Please, no...!

~45~

Kaycee

„Nebuď hlad, prdelko!" Se smíchem si znovu naberu z jeho poháru šlehačku. Oba jsme si dali zmrzlinový pohár, byť jsem byla jako rampouch a on se zjevně líbil číšnici.
Jeho porce šlehačky byla dvakrát taková, jako moje.

„Ona asi neví, kdo jsi, nicméně, lásko, háže po tobě očima." „No a? Já se dívám jen na tebe." Sám nabral šlehačku a vložil mi ji do úst.
„Jsi moje, nevyměním tě." Kývám, vím, už to znovu chápu.

Skryti před případnými zraky u zadního stolečku, jsme se navzájem krmili zmrzlinou. Zayn s pobaveným výrazem přitáhl k našemu stolku rozložitý květináč a pugétem usušených růží a sjel je pohledem.

„Proč nemáš ráda květiny?" „Nemám? Miluju je." „Ale ne ode mě." „Nechci abys mi kupoval zbytečný věci... Už tak za mě platíš hodně a-" „A jsme zase u toho... Lásko, kdy pochopíš, že to není o penězích a že v tobě fakt nevidím zlatokopku, když ti chci sám něco koupit. Myslím, že brzy dostaneš pugét..." Se smíchem jsem se naklonila blíž a překryla jeho obří dlaň svou.
„Já nic nechci, jenom tebe." „Já vím. Je to vzájemný." Odtáhla jsem se od jeho rtů ve chvíli, kdy se objevila číšnice s dotazem, jestli máme ještě nějaké přání.
Polknu, že já bych měla jedno, aby mi nečuměla na chlapa, ale Zayn kýve na souhlas.

„Dám si presso a slečna latté." Číšnice zakývá s širokým úsměvem a zmizí, za pár minut je zpátky. Na Zaynově talířku mě zaujme malý, přehnutý papírek.
S něžným úsměvem, směrem k Zaynovi, číšnice zmizela a já se po papírku natáhla.

„Co to je?" „Co myslíš?" Ušklíbnu se a papírek mu laxně hodím. Slovo „Zavolej mi" a telefonní číslo, mi jen zvedlo tlak.

„Žárlíš?" „Udělat to číšník, lásko, už má vyražené zuby. Dej mi minutku, jen si s tou děvkou promluvím. Ručně." Se smíchem mě stáhl k sobě zpátky a vrtěl hlavou.
„Uklidni se, prdelko... Jen kurva, co si myslí, že když se usměje tak mi stoupne. Jo kotě, částečně to tak funguje, ale jen u tebe. Nehodlám šukat kurvu, když mám doma svoje malý, sladký koťátko." Zasyčím. Skousl mi kůži na krku a pobaveně se uchechtl.

„Co kdybychom našli nějaký hotel, mhm?" „Hotel?" „Mhm... Dostal bych z tvýho tělíčka všechno špatný." Dusím smích, hladím jej po krku a nad námi se ozve překvapené lapnutí po dechu.

„Vše je v pořádku, ale já bych si dal novou kávu, u který nebude vaše číslo. O laciný děvky nemám zájem. Díky." Dusím smích. S naprostou ležérností slova pronesl, přistrčil k ní talířek s kávou a znovu mě chytil za bradu a začal líbat.

„Máma..." Vyšli jsme z kavárny a jemu jako už po několikáté, zvonil mobil. „Tak jí to vem." „Nechci... Fakt ne. Chci být dnes jen s tebou. Nejraději bych si nechal zaplatit, aby někdo vyzvedl naše věci a vůbec tam nejít. Jsem na ni strašně nasraný." Zaklonil hlavu a zavrtěl s ní.
„Irituje mě, že tě tak rozhodila, že jsi kvůli ní plakala a chtěla ode mě odejít. Nemám teď chuť a ani sílu poslouchat její kecy o tom, jak se omlouvá a máma mi to bude tlumočit." „Ale máma se o tebe bojí, teď nejde o Wall ani o mě... Zvedni jí to a řekni, že jsme spolu, že-že zůstaneme dnes někde na hotelu a zítra se vrátíme. Ani já nemám sílu jí pohlédnout do očí a říct, že je to v pořádku, protože není. Naštvala mě, ublížilo mi to a asi bych jí znovu něco řekla a hádka by začala znovu."

Kývl, ale hovor nevzal. Za chůze k centru města, jí psal jen sms a první hotel, co jsme zahlédli se stal naším útočištěm.
Zayn vyřizuje na recepci pokoj, já si prohlížím výzdobu haly.

„Můžeme?" „Ano."

„Když jsem byl malej, stála tu místo hotelu cukrárna. Babička s dědou nás sem brávali." „Děláš, jako kdyby to byla doba pro pamětníky." „Skoro je..." „Nech toho." Se smíchem mě hladí po rukou a dál se dívá z okna.
„Tam byl zverimex... Venku měli ohrádky s koťaty a štěňaty... Nás první pes a kočka, byli odtud." Ukáže rukou k parfumerii.
„Jako každý město, i toto vypadalo jinak před lety." Políbím jej na lopatku a kývnu. „Taky jsi byl před lety jiný." „Na co narážíš?" „Já? Na nic!" „Se ti jako něco nelíbí?!" Ječím, se smíchm dopadnu do postele a vrtím hlavou.

Společná sprcha, večeře donáškou na pokoj a válení se v posteli u romantické slátaniny, co právě běžela. 

Idylka...