Please, no...!

~43~

Kaycee

Do očí se mi derou slzy, prudce dýchám a zapírám se dlaněmi o desku, ve které je zapuštěné umyvadlo. Pozoruji odraz v zrcadle, vzápětí si otírám slzy.
Hráz sebeovládání praskla, pár vteřin dám průchod emocím a pocitům naprosté bezbrannosti a lítosti a rozhodnutá se omluvit, nasypat si sama popel na hlavu, se vracím.

Zayn toto nechce... A o něj mi jde především. Tak jak on to řekl našim; nestojím o to, aby mě jeho rodina milovala, stačí když mě akceptují.

„-Wall! Je milá, moc hodná a Zayn se konečně na svět usmívá víc, jak za poslední roky s Taylor." „Jenže je mladší! Máma sama říkala, že to bude malá děvka!" „Ale změnila jsem názor Wall!-"

Lapám po dechu a víc mě nezajímá. Nezajímá mě ani hlas jeho maminky, který vztekle, důrazně a velmi hlasitě argumentuje proti. Jednou to řekla, možná-možná jsem jí tak připadala, ale... Tiše jsem se obula a sebrala bundu.
Potřebuju na vzduch, jít se projít, možná se vybrečet a uklidnit se. Přesto ze mě promluví vztek, z domu jsem vyšla tiše, ale dveřmi důkladně třískla a po lehkém náledí slušně brejkovala.
Běh jsem zamítla a rychlou chůzí se vzdálila od domu. Jakmile jsem byla na posypaném chodníku, dala jsem se do běhu. 

Nedaleko odtud je park, už z auta se mi zdál hezký...

Po pár minutách jsem proběhla bránou a rozhlédla se kolem sebe. Jo, je to tu krásný. Objala jsem samu sebe, aspoň šálu jsem si mohla vzít, a vyrazila po zasněžené cestě.
Vesměs tu bylo prázdno, jen pár rodičů s dětmi si hrálo mezi stromy, stavěli sněhuláky a koulovali se. Hlavně jeden tatínek, blbnul s chlapečkem, zatímco maminka se skláněla do kočárku, ze kterého pak vytáhla asi právě vzbuzeného, tak ročního prcka.
Dětská, rozzářená tvářička, když se ocitne na sněhu a spoléhá na ruce mámy, která ho drží. Snaží se capat a stále se široce kření.
Sama se uculím, otřu si oči a znovu se dám do pohybu.
Šacuju si kapsy, Zayn si ke mně dával nové cigarety, nacházím i zapalovač.

Odhodím nedopalek do koše a protáhnu se nízkou brankou na hřiště. Nečekaně je prázdné, vše je zasněžné a zima tady je daleko hezčí, než ve Státech.

Odhrnula jsem většinu sněhu z houpačky a posadila se.
Hlavou se mi honí možné i nemožné a já najednou pochybuju, jestli mám být se Zaynem. Neměl by si vážně najít někoho, blíž svému věku?
Wall má pravdu, jsem na škole, bez peněz... A kdyby naši neakceptovali, že se Zayne bydlím a necpali mi peníze, budu na něm závislá úplně.
Už tak po mně nic nechtěl za byt, vše kupoval a platil on. Když jsem šla ze školy a stavili jsme se s Dwaynem v obchodě pro něco k jídlu, rozčiloval se.
Vše bylo na něm, všechny účty, všechno placení všude... Nesnášela jsem, když mě rozmazloval a něco mi kupoval, vadilo mi to a ona ze mě udělá zlatokopku.

Ironicky jsem se uchechtla a rozhlédla se kolem sebe. Nebyla tu ani noha a i když tu byl zákaz kouřit, napálila jsem si další cigaretu.
Křupání sněhu za zády, jsem si uvědomila až po chvíli. Prudce jsem se otočila a setkala se s bolestí v očích Zayna.

„Hledám tě už skoro hodinu...!" „Nemusel jsi. Vím, kudy jít, abych se vrátila." „Vrátila by ses?" „Mám u sebe možná tak na kafe, za to si letenku zpátky nepořídím. Nemám na výběr." „Lásko..." Zachytil řetězy, na kterých byla ukotvená houpačka, slabě mě zhoupl a já se o něj opřela.

„Co ode mě teď čekáš? Že se vrátím a široce se usměju? Ani omylem... Nemusí mě milovat, stačilo by, kdyby mě akceptovali. Tak jako jsi to ty chtěl po mých rodičích. Tvá sestra je... Je to tvoje rodina a já nehodlám být tím, co stojí mezi tebou a ní. Nikdy jsem to nechtěla."
„A co to teda znamená?" „Že se vrátím domů, sbalím se a vypadnu ti ze života." Sklouzla jsem z houpačky, vlastně ani nevím, proč to dělám.

Nedostala nás od sebe Taylor, ani Danny a jejich lži, lži novinářů nás nezajímali a teď... Kvůli osočení chci všechno zahodit.

„Zbláznila ses?!" Dvěma kroky byl u mě, držel mě za paže a vrčel mi do ucha. „Zbláznila ses?!" „Jo..." „Kay..." Otočil mě k sobě a zničeně se usmál.
„Vynadal jsem ji... Má pocuchaný hormony, kvůli těhotenství, ale to ji neomlouvá. Řekl jsem, že pokud si mám vybrat, vyberu si tebe. Vždycky. Je to moje rodina, miluju je... Ale... Ty jsi se mnou každý den, ty mi se vším pomáháš, uklidňuješ mě, jsi tu pro mě, když jsem nasraný a potřebuju sladkou pusu a šepot o tom, jak to bude dobrý.
Jsi moje přítelkyně, moje láska... Podívej, nikdy to nebude lehký, vždycky do nás bude někdo šít, ale mě to nezajímá. Tebe snad ano?" „Já nevím." „Kaycee, přece mě nepošleš do hajzlu. Ne po tom, co bylo... Lásko," Syknu. Teplý dech mi ovanul krk, políbil mě na ucho a jeho šepot způsobuje chvění kolem mého žaludku.

„Půl rok s tebou... Usínání s tebou v náručí a probouzení se v momentě, kdy mi ležíš na paži, vlasy mě lechtáš a tvoje nahý tělíčko zamotané v povlečení... Každý ráno, se chvíli dívám a až pak tě polibky budím.
Prohlížím si tohle božský, dívčí tělo, který je jen moje. Vychutnávám si pohled na tvou nevinnou, sladkou, spící tvářičku, beze stopy make upu. Políbím tě, usměješ se, vydechneš a omotáš mi ruce kolem krku. Žadoníš po polibcích, mezi kterými šeptáš otázku, jak jsem se vyspal a jestli chci snídani do postele, jestli stíháme...
Hodím tě do školy, kde na tebe čeká Dwayne. Hladově mě líbáš a šeptáš mi, jak me miluješ a těšíš se na odpoledne.
Vrátím se z firmy, nebo z místa, kam jsem musel jet a ty jsi doma. Už na chodbě cítím, jak voní oběd a ty kmitáš po kuchyni.
Nachystáš mi na talíř, najíme se a zatímco dodělávám povinnosti, ty se učíš... Pozoruji tě. Dívám se, jak koušeš propisku, jak se si zoufalá a vzápětí se rozzáříš, protože jsi pochopila látku a když ne, sedneš si ke mně a prosíš, ať ti pomůžu... Pak relaxujeme. Jsi u mě, sledujeme film, nebo ti ukazuju nový texty, videoklipy... Milujeme se, blbneme...
Beru tě po městě, ukazuju ti místa, co mám rád, děláme to, co máš ráda... Každý den jsi se mnou, jsi mi na blízku, když to potřebuju nejvíc a nikdy jsi to se mnou nevzdala.
Byly, jsou a budou pomluvy. Budou na nás házet špínu, hledat chyby a snažit se nás odehnat od sebe... Bulvár to bude dělat, pořád to dělá... Ale proč teď, po debilních slovech mé ségry, chceš zahodit půl rok? Já to nechci, Kay... A jestli si mám opravdu vybrat, tak chci tebe." „Protože... To bolí víc, když jsou to slova od někoho-" „Od někoho, kdo by měl být tvůj přítel?"

„Jo... Asi tak. Jsem zklamaná, zabolelo to. Zayne, já si zvykla na kecy o tom, že jsem zlatokopka a jsem s tebou jen pro tvoje peníze, ale zamrzí to mnohem víc, když ti to někdo vmete takto do obličeje. A moc tomu nepřidalo ani to, co řekla tvá máma, byť si to už asi nemyslí.
Jsem děcko." Zvedla jsem hlavu a ušklíbla se. „Jsem pořád ještě děcko, chápeš? Asi proto mě to tak bere."