rty a oplácela mu polibky a pomalu se uklidňovala. Jeho polibky... Byl hajzl, chtěl jen sex, chtěl si na mně vybít vztek, jenže pak? Nemusel nic říct, teď jsem věděla, že mě pak vezme do náruče a bude mě jen držet.
Nadrženost pomine a on mě bude něžně hladit a šeptat mi do rtů sladký slova.

„Co mám udělat? Kleknout?" Zachrčel, usmál se a kývl.

Se semklými víčky, jsem ze sebe nechala dělat děvku. Jeho malou, soukromou děvku... Strach mě opustil, zbyla jen nadrženost a jakmile jsem se začala dožadovat velení, přestal.
Vytáhl mě na nohy, zavrtěl s něžným úsměvem hlavou a už po třetí, jsem skončila naražená hrudníkem na desce stolu.
Pronikl, začal přirážet a já se nechala kompletně strhnout chtíčem...

Užívala jsem si každé plácnutí po zadku, každé zatáhání za vlasy a na scénu s Dannym zapomněla. Zajímal mě jen ten chlap za mnou, ve mně...
„Líbí se ti to?" Ozvalo se mi zavrčení do vlasů. Tak jako předtím, byl ve mně celý, ani se nepohnul. Způsoboval mi bolest i rozkoš a já si to se slastným kňouráním užívala. Snaha se nějak zavrtět, byla marná...
„Ano." Zavrčel na souhlas a skousl mi rameno. „Ale mně toto nestačí." „Lásko..." Šeptla jsem vysíleně. Tak rychle, jak jsem myšlenky na Dannyho zahnala, se objevily znovu. 

Jeho výhružka... Vědomí, že má tisíc příležítostí, jak mi ublížit a nepochybně, to co řekl o znásilnění bude pravda. Pokusí se... A pomyšlení na Zayna a jeho „Ale mně toto nestačí" které vyjadřuje touhu, ojet mi zadek, ve mně evokuje právě tu nevoli, kterou bych cítila v ohrožení někde s Dannym. Najednou mi to přijde právě jako znásilnění.

Lapavě se nadechnu. Vše se ve mně svírá, ochromuje mě strach a představa toho, co by Danny mohl udělat a jak to udělat...
Do očí se mi derou slzy, v uších slyším náš rozhovor o tom, jak se bojím, že by mě někdo znásilnil. Vzal si mý tělo násilím, zmlátil mě, znásilnil a pak mě někde nechal... Zničenou, zbitou, s pomyšlením jen na to, jak to bylo odporné a touhou se zabít. Nezvládla bych žít s cejchem znásilnění.

„Pře-přestaň!" Zakňourala jsem, potřebovala jsem toho nechat. Tep se mi zvedal, měla jsem pocit, že se mi rozskočí hrudník.

„Baby?" Naléhavost v tónu hlasu, kde jsem skrývala i pláč... Sykla jsem. Vysunul se a prudce mě k sobě obrátil.
„Kay, lásko... Máš úplně modrou pusu...! Baby, co se děje?" „Myslím na něj, na to, co řekl... Bojím se! Nemůžu mít sex a-a-a-" Začala jsem koktat. Sebral košili, co se válela na konci stolu, natáhl na sebe boxerky a kolem těla se mi omotaly jeho paže.

„Pojď ke mně, lásko. Pojď, šštt... Neboj se! Neublíží ti, rozumíš? Nedovolím to."

Schoulená v jeho náručí, na pohovce, jsem mu štkala v náručí. Zachvátila mě jen holá panika a ani jeho slova, kterými mě uklidńoval, mi nepomáhají. Uspal mě... Nějak.
Vzbudila jsem se, venku se šeřilo a já krom košile, na sobě měla i nějakou deku, pod hlavou pošltář a on pracoval us tolu.
Vypadal soustředěně, jako kdyby jej nic netrápilo. Sotva jsem se pohla, brada mu vystřelila vzhůru a spěšnými kroky byl u mě.

„Ahoj..." „Omlouvám se." „Za co?" „Za-" „Kay, kočičko... Kdy pochopíš, že mně opravdu nejde jen o sex. To, že tě šukám jako děvku a chci být ten nadřazený... Baby," Semkla jsem víčka, něžně mě políbil a vzápětí chytil za bradu. Přejel mi palcem po rtu a naklonil se mi k obličeji.
„Budu ji z tebe dělat, chci přece malou, soukromou kočičku. Couru a děvku a přitom andílka, ale ne za tu cenu, že to nebudeš chtít a jen mi budeš nastavovat. Máš právo říct „ne" a já to budu respektovat. Vždycky... Neomlouvej se, že jsme to nedokončili. Nezajímá mě to. Nešlo to... Baby, neviděla jsi svou tvář. Rty jsi měla jako borůvky modrý, oči vyděšený a naprosto bledá..." Zničeně jsem na něj pohlédla.
Strach mě sžíral znovu.

„To, že z tebe dělám děvku neznamená, že pro mě děvka jsi. Jsi moje malý kotě, rozumíš?" Kývla jsem a s vděkem se znovu schoulila u něj. Hladil mě po vlasech, něžně mě líbal a já se uklidnila.
Jeho náruč, jeho silný paže, který mě pevně svíraly mě konejšily, stejně jako sladký slova.

„Máš hlad? Něco objednám, co ty na to?" „Jo... Je jedno co." „Pizzu?" „Vykrmíš mě?" „Ale no tak, netahej sem váhu." Konečně jsem se ušklíbla a políbila jej na krk. „Nebo můžeme jet k nám..." „A tvůj táta?" „Propašovala bych tě..." „Ne, pojedem k tobě, až odejde do práce. V kolik chodí?" „Až po šesté..." „Okey... Pojedeme k tobě, dnes udělám večeři já a nevytáhnem pak paty z postele. Stáhl jsem nějaký filmy..." „Miluju tě." Zvedl obočí a sladce se usmál. „Čím jsem si to zasloužil?" „Tím, jaký jsi... Zaynie... Nenechávej mě samotnou, prosím!" 

*******************************
Děkuji =) A uvidíme, co bude... =) 
♥