Please, no...!

~26~

Zayn

Po dohodě s makléřkou, že mi byt podrží ještě další měsíc, jsem zaplatil zálohu.

„Proč jsi ho nevzal už teď rovnou?" „Protože jsem stále ženatý." „Takže... Co koupíš, o to by ses musel rozdělit?" „Bylo by to bráno, jako společná koupě." Kývnu na souhlas, ona se plácne do čela.
„"Rozdělit se..." To je jak malej klučík na pískovišti." Se smíchem ji objímám kolem ramen, mumlu jí do vlasů, že chápu jak to myslela a odvádím ji do nedaleké restaurace na brzký oběd.
Zašiti v jejím druhém patře, skryti za umělými palmami se pouštíme do jídla, po chvilce zafuní že nemůže.
Má nervy a strach, co udělají její rodiče.

„Uklidni se, hm?" „Jsem stresař." „I ve škole?" „Proč sem taháš školu?" „Protože mě zajímá, jestli ta malá coura co šukám, prezentuje před třídou rozhodným hlasem, plným sebejistoty, nebo jako plachý kuřátko. Protože, jestli jako kuřátko, tak je to strašně divný. Při šukání mi dáváš hlasitě najevo, jak se ti to líbí." Seděli jsme vedle sebe na lavici, vzplála, rozhlédla se kolem nás a vzápětí se přitiskla.
„Taková jsem jen s tebou... Máš chutě?" „Do ničeho tě nenutím, jen tě zlobím." Objal jsem ji, náhle mi sedla na klín a hryzla se do rtu.

„Ale já ti něco dlužím." „Nic mi nedlužíš!" Zavrčel jsem jí do rtů, „Jsi moje coura, kočičko, ale... Není to o dluzích." Přikývne, dlouze mě políbí a vzápětí ze mě sklouzne.
Kašel číšníka na sebe přiláká pozornost...

„Dorazím kolem třetí, v kolik dnes končíš? Taťka má dnes zase noc..."

Tlumočí mi zprávu od mámy, krčí rameny a nejistě mě pohladí po tváři.

„Co budeme dělat?" „Můžeme do firmy, nebo jen tak bezcílně bloudit městem, nebo se někam zajet na otočku podívat v okolí." „K nám nechceš?" „Propašuješ mě do pokoje oknem? Budu šplhat po svázaném prostěradle?" Dusí smích, naklání se přes mezeru mezi sedadly a mrkne.
„Tak něco navrhni, kam se zajedem podívat? Ke garážím?" „Jsi urýpaná nebo nadržená?" „Asi obojí." „Nenuť se do toho." „Co když je to naše poslední šance?" „Není." „Jsi si jistý?" „Vybojuju si tě." Sám se nakláním, otírám se rty o její a jakmile mi do úst vzdychne, dolehne na mě nadrženost.

Cestu k motelu poznává, pobaveně se culí, hladí mě po stehně a má v očích drzost.

„Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda máte volný pokoj?" „Uh, jistě. Na jaké jméno si budete přát pokoj zamluvit?" Usmívá se recepční.
Nechávám si zavolat majitele... Jako minule, slibuje mi úplnou anonymitu, Kay si mě pobaveně prohlíží a jen zavřu dveře pokoje, mám ji na zádech.

„Žene tě chtíč, pocit dluhu, nebo jen čirá nadrženost?" Držím ji pod koleny, odnáším k posteli.
„Asi vše dohromady." Broukla mi do ucha, sklouzla ze mě a rovnou mi rozepla košili.
Ses kousnutým rtem, se přitiskla. Rozepla mi pásek, drze se usmívá, okusuje mi bradu a spokojeně broukne.
Chytám ji za zadeček, mačkám jej a ona se staví na špičky.
„Zvládneme to bez?" „Bez?" „Bez lubrikantu." „Kočičko, co to povídáš?" „Bojím se, že to skončí... Že si mě nevybojuješ... Chci abys měl z mýho těla vše, co jsi chtěl." „Ale já si tě vybojuju, jasné? A prdelku ti ošukám s pořádnou dávkou lubrikantu. Být děvka, tak ti prdelku ojedu jen za pomocí slin, ale tohle... Kočičko..." Vrtím hlavou, trhnutím ji k sobě dostanu zády a zbavím ji oblečení.

„Není to fér." „Jen vydrž. Ohni se." „Proč?" „Ohni se! Zapřela se dlaněmi o matraci, nastavila mi prdelku v černých, krajkových kalhotkách a já si vytáhl pásek z poutek.
Neodolal jsem...

Sykla, zasténala a já ji znovu vzal páskem přes zadeček. Do třetice a pak jsem ji plácl rukou. Sykla a zavrtěla zadečkem.
Trhnutím jsem ji narovnal a přitiskl na sebe. Sledovala mou dlaň, jak ji putuje po bříšku na podbřišek. Přerývaně dýchala a v odrazu zrcadla, jsem si užíval pohled na její spokojenou tvářičku.

„Neublížím ti. Řekni, když se ti něco nebude líbit, nebo to nebudeš chtít, nebo ano, ale jinak. Teď tu nevelím já." Překvapeně pootevřela pusu, dovolil jsem jí se obrátit a ona mrkla.
„Takže velím já?" „Jo." „Takže... Všechno záleží jen na mně." Culí se, užívá se právo co jsem jí dal a nepochybně budu trpět. Bude mě zlobit, provokovat... Budu šílet a ona bude mít pocit vítězství.
„Jen na tobě." Sklonil jsem se, otíral se při mluvení rty o její, žadonila po polibku.
„Ale netrap mě... Baby, netrap mě! Nebo tohle právo zmizí a budeš jen pode mnou." „Nebudu. I když to teď říkáš." „Myslíš?" „Vím to. Stačí se ti podívat do očí. Jsem tvoje kotě, baby. Dovolíš mi všechno, i když si hraješ na drsnýho." Povýšeně jsem se usmál. „Omotala sis mě kolem prstu?" „Jo." Drze se usměje, hravě kousne do brady a vzápětí mi věnuje pohled plný něhy, lásky a oddanosti.

„Pár dní spolu a stačilo to." „Zlobíš mě." „Za pravdu se každý zlobí." Vrtím hlavou v pobavení. Vlastně má pravdu. Je to jen pár dní, já mám pocit že to jsou roky a vím, že to není jen kvůli sexu. Byť je dokonalej a ona mi dá vše, co potřebuju a chci.
Chvíle, které se netočí kolem sexu jsou jiné. Ať už teď řešíme Dannyho a Taylor, nebo jsem jí pomáhal s fyzikou, nebo mi jen ležela u filmu v náručí.
Zajímají ji moje problémy, můžu se vykecat a vím, že tahle malá žába mi dá pusu a špitne, že to zvládneme.
Pro okolí to bude pobláznění, které jednoho z nás stejně omrzí... Jenže ona je jiná. Není typická pubertální pipinka, jak její vrstevnice a to se mi líbí.
Věřím tomu, že v partě kamarádek se chová jako třeštidlo, ale se mnou...? Je z ní žena, co ví, co chce, byť se mi choulí v náručí a usmívá se jako malá holčička, která potřebuje náruč, do který se schová.

„Tak si vem, co potřebuješ, hm? Ukaž mi, jak to máš ráda, když velíš. Ale zbytečně mě nezlob." Uškrnula se, zahákla mi prsty za lem boxerek a stáhla je.
Zasténala mi provokativně do úst, začala mi honit a spokojeně se usmívala.

„Mrzí mě, že jsem to utnula... Byl jsi až moc nadržený. Vynahradím ti to. A mlč! Nedělám to kvůli dluhu... Ale..." Pousmála se, zabránila mi promluvit polibkem, který jsem ji ihned oplácel.
„Kay... Nechci se udělat takto." „Ale teď jde o to, co chci já." Broukla, dál mi honila a po pár dalších polibcích, si klekla.
Naplnil jsem ji pusu, ale ani to mi nestačilo. Zatlačila mi dlaněmi do hrudi, dosedl jsem do postele a objal ji přes zadeček.
„Já tu velím, rozumíš? Nebudu tě trápit, ale-" „A tohle bylo co?! Zasloužila sis to jinam." „Copak už nemůžeš? Další kolo zvládneš třeba až za hodinu?" Sykla, plácl jsem ji a shodil pod sebe.
„Budu moct za chvilku!" Směje se, hladí mě po tváři a těká mi očima od rtů k očím. „Udělej mi to." „Čím?" Pousmál jsem se.
Chvilkové ticho mezi námi, kdy jsme se dívali druhému do očí, jsem vyplnil něžným hlazením jejího bříška, prsou, boku...
Zvedla hlavu, broukla mi do rtů odpověď a spokojeně zavzdychala, když jsem si ji stáhl k okraji postele, klekl si a začal plnit její přání po orálním sexu.

Hladila mě ve vlasech, vzápětí tahala, vlnila pánví... Užíval jsem si to stejnou měrou jako ona. S vyčerpaným úsměvem, mě hladila po tváři, když se jí tělíčko zazmítalo v orgasmu, a já se k ní vytáhl.
„Co koťátko, potřebuješ oddech? Nebo můžu zasunout?" Pobaveně se usmála, skousla si ret a přejela mi prstem po paži.
„A nemám být nahoře já?" „Nechceš být pode mnou?" Hravost z tónu hlasu trylkuje, uculí se a přikývne.
„Chci." „Tak si to jen užívej, až se prohodíme, budu mít ruce za hlavou a bude to jen na tobě. Já si to budu," Zakřičela, semkla víčka a já se pousmál. Byl jsem v ní, užíval si její nadrženost a něžně proti jejímu tělíčku přirazil. „Užívat a vychutnávat si pohled, na tohle božský tělíčko, který patří jen mně." Povýšenost v hlase nahradila hravost. Přikývla a vzdychla, že mi patří. 

*************************************
Děkuju :o) ♥