Please, no...!

~32~

Zayn

Jsem na rozpacích. Sere mě, co se skoro stalo, ale přesto... Kdyby se to nestalo, asi by mě její rodiče neakceptovali. Nicméně... Za jakou to je cenu?
Kay usnula, dál ji hladím, vnímám filmy tak na polovic a přemýšlím o středě.

Stání u soudu, snad nás tam rozvedou. Výsledky testů DNA, jak ty moje, tak teď nové... Proti tomu nelze nic namítnout. Odmítám cpát peníze do fracka, co není můj, stejně jako Danny. Osvojení by mělo být taky zrušeno.
Zvláštní... Týdenní vztah, během kterého jsem se rozhodl se rozvést, pak měsíc trpění a teď... Co bude až budu rozvedený? Dá si Danny pokoj a nechá Kay na pokoji?
A co on u soudu...

Usnul jsem v myšlenkách, se zaplou televizí a Kay na hrudníku. Stejně tak se i vzbudil. Nějaká romantická slátanina na flešce běžela v televizi, filmy se zapínaly zjevně hned po sobě. Kay na hrudníku, šimraly mě její vlasy a já znovu pomyslel už na zítřek.

Vyhrabal jsem se z postele, v kuchyni našel vzkaz od rodičů a zatímco jsem hledal olej, volal jsem do firmy. Dnes nedorazím.
Budík jsem Kay vypnul ještě než jsem usnul. Nikdo nemohl čekat, že půjde do školy. Teď bylo čtvrt na deset a ona měla pořád půlnoc.
Palačinky s nutellou jsem přenesl nahoru, dal si sprchu a pobaveně si Kay prohlížel. Vypadala nevinně sladce a na probouzení se s ní v posteli, si zvyknu snadno.

„Baby... Prdelko." Posadil jsem na okraj postele. Roztáhla se z rohu do rohu a zabrala celou postel.
„Koťátko, vstáváme." „Nechci." „Udělal jsem snídani, palačinky s nutellou. Ani to nechceš?" Zvedla hlavu, pozvedla obočí a začichala.
„Jak mlsná kočička." Zaculí se a otevřu pusu. „No to nemyslíš vážně. Tě mám krmit?" „Proč by ne?" „Protože až ti vsunu palačinku do úst, mně se něco postaví." Zamrkám, vyprskne smíchy a vleze mi do náruče.
„Ty jsi už byla vzhůru!" Líbá mě, cítím z ní mentol. Příchuť pasty... Zakření se a odfrkne si. „Nebudu tě líbat, bez vyčištěných zubů." „A to ti nevadí, že já nemám?" „Vtipnej, miláčku. Můj kartáček byl ještě mokrý." Se smíchem ji hladím ve vlasech a znovu ji letmo políbím.

„Musíš do firmy?" „Ne, budu s tebou. Tady, nebo jinde. Kde budeš chtít." „I tu přespíš?" „Nemám tu oblečení... Musím si vzít kvádro, stavíš se se mnou ke mně? Sice shořím ostudou, protože tam mám šílenej bordel, ale..." Přikývne, nakonec je to ona, kdo krmí mě.

Dopoledne strávené v posteli, rychlý oběd v podání hranolků a kuřecího masa na prudko a pak jedeme ke mně.
Nejraději bych ji nechal v autě, fakt se stydím... Vyhodil jsem Taylor a propustila personál a podle toho to i tak vypadlo.
V mé ložnici, se zájmem podebere nohou boxerky před skříní.

„Chlap!" „Mhm, a nebudu už lepší." Jen se směje a na drzo mi otevře skříň. „Co tam hledáš?" „Mikinu." „Mikinu? Je ti chladno?" „Trošku, ale tu, co jsi měl jeden den... S logem Batmana." „Na co ji chceš?" Objímám ji, kousám ji do krku a hlavou mi probleskne, že přece jen postel je prázdná, bez zbytečností.
„Chci ji." „Cože ji?" „Chci." Vzdychla a obrátila se mi v náručí. „Líbila se mi, i mi slušela." Bylo jí chladno, půjčoval jsem jí ji a měla pravdu.
„Zadarmo?" „Zaynie..." Zavrčím, stiskla mi chloubu přes džíny a pousmála se. „Nechci tě nutit, to fakt ne... Jen... Potřebuju se uvolnit, jsem plný. Stačí rukou, prdelko."
„Nenutíš mě." Objala mě kolem krku, odnesl jsem ji do postele a uvěznil ji pod sebou. „Včera... Málem ti ublížil! A teď jsem já, nadržený hovado. Co si o mně, prdelko, pomyslíš?" „Jenže to neudělal... A... Nic mi neudělal. Nedovolil jsi ji mu to. Bála jsem se, strašně, ale... Kvůli tomu, nebudu odmítat tebe. Potřebuješ to a nevím, jak se má chovat skoro znásilněná holka. Jestli další měsíce zarytě odmítat sex nebo..." Trhla ramenem a přiložila mi dlaně na krk.

„Já chci sex, chci ho s tebou."

Veškerý hrubý chování, pro tentokrát zmizelo. Ani jeden jsme nevyužívali nadvlády nad tělem toho druhýho.
Když mi ležela na hrudi, v mé posteli, spokojeně jsem se usmíval do stropu. Tohle milování bylo úplně jiný, než jaký jsme kdy prožili. Bylo plný něhy, sladkých slov, ujišťování se... Náš přístup byl jiný a i když to bylo krásný, agrese mi chyběla, nicméně... Dokázala mi, že na ni umím být víc než něžný.

Návrat k ní domů, pozdní oběd, žvanění s tátou, večeře, přesun do pokoje, sprcha a postel... Souhrn zbytku dne, kdy mi už po večeři, bylo nevolno.
Necítil jsem strach, jen nejistotu a ráno to stejné. Nebyl jsem schopný uvázat si ani kravatu.

„Ukaž." Chytala mě Kay za paži a otáčela k sobě. S úsměvem jsem se na ni díval, uvázala mi kravatu a stáhla si mě níž.

„Je mi fuk, jestli vás teď soudce nerozvede... Naši tě akceptují a svět mi je ukradený." Kývnu na souhlas.
Ráno jsem měl mobil zahlcený zprávami. Taylor vypustila do světa novinku – důvod rozvodu – a všichni se mohli posrat. Doslova...

Stání u soudu začínalo v devět. Kay tam byla se mnou, před budovou se k nám připojil její otec. „Vyměnil jsem si službu... Jdu tě podpořit." Zaraženě na něj hledím, pitomě se usmívám, kývám a za hodinu a půl, jsem rozvedený.

S Kay pod paží, se prodírám davem novinářů. S členem ochranky jde za námi její otec, gorila přede mnou odhrnuje novináře.
Nemám co říct, je konec a nehodlám se k tomu vracet. Minimálně zatím. Později se určitě vyjádřím. 

***********************
:o)