Please, no...!

~6~

Zayn

„Molly, pochopte. Bude to lepší. O plat nepřijdete, nenechám vás bez koruny." „Pane Maliku, já ji jen řekla, že se to nesmí. Vždyť-" „V domě jsou kamery, Molly, já vám nic nevyčítám. Ale jste už starší a Maddie vám nervy jenom cuchá. Mrzí mě to, myslel jsem, že pro ni budete jako babička, bohužel... Peníze vám budu zasílat každý měsíc a vy se budete moct věnovat zahrádce. Vím, že Maddie lže, ale v rámci vašeho zdraví..." Souhlasně kývne a když zastavím před domem naší, již bývalé chůvy, a pomáhám ji odnosit těch pár věcí, co u nás měla, dostane se mi pohlazení po tváři.
„Mladej kluk a tráví život s někým, jako je Taylor... Kdyby aspoň ta Maddie byla vaše..." Hořce jsem se usmál. Byla jediná, kdo to věděl, tedy, teď už to věděla ale i Kay, ale to teď bylo vedlejší.

Cestou domů jsem nad tou malou žábou přemýšlel. Nebyla chyba, říct jí pravdu o Maddie? Kdyby to řekla Dannymu, ten si to pro sebe nenechá. Povalí za matkou... Ironicky jsem se uchechtl.
 „Tati" mi říkal tónem, jak kdyby měl před popravou. Byl na straně matky, byť netušil, co se pořádně doma děje. Nebyl jsem už „táta" v tom slova smyslu, jako dřív. Byl jsem jen ten, co dával prachy, platil mu benzín, školu, vydržoval jeho kamarádky na výpomoc a nepochybně i něco z toho, co měla Kay na sobě, jsem zaplatil.

„Danny!?" Houkl jsem v hale a čekal, odkud se ozve.
„No?" „Musel jsem propustit Molly." „Hm... Maddie mi to říkala. Zasloužila si to. Hele, já valím, nebo to nestihnu." Div se nenazdvihne, jak těmi rameny krčí.
„Budeme potřebovat chůvu." „Jo, ale já mám fotbal, už tak mám málo času a nemůžeš čekat-" „No právě. Co kdyby hlídala Kay?" „Fakt? Jako shání brigádu! Asi by souhlasila. Jí to navrhnu, jo, tati?"" „Okey. Po škole vás vyzvednu, dáme si oběd a probereme to, jasné?" „Jo..." „Hej! Klíčky?" „Tati!" „Sorry, Danny. Ale týden je týden." „Fajn..." Netvářil se moc nadšeně, že musí na bus...

Otočka v práci, vyřešení několika nezbytností, a zatímco se Taylor po sms vztekala, že musí mít Maddie v kanclu, já parkoval u školy.
S těžko potlačovaným hladem, jsem se díval na Kay. Slušelo jí to a v očích měla nevoli. Nechtěla se se mnou vidět a nepochybně ani nesouhlasí s návrhem, že by hlídala Maddie.
Než dorazili, rozeřval se mi mobil. Snahu vyřešit co nejrychleji hovor a nezdržovat, narušil rozhovor Dannyho, nicméně, mně nahrál do karet.
A ačkoliv jsem dost pochyboval o obědu ve dvou, Kay seděla naproti mně, před ní stál talíř s jídlem a konverzace, co probíhala mě bavila, vzrušovala a na její tváři bylo vidět, že ji to svým způsobem baví. Možná tomu nahrával fakt, že jsme byli mezi lidmi. Co bych ji teď mohl provést?

Moje komplimenty ji potěšily a já nelhal. S mrknutím jsem se předklonil ještě blíž.
„Protože chci, aby byla moje a to kurva nikdy nebude. Chci svou malou, soukromou kočičku. Couru a děvku a přitom andílka, chápeš?"

„Já tím ale být nechci." „Ne?" „Ne." „Líbala jsi mě." „K honění to patří, ne?" „Vzdychala jsi u toho, hrála si s mými rty i jazykem. Sykala jsi spokojeností a stisk kolem penisu pokaždé zesílil. Netvrď mi, že to bylo jen kvůli tomu, abych byl dobře vzrušený." Uhnula očima a já mávl na číšníka.
„Nechutná?" Vyděšeně zíral na z poloviny plné talíře. „Je to výborný, zabalíte nám to?" Houknu nepřítomně a dívám se na Kay. Je překvapená, ale nekřičí... Že by žádná scéna?

Box s jídlem jsem hodil do kufru a otevřel dveře.

„Co chceš dělat?" „Odvést tě domů?" Našpulila rty v naštvaném gestu, ale posadila se. Zařadil jsem se do provozu a pohlédl k ní. Prudce otočila hlavu k okýnku a přestala se na mě dívat.
Pustil jsem, s cukajícími koutky, volant a položil jí dlaň na stehno.