Please, no...!

~25~

Kaycee

Seděla jsem na lince a s úsměvem sledovala Zayna, od pasu nahoru nahého, jak stojí u sporáku a dělá špagety.

„Ochutnej." Labužnicky jsem přivřela víčka a olízla si rty.
„Beru to tak, že chutná." Zalechtal mě jeho teplý dech na rtech. Aniž bych otevřela oči, chytila jsem jej za krk a skousla jeho ret. „To, že umíš vařit už přece vím." „Mhm... Umím i dobrý snídaně." „Jakou mi uděláš?" „To chceš papat tak brzo? Dřív než se vrátí táta z práce?" Otevřela jsem oči a pobaveně se usmála.
„Když to naši přežijí a ty ten byt vezmeš, neuděláš mi snídani tam?" Sykla jsem a narazila na jeho tělo.
„I obědy a večeře." Zahákla jsem mu ruce za krkem, topila se v jeho očích a znovu se do mě dával strach. Zamkli jsme? Jsou klíče v zámku? Co sklep... Ten se zamyká málokdy.

„Princezno, jsem s tebou. Není se čeho bát." Zaostřila jsem znovu do jeho tváře, setřel mi slzu a sklonil se.
„Přese mě, by se sem nedostal." „Proč to ale vůbec děláš?" „Cože? Co jako? Asi ti nerozumím." „Jsem mladá a naivní... Vážně nám to nemusí vyjít. Chápu rozvod, je to kurva a není důvod s ní být... Ale já? To jak mě chráníš, jak to chceš dělat a když budou problémy kvůli tomu, tak je vyřešíš... Počítáš, jak dlouho jsme spolu? Ani jsme si to vlastně neřekli." Ano, pubertální vyjádření... Zacukaly mi koutky a znovu se sklonil.
„Ne, nepočítám. Protože tomu stejně nevěřím. Je to krátce a přitom mám pocit, že jsme spolu prožili už hodně... Baby, přemýšlím o tom... Jestli nás měl už vidět, jestli to tak bylo správně, ale muselo to tak být. Nesnesl bych pomyšlení, že se snaží o nějaký kontakt s tebou... Hele, nemusí nám to vyjít. Můžeš mě poslat do hajzlu, protože potkáš mladýho. Nebo nám to skončí na tom, že budu chtít fakt dítě a ty ho ještě chtít nebudeš. Vím, kolik mi je, vím kolik je tobě a vím, že společnost to bude probírat pořád, ale teď mi na tom nezáleží. Zkus nám dát šanci, mhm? Vím, že se bojíš, že se bojíš co rodiče, co on udělá... Ale on neudělá nic. To mu nedovolím a tvoji rodiče? Buď to akceptují nebo ne, ale jak jsem ti řekl, tak já najdu způsob jak tě k sobě dostat. Já nebudu ten, co to vzdá." Výmluvně se usmál a přejel mi dlaní po tváří.
„Ale teď mě do hajzlu neposílej, prosím... Mám tě rád, miluju tě... Je mi s tebou krásně a o ten pocit, přijít nechci. Nebude to lehký, to ne, ale spolu to můžeme zvládnout. Jen mi dej šanci, mhm?" Zničeně jsem na něj pohlédla, kývla a po jídle, mu vlezla do náruče.

„Zálěží mi na tobě..." Omotal kolem mě paže, stiskl a stopnul rozbíhající se film. Ještě pár slov, jsem chtěla říct.

„Je mi vážně jedno, kolik ti je. Že jsi starší... Já s tím problém nemám... Spíš naopak. S tebou si sama nepřipadám jako puberťák... Je divný to říkat, po takové chvilce ale když se na mě podíváš, vidím v tvých očích zájem a něco mi říká, že sis tak žádnou svou ex neprohlížel. A... Jsi majetnický. I když jsme jen spolu, držíš mě naléhavě, že to až skoro bolí, ale když se na tebe podívám tak vím, že ty to tak chceš, že tak to má být a mně samotné se to líbí. S tebou jsem jiná... Všechno, co se mezi námi stalo bylo... Dokonalý. Nechci o to přijít, nechci přijít o tebe." Položila jsem si hlavu na jeho rameno a nechala se hladit. Mlčel, jen poslouchal.
„Zayne... Já tě do hajzlu poslat nechci a asi nikdy to nebude chtít, ale co když to uděláš ty, mhm? Za chvíli. Až tě sex omrzí a budeš chtít ho prožít zase s jinou. Právě proto, že jsem mladší, se na tebe upnu. Uvědomuješ si to? Nebudu se tě chtít vzdát." Vytáhla jsem se výš a on se pobaveně ušklíbl.

„Dej nám čas, baby. Dej nám několik měsíců... Nebudeš mě chtít poslat do hajzlu a já to určitě neudělám. Spíš se budeš bát, abych ti neudělal mimčo, protože čím víc jsme spolu, baby, tím víc vím, jaká jsi a jak to miluju. Nenechám si tě vzít a budu si tě chtít pojistit. A... Budu vědět, že když budeš těhotná, tak to bude fakt moje." Pozvedl obočí a pousmál se.
„A už nerozumuj. Nech vše na mně, mhm? Víš, že tě miluju, já vím, že ty miluješ mě a je mi u prdele, že jsme spolu jen pár dní... Máme budoucnost, rozumíš?"

„A-" „Baby, tichučko. Jen pojď ke mně, mhm? Je to horor." „Chci jen něco vědět." „Co?" „Chtěl bys holčičku nebo chlapečka?" Zaculil se a skousl mi ret.
„Je mi to jedno. Hlavně že to maličké bude opravdu moje." Pobaveně jsem na něj hleděla, otřel se mi rty o tvář a vzápětí mě něžně kousl.

Zatímco se on díval, já se utápěla ve svých myšlenkách, schovaná za jeho dlaní. Pobaveně se smál, posmíval se mi a přesto mě k sobě tiskl silou a sem tam mi do vlasů zašeptal, že je to přece jen film a nemám se čeho bát.
Svým způsobem, mě iritovalo vědomí, že se mi hrabal v mobilu. Že mohl prohlédnout cokoliv... Poznala bych vůbec na něm, že lže? Těžko...
A pak tu byl zase Danny a nekončící dotazy o tom, co bude teď. Čím si pomůžu, když to našim řeknu? Tak ho za mnou sice už nepustí a možná, když akceputjí Zayna, mě nechají u něj ale ve škole? A Zayn s tím jako hodlá udělat co? Dá mi nějakou svou ochranku a já budu po chodbách školy chodit s gorilama za zadkem?

Po očku jsem jej začala sledovat. Byl uvolněný, sledoval obraz na televizi a ani jednou s sebou neškubl.

„Kočičko..." Škubla jsem s sebou, tiše se zasmál a s něhou mě dostal pod sebe.
„Proč tak koukáš?" „Protože... Nevím. Jsi uvolněný." „Omyl. Nejsem. Jsem jen dobrý hráč. Mám chuť začít do něčeho a nejlépe někoho mlátit... Chci řvát," Pozvedl obočí, já se zasmála. Sklonil se a šeptal mi do úst.
„Ale ty jsi už tak dost vyděšená. Ale musíš mi věřit, že to bude dobrý, jasné?" „A zítra? Máma přijde někdy odpoledne, po obědě asi... Do školy nejdu, viď? Ale ty a práce? A můj táta? Ten tu bude..." „Mám domluvenou schůzku na ten byt, na osmou. Půjdeš se mnou, mhm? Z domu se propašuju, v klidu. Vždyť táta bude spát." Potlačila jsem touhu se znovu ptát, jestli to se mnou myslí vážně, po pár dnech rádoby vztahu a jen kývla na souhlas.

Jakmile jsme se sešli a makléřkou, věděla jsem, že je to špatně. Nečekaně Zayna poznala, byla v šoku, opakovala dokola, jak nevěřila tomu, že „Zayn Malik" je opravdu ten Zayn. A co se mě týkalo, sjížděla mě nepříjemným pohledem. Vrtalo jí hlavou, kdo jsem a jakmile mě Zayn objal kolem pasu, div nezakopla. Neměl to dělat, prostě neměl, ale když jsem se snažila odtáhnout, provrtal mě nepříjemný pohledem.
Skrytá částečně za jeho postavou, jsem si prohlížela byt. Byl krásný, byl na můj vkus až nechutně luxusní a předražený, ale to byl jeho styl.

„Co ty na to?" Makléřka měla hovor, odběhla z jídelny někam do chodby a já jen trhla rameny. „Baby?" „Co když řekne, že jsi tu byl se mnou? Co když me popíše, nebo nedej Bože, si udělala nějakou fotku... Jsem už ze všeho paranoidní, a to to ještě ani pořádně nezačalo. Neměl jsi mě sem brát. Měla jsem být doma." „Koťátko, přestaň, ano? Nenechal bych tě doma... Tak jako tak... Uklidni se, jasné? A řekni mi svůj názor. Nevybírám byt přece jen pro sebe." Pitomě jsem se usmála, objala jej a znovu se kolem nás rozhlédla.
„Líbí se mi... Ale je až nechutně předražený a luxusní, nemyslíš?" „Ty vážně nejsi na luxus, co?" „To mě jako zkoušíš?" „Co kdybychom pak zašli někam do klenotnictví? Nechceš nějaký šperk?" V očích mu svítí pobavenost, vyslouží si bouchnutí a moje uražené zavrčení.

„Baby... Mám rád luxus, jo mám... A ten byt se mi líbí. Líbí se mi i výhled, líbí se mi jeho prosklená stěna v obývací části. Líbí se mi ložnice... Líbí se mi ta super kuchyně, kde se bude luxusně vařit a stejně tak dokonale i šukat." Dusím smích, opírám se bradou o jeho hruď a užívám si jeho něžný úsměv a doteky na tváři.
„Bude se ti tu líbit? Nebo můžeme najít něco jinýho." „Kolik tu je vůbec nájem?" „Cena, která se tě netýká. Není k pronájmu, je k prodeji, takže to bude jiné.... Ale nic, co by mě zruinovalo a podobně a nezapomínej, že prodej domu, mi cenu tohoto minimálně šestkrát vrátí." Ušklíbla jsem a krátce kývla.
„Fajn, ale ložnici si vyberu já." Vybuchl smíchy, kývl...