Please, no...!

~50~

Zayn

„Odjíždíte, že se pořád zlobí?" „Ne mami... Není naštvaná. Jen chce prostě domů, nic víc v tom není. Jasně, trochu se zlobí, ale víc než zloba, je to dotčenost. Wall ji nezná a..." Trhl jsem rameny a pousmál se.
„Já s ní jsem šťastný, a jestli si mám rozbít hubu, že jsem se zamiloval do mladý holky, co mě obere o prachy a vymění pak za jinýho, tak budiž. Protože to budu já, kdo dostane lekci, ne Wall nebo někdo jiný. Nic jinýho, v tom není." Máma se nejistě pousmála a přikývla.

„Nemyslím si, že by se tak zachovala. Vidím, jak se na tebe dívá... Víš, já si raději počkám, co váš společný život přinese. Ale chci, abys věděl jedno." „A to je?" „Že budu při tobě stát za každé situace."
Drtil jsem chvíli mámu v náručí, užíval si její objetí a najednou si připadal jako ten mladej kluk, co jsem byl, než se ze mě stala hudební hvězda.

„Nebudete čekat, než se Wall vrátí z procházky?" „Večer jsem jí řekl, kdy odjíždíme. Asi to bere jako únik... Nebudu na ni čekat." Pokrčil jsem rameny a hodil do kufru svou bundu.
„Napiš mi, jak budete doma, rozumíš?" „Dám ti vědět..."

Přehodil jsem si přes rameno poslední tašku a pohlédl na Kay. Vypadala uvolněně, spokojeně. Byla ve svém a to ji ke spokojenosti stačilo.

„Nemám ti pomoct?" „Unesu to..." „Jasně, raději si zlámat ruce, než jít dvakrát, nebo mi nějakou tašku dát, že?" „Haha, šlap, příšerko." Se smíchem mi stáhla z ramene alespoň jednu tašku a hrnula se ke vchodovým dveřím.

Zatímco vybalovala věci, měla na drátě mámu. S posláním pusy jsem ji nechal v ložnici a přemýšlel, co k jídlu. Měl jsem hlad, únava byla sice větší a vidina spánku se jevila jako skvělá možnost pro nadcházejí tři čtyři hodinky, ale...
„Objednej pizzu." Zamumlala mi Kay do ramene, když jsem z ledničky nic nevybral. Stále žvanila s mámou a nevypadala ani v nejmenším unaveně.

Na pár minut jsem se zasekl u dveří do ložnice, kde Kay pokračovala ve vybalování a třídění špinavého prádla a lehce si povzdechl.

„Ne, bylo to skvělý. Jeho rodina je úžasná... Uvidíš, třeba vás někdy seznámíme. Jeho ségry jsou super... Na druhou stranu, jsem ráda že jsem jedináček, asi bych zešílela... Ne, mami. Vzali to v pohodě. Akceptovali, že Zayn chodí s mladým kuřetem... Haha... Tak, ty a táta jste to taky akceptovali po chvíli. Oni taky..."

Musel jsem odejít. Lhala, tedy částečně. A i když jsem věděl, že to dělá hlavně kvůli mně, příčilo se mi to.

„Zaynie?" „Tady..." Houkl jsem z pootevřených dveří z terasy.
„Co se mračíš?" Proklouzl ke mně a choulila se mi pod bundu. „Máš to dobrý?" S drzým výrazem si přivlastnila kávu a pak našpulila rty, pro potáhnutí z cigarety.
„Nemračím se. Jen jsem slyšel, co jsi říkala mamce." „A?" „A?" V očích blesklo poznání.

„Ty jsi slyšel, jak jsem říkala, že to přijali, že? Že to bylo skvělé, báječné, úžasné." „Nemusela jsi jí lhát. Měla jsi říct pravdu." „A proč?" „Proč ne? Co když se seznámí a ona se bude chovat... Já nevím..." „Kdybych jí řekla pravdu, nikdy by Wall nevzala na milost. Ty mámu pořád neznáš tak, jako já... Zaynie, tohle byla milosrdná lež. Třeba je někdy seznámíme, tak raději ať je moje máma ta, co bude mít nutkavou touhu každého objímat, než se na něj dívat s výrazem, že by po něm chtěla skočit." „Třeba... Někdy... Kdy je tak chceš seznámit? U jaké příležitosti?" Uchechtl jsem se a sklonil se.
„Wall nemá nejmenší tušení, jak jsi vlastně dokonalá. Asi bude mít pocit, že mě musí chránit a přitom... Kay, jsi to nejdokonalejší, co jsem kdy mohl mít." Vtiskla mi pusu na bradu, pak na rty a přitom mi brala z prstů cigaretu.