Please, no...!

~47~

Kaycee

Svalil se vedle, prudce oddechoval a zvedal paži.

„Pojď ke mně, lásko." „Mhm, po divokém sexu něha?" Broukl a spokojeně se usmál. „Bylo to dokonalý, jako vždy... Neublížil jsem ti? Nebolelo to?" „Nech toho." Koušu jej do brady a pobaveně se usmívám.
„Nikdy jsi mi neublížil." „Jo... Ale teď budeš mít modřinu." Zavrčí, prohlíží si zápěstí, za které mě v návalu vášně chytil. Jen jsem sykla, zabolelo to, ale po pár vteřinách mě pustil. Nicméně... Něco se tam začínalo vybarvovat a lhala bych, netvrdit, že mě teď zápěstí nebolí.
„Zaynie... myslím, že jedna malá modřinka není nic, oproti pruhům na zádech." „Jasně, koťátko, jedinej problém je ten, že tobě to já dovolím a nedovedu si představit, že bys do mě drápky nezatnula."

S úsměvem jsem mu přejela nehty po břiše, spokojeně se usmál a vzal mě za bradu.

„Neposílej mě do hajzlu." „Zaynie..." „Ne... Já vím, že jsme to vyřešili, ale... Kay, podívej... Já jsem hajzl, umím být hnusnej, k těm, co mám ve firmě se chovám jako kurva. Na děvky, co jsem si najímal... Ječely bolestí a mně to bylo u prdele. Já se udělal, to bylo hlavní. Zapl jsem si džíny a šel. Neměl jsem sebemenší chuť být na ně hodný.
Svou rodinu vídám málo... Za poslední roky jsem tu byl možná tak desetkrát. Já... Já ani nevím, co chci říct, jen vím, že když se se mnou rozejdeš, tak to nezvládnu. Moc mi na tobě záleží... S tebou mám to, co jsem ti psal v tý zprávě poprvé... Vrátím se domů a ty tam jsi, přitiskneš se, hladově mě políbíš a já vím, jak moc jsem ti chyběl. To chci miláčku, tvou lásku."
„Jsem naštvaná, jsem zklamaná a cítím se ublíženě. Nezná mě a nemá proč, mě soudit, ale fajn... Bojí se o tebe a zeptala se přímočaře... Nechci se k tomu vracet, ale jen kvůli tobě. Miluju tě, rozumíš? To co jsi říkal v parku i teď... Máme být spolu, musíme být spolu.
Nevzdám se toho, ani tebe. A je mi fuk, co kdo řekne a udělá. My víme, jakej je náš život mimo foťáky novinářů. Nikdo neví, jací jsme my... A tak to zůstane. Ať se pomluvama třeba zadusí, je mi to fuk. Už mi to je jedno."

Políbila jsem jej na hruď a s něhou v očích se usmála.

„Chci s tebou malé, ano? Přece si nemyslíš, když ti to teď řeknu, že to mezi námi skončí." „Dáš mi malé a já se tě už nikdy nevzdám." „Já vím a mlč, už nic neříkej. A je mi zima." S tichým smíchem přes nás přetáhl peřinu a pevně mě stiskl.
„Ani to, že tě miluju, nesmím říct?" „To jo." „Tak ti to říkám; miluju tě." Kývnu na souhlas a přitisknu se na jeho rty.

„Slíbíš mi něco?" „Cokoliv." „Nenechávej mě s tvou rodinou o samotě, ano? To fakt nechci..." „Neboj se. Nenechám tě samotnou ani na minutu a doma to bude dobrý. A pokud ne... Nebude to jen útěk na hotel, ale návrat do našeho bytu. Vždycky si vyberu tebe, ať bude druhá možnost jakákoliv."
Kývám, dlouze jej políbím a uvelebím se na jeho hrudi.
Hladil mě po paži, sem tam políbil do vlasů a každou chvíli, mě na pár minut pevně stiskl.

Semkla jsem víčka, užívala si jeho něžných doteků, sama jej hladila po břiše a jakmile začal pravidelně oddechovat, prohlížela jsem si jeho tvář.
Byl uvolněný, spokojený a i ve spánku šíleně svůdný. Měla jsem nutkavou touhu, začít jeho rty líbat a znovu se s nim pomilovat, ale asi by mi nepoděkoval.
Letmá pusa na koutek rtů, přitiskla jsem se a nechala únavu, aby mě uspala.

Šmátrám dlaní po posteli, necítím Zaynovo tělo a nesouhlasně zamručím.

„Ale, kdopak se nám to probudil?" Zvedla jsem hlavu a otočila ji ke dveřím do koupelny. Zayn byl zamotaný v prostěradle a pobaveně se usmíval.
„Kolik je?" „Bude jedenáct..." „A ty jsi jak dlouho vzhůru?" „Asi pět minut." Se smíchem se znovu uvelebím v posteli a zakývám prstem.
Opřel se o pelest, vklouzla jsem mu do náruče a dožadovala se polibku.

Hladil mě ve vlasech, naléhavě držel za šíji a jakmile jsem se odtáhla, zkřivil ret v nesouhlasu.

„Láska je důležitá, lásko, ale myslím, že kyslík je taky potřebný." Vyprskl smíchy, kárně mě plácl po zadku a pak mě za něj pevně chytil.
„Nestavíme se cestou někde v drogerii?" „Proč?" „Protože mi tvoje prdelka chybí." „Se chceš milovat u tebe doma? Není mi ta představa příjemná..." „Ale skutečnost bude, nemyslíš? Neboj se, nikdo nic neuslyší, utlumím tvoje steny i křik. Koťátko, nehodlám být bez sexu!" „Ne? A když odmítnu? Přece si ho," Skousla jsem mu hravě spodní ret, vsála jej a pár vteřin jsem jej odmítala pustit. Odtáhla jsem, dokončila větu s tím, že by si to nevynutil a oplatila mu hladový polibek. Stáhl mě pod sebe, uvěznil a drze se usmál.

************************************************
Děkuju :o)