Please, no...!

~14~

Zayn

Dům zel prázdnotou. Danny zjevně někde přespí a Taylor... Se spokojeným výrazem jsem se osprchoval a uvědomoval si, jak mě sere, že voda ze mě smývá Kay. Její ústa a polibky, doteky, její tělíčko na tom mém... Potlačoval jsem chuť si vyhonit a raději vodu vypnul.
Zíral jsem do stropu, potlačoval úsměv, nebo možná škleb... Škleb vítězství, nadřazenosti a výhry... Ta už bude jenom moje, možná se tomu bude ještě chvilku bránit, ale její reakce mluvily za vše. Nemluvě o tom, jak vystrašeně šeptala, že se to změní...

Čekal jsem na odpověď, snad ještě nespí a přemýšlel o nás. O tom, co bylo v autě, o tom, jak mi její tělíčko dalo to, co jsem tolik potřeboval... Se zavrčením jsem odkopl peřinu a přejel si dlaní přes rozkrok. Pár vteřin myšlenek na její nahý, potem orosený a svíjející se tělíčko, na ten dokonalý pohled, co jsem měl když jsem se podíval na její rozkrok, když mě měla v sobě... Boxerky mi byly těsné...
Zbaběle utekla spát, místo odpovědí... Nechal jsem to být, však na to ještě dojde...

Převaloval jsem se, nemohl usnout... Za hodinu jsem měl vstávat a už jen proto, se mi spát nechtělo. Zbytečný... Do půl šesté jsem se převaloval, potlačoval chuť zavolat Kay a mít s ní sex po telefonu – nepochybně by mě zabila – a stejně tak jsem potlačoval touhu vyhonit si. Potřeboval jsem si ulevit, nicméně...
Kafe, cigáro... Ranní pohodička na zahradě. Už jsem byl u dveří, když se potichu začaly otvírat a synátor v tu chvíli viděl smrt.
„Sam ti přiveze Maddie, hádám, že tak kolem desáté. Tak buď ready, máš ji na starost. Zdar." „Čau." Vydechl Danny konsternovaně.

Bylo po jedenácté, Kay už je snad vyspaná... Potřeboval jsem s ní mluvit, slyšet její hlásek a na chvíli vypadnout z reality, kdy jsem měl na stole pár smluv, čekala mě návštěva studia a měla mi dojít nějaká nová, vycházející kapela kluků... Možná to budou další One Direction...

„Když miluju, tak nepodvedu... Nikdy, ani kdyby to byl nevím kdo. Jednala jsem i s tebou v afektu."
„Lituješ toho?" Uplynulo pár vteřin. Urovnával jsem si v hlavě, co právě řekla a docházelo mi, že mě to zamrzelo.
Uznávám, jsem pro ni starej, ale... Záviděl jsem ji Dannymu od toho momentu, kdy mi ukázal její fotku, iritovalo mě, jak se na ni dívá, byť ji chvíli na to, paradoxně, podvedl a zjevně se tím ani v nejmenším netrápil.
„Vyzvedneš mě?" Tichounký hlásek mě navrátil do reality.
„Cože?"
„Chci být s tebou, ne s ním... Nebo-nebo na mě nemáš čas?"
„Za půl hodiny?"
„Jo..."
„U domu? Nebo na tom rozcestí?"
„Na rozcestí... Sousedi jsou lepší jak kamerový systém."
„Fajn, za půl hodiny tam budu. Kdyby byla změna, zavolám, ale teď nic naplánovanýho nemám..."
„Dobře."

Čekal jsem v autě, pobaveně sledoval hodiny a hlavou mi jelo, že je to typická baba... Půl hodiny... No jasně, jsem naivka. Blížila se a já se pitomě usmál. Chce být přece se mnou, ne s ním, ani s jiným... 

„Ahoj..." Dveře se otevřely, vklouzla na sedadlo a omluvně se zazubila. „Takže, příště za půl hodiny, s čtvrt hodinovou rezervou, jo?" Uraženě nafoukla tváře a v očích se ji blesklo. Naklonil jsem se, potlačoval jsem chuť se na ni okamžitě vrhnout a sledoval, jak očima těká od mých rtů k očím a zase zpět.
„Pusu nedostanu, kočičko?"

S grázlovský úsměvem, jsem zaparkoval na svém místě v podzemní garáži a přitáhl si ji za bradu k sobě.
„Miluješ sex, mhm?" Broukla a skousla mi ret. „Jen sex?" „Zaynie..." „Koťátko..." Oplatil jsem ji kousnutí a trhnutím hlavy naznačil, aby vystoupila.
Bázlivě kráčela vedle mě, s hlavou sklopenou...
„Uklidni se, nikdo tě tu nezná. Přestaň se bát." „Já vím, ale... No fajn." Zvedla hlavu, nahodila zářivý úsměv na procházejícího asistenta a šokovaně na mě pohlédla. Borečkovi vypadly z rukou stohy papírů a mně se chtělo smát.
„Tak jo, kotě, tohle jsme si nedomluvili." Sykla a ublíženě zvedla hlavu. Kabina výtahu se dala do pohybu a kolem krku se mi omotaly její ručky. „Jako co?" „Zářivý úsměvy patří jen mně. Nepleť hlavu borcům, co tu pracují, nebo je vyhodím." Vyprskla smíchy a vytáhla se na špičky. „Myslel jsi na mě?" „Chtěl jsem, ale... Škoda práce, ty si to užiješ víc a vychutnáš."