Please, no...!

~38~

Zayn

Než začne schůze, či jak to nazývat, hrne se ke mně vlastník domu. Třese mi rukou, omlouvá se za problémy a bodře dodává, že tu ještě nikdy nebydlel zpěvák a je pro něj ctí, že jsem si vybral jeho bytový dům. Během chvíle se dozvídám, že je sám architekt a každý byt je unikátní. Samozřejmě není ani proti tomu, abych si byt zařídil podle sebe – kdyby ten problém měl, hodně bych se divil. Jednou jsem ho koupil, takže posprejovat si zdi, tak co mu je do toho.

„Velmi rád vás poznávám." Zakončuje náš krátký rozhovor. „Stejně jako vaši... Ženu?" Sjel Kay pohledem. Nelíbí se mi, je to uznalý pohled a chlap zjevně neví nic, o kauzách z posledních týdnů. Buď mu jede hlavou, že Kay je starší a jen vypadá jako mladé pískle, nebo já vypadám starší, než ve skutečnosti jsem.
„Svět bulváru si není jistý, zda jen partnerka nebo-" Potlačím touhu se rozesmát. „Myslím, že nikomu není nic do mého soukromí. Ani bulváru, ani tomu, kdo mi prodal byt. Ve vašem zájmu doufám, že budete o mé osobě mlčet a nebudu se do domu dostávat dveřmi, před kterými budou stát fotografové. Stejně tak vám vřele doporučuji, abyste si přestal mou partnerku prohlížet pohledem, který jste jí před chvíli daroval a už vůbec vám nedoporučuju, se k ní jen zkusit přiblížit. Váš pohled se mi nelíbí ani v nejmenším, a jestli zjistím, že jste na ni jen promluvil-" „Zayne! Uklidni se!" Chlap byl naprosto bledý, skoro s náběhem na infarkt.

„Neuklidním." Ani jsem se na Kay nepodíval. „Poznám hladový pohledy čuráků... Vemte moje varování na vědomí. A nesnažte se poskytovat veřejnosti jakékoliv informace."

Kam mě doslova odtáhla k výtahu, následně i do bytu. Vztekle jsem vrčel, častoval ho urážkami a pokládal otázky, na které Kay nestíhala odpovídat – odpovídal jsem si na ně sám.
Šacovala mě, hledala klíče a jakmile mě vtáhla do byru, ironicky jsem se rozesmál.

„Zaplatíš nekřesťanský prachy, za „lepší" byt a ten, co vlastní barák, je děvka, kterou zajímají noviny a sleduje mou holkou pohledem, jak kdyby se v ní v další vteřině chtěl milovat. Kay!" Škubla s sebou, držel jsem ji za paže a slabě s ní zatřásl.
„Jestli na tebe jenom promluví, řekneš mi to, rozumíš?! A jestli na tebe sáhne... Zažije volnej pád." Pohlédl jsem k oknům, měl jsem zatemněno.

„Miláčku! Bere mi hlavu do dlaní, konejšivě se usmívá a vrtí hlavou. „Uklidni se, ano? Ten mi neodpoví ani na pozdrav. Divím se, že neměl infarkt... Vyděsil jsi ho. I mě." Zachrčím. Vytáhla se na špičkách a něžně políbila.
„Jsi nebezpečný." Ani sexuální podtón mě neuklidní. Jen ji plácnu po zadku a přitisknu k sobě. „Nesnáším ty pohledy, co na tebe vrhají. Jsi až moc sexy, moc dokonalá, moc svůdná... Každý by tě chtěl šukat." Uchechtla se, broukla mi do rtů, že ona je jen moje a jen já si můžu brát její tělo. Nejraději bych si onu frustraci vybil právě na jejím těle, ale když se rozhlédnu kolem nás...

Šaškuju s metrem, zapisuju čísla, zatímco Kay mi dělá psychickou podporu a se smíchem mi krade metr. Provokuje, zlobí...

Po hodině šaškování doma, procházíme centrum s nábytkem. Ignoruju ty, co mě poznávají a vytvrale dělám, že je nevidím.
Ve výsledku si připadám, jako průvodce na exkurzi. O pár metrů za námi, se kupí tak dvacet lidí. Vesměs mladých, ti starší to jen nechápavě sledují.

„Nezabalíme to?" Blížili jsme se akorát k ložnicím. Společně jsme vybrali nábytek do obývacího pokoje, jídelny i nějaké komody do předsíně, věšák na oblečení, zrcadlo, něco málo do koupelen...
„Přemýšlím o tom." Zastavil jsem se za chůze a otočil se k osobám. Jejích nenápadnost ztroskotala. Jeden se málem přizabil o umělou palmu a mobil, kterým zjevně pořizoval fotky nebo natáčel, mi dojel k nohám.
Se zájmem jsem ho zvedl, video. S úsměvem jsem ho vymazal a hodil mu mobil. Neobratně ho chytal a neměl odvahu se mnou držet oční kontakt.

„Tak jo... Zřejmě už víte, na čem se budem válet, až budeme sledovat film, stejně tak na jakou komodu budem házet klíče, po návratu domů. Potřebujete i vědět, kde budem šukat?" Kay mi za zády zalapala po dechu, pak se rozesmála.
Začala se naprosto šíleně a hystericky chechtat. Přitiskla se ke mně a vrtěla hlavou.

„Že vás to všechny tak baví. Když nepřináší fotky a informace bulvár, tak nás budete lovit? To je fakt ubohý. Pak se můžete všichni divit, hlavně mladé fanynky, proč se Zayn tak straní. Co vám je do našeho života, co vy z toho asi máte... Co nám dát prostě pokoj? Jo, Zayn se svou ženou rozvedl, a chodí se mnou... No a? Chcete znát celou pravdu, jak to začalo? Zkuste se zeptat jeho bývalé ženy, proč ho začala podvádět a proč mě podvedl jeho nevlastní syn, pak vás to třeba uspokojí a nám dáte pokoj. A chci domů... Fakt nemusí vědět, v jaké posteli mě šukáš, lásko." Ušrkne se, drží mě za pas a s hrdým výrazem pohlédne na další mobil. „Fotka? Že bych zvedla prostředníček, aby media mohla řešit, jak jsem nevychovaná a že se chovám jako spratek."

Dusil jsem smích, s prodavačem jsem se domluvil, že si nábytek vyzvedu zítra, před otevřením. Kay se ihned vytáhla na špičky a se zvědavě pozvednutým obočím se ptala, zda bychom si mohli ráno obchod v klidu projít a dokoupit si snad vše, co bychom chtěli. Po jejím zářivém úsměvu, hlazení mě zatnuté pěsti, prodavač souhlasně kýve a loučí se s komentářem, že se na zítřek těší.
Jak by ne... Mohlo mu být sotva pětadvacet, čurákovi.

„Dva kokoti, v jeden den, slintající nad tebou. To je na mě moc." Zavrčím v autě. Se smíchem se ke mně naklání, líbá mě a konejší.
Cesta k ní domů, večeře, zběžné shrnutí dne – i proto, mi to tu už leze na mozek. Chovají se ke mně víc jak k synovi, než k partnerovi své dcery – a já nakonec jejich kecy utínám podáním obálky.
Oba si ji nechápavě prohlíží, za půl minuty se domem rozléhá jekot, děkování a Greg tvrdošíjně opakuje, že si nemůže vzít tak náhle, tolik dovolené.
Pobaveně se usmívám, že to jsem už zařídil a zbaběle mizím nahoru s komentářem, že potřebuju sprchu a jít konečně brzy spát.
Že jsem si naběhl, mi došlo vzápětí, když Greg pobaveným tónem pronesl, že bych teda mohl spát v pokoji pro hosty – v následné vteřině, byla i Kay na schodech, se stejným komentářem. 

Jdeme prostě spát.