Please, no...!

~36~

Zayn

Zíral jsem na hromadu šrotu, co mi zbyla z auta. Vysypané sklo ze všech dveří, dodřený lak, vypáčená kapota, vnitřek totálně rozjebaný.
Neměli takovou sílu, aby do auta udělaly díry, ale mírně pokrčený plech, se jim povedl.

Hnal mě vztek, teď jsem do ložnice vyběhl s pocitem viny. Bylo to jen auto... Jasně, sralo mě to. Zničili moje auto, ale strach Kay byl oprávněný. Neleknout se, mohli mě klidně přeprat a pak, kdo by jí chránil?
Netvrdím, zvládl bych se ubránit tlupě kluků, ale ne s železnými trubkami v rukách. Hrdinství stranou...

Omlouval jsem se gesty víc, jak slovy a jakmile začala balit moje věci, bylo po spánku úplně. Upřímně jsem čekal, kdy padnu na hubu, ale nemohl jsem jít spát.

Jakmile jsme začali stěhovat, Greg mě hodil do opravny, kde jsem měl druhé auto. Jen banalitka, co už byla spravená a zatímco já seděl v realitce, Kay s tátou dělali mou práci.
Naivně jsem si myslel, že nebudu muset vzít ke Kay všechno, že si to pak odvezu přímo z domu do bytu, jenže telefonát od makléřky zněl jinak.
Sypala omluvy a ujišťovala se, že nechci vrátit zálohu a sehnat jiný byt. V celém domě bouchly vodovodní trubky. Můj byt není tak poničený, jak byty několik poschodí pode mnou, nicméně vlastník domu se chce ujistit, že všechny byty jsou v pořádku a hlavně ten můj. Jako nový majitel, určitě nestojím o rekonstrukce, co bych musel financovat já.
Nestál jsem o ně, ale s takovou jsem ke Kay musel dostat vše. Můj dům zaujal realitku a nabídli mi inzerci.
Takže, jakmile jsme přestěhovali moje věci – ke konci jsem se už přidal i já – mohli jsme do domu znovu.

Chtěl jsem sám, to však Kay odmítla a já tak mohl sledovat, jak leze po zemi s hadrem a otírá místa, kam se mop nedostal.

Vypucovat dům, vyhodit nepotřebné věci nám zabralo tři dny. Byl jsem unavený, nevyspalý a začínal jsem být protivný.
Během těchto dní, jsem se vybodl na firmu a v mejlu se mi kupily oznámení od hvězdiček ať už působících na scéně nebo nových o spolupráci a pomoc. Měl jsem řešit svoje nové album, videoklipy, photo shoot...

Po týdnu, kdy už byl i sehnaný kupec na dům, jsem se ukázal ve firmě a nestačil se divit. Všechno mi padalo na hlavu a zatímco mi Kay psala provokativní zprávy z postele, já se prokousával návrhy plánů, zajišťoval tentokrát dívčí skupině koncert...
Ke Kay domů jsem dorazil před půlnocí, rodiče spali a ona, která se prozatím vybodla na školu, ležela v posteli a koukala na jakýsi seriál.

„Ahoj...?" „Proč tak nejistý pozdrav?" Odhodil jsem sako a dosedl do postele, rozvazujíc si kravatu. „Po zprávách jsi zněl naštvaně... Je toho teď moc a ty si potřebuješ odpočinout." Objala mě, opřel jsem se o ni a spokojeně vydechl.
Teď mi bylo dobře.

„Lásko... Potřebuju sprchu, uděláš mi společnost?" Zamumlu a tentokrát se ona opírá o mě. „Nechceš sám? Se mnou se to protáhne, ne?" „Prdelko... Omlouvám se. Poslední dny... Jsou na hovno. Přestává mě to bavit, jsem unavený ze všech těch požadavků, co po mě chtějí v práci. Tady mi to leze na mozek... Nejsem zvyklej, žít s rodiči. Jsou fajn, to jo, ale chci svůj klid, svůj byt. Nebaví mě vysvětlovat tvé mámě proč mám košile bez knoflíků..." Dusí smích, mumle, že za to si můžu ale sám. Kdybych poctivě knoflíky rozepínal a netrhal s košilí, nemusel bych nic vysvětlovat. Vzápětí zvážní.

Taky jí to tu nebaví, ne, když tu jsme spolu. Irituje ji, jak pořád máme rodiče za zadkem, že nemám ten klid co jsme měli, když jsme se skrývali v kanclu, byť to tam nebylo ani zdaleka tak domácí, jako tady.
„Zayne?" „Ano?" „Nelezu ti i já na nervy?" „Kay... Až když jsem s tebou a ty mi dáš pusu, tak je mi dobře a jsem spokojenej." Uculí se a chytí mě za tvář.
„Jen bych ale ocenil, kdyby ten byt byl už opravený a my mohli být tam." „Jo... Ale to tě čeká další zařizování." „Mě? Snad nás, ne?" Se smíchem jsem ji vzal do náruče a zatímco se napouštěla vana, mazlili jsme se, navzájem se svlékali a já se odmítal nabažit jejích polibků.