From Hate To Love - Or Not?

part 9

''Vážně? Kdy letíš? A na jak douho?'', ptala jsem se. Podala jsem si sklenici vody a napila se.

''Hned dneska, jak jsem přišel z pohovoru a řekli mi, že mě neberou, jsem si zamluvil letenku. Letím zítra v 10'', řekl. Teda, to je rychlost. 

''A vrátím se až po Novém roce'', řekl a já jsem vodu, kterou jsem měla právě v puse, málem vyprskla.

''Po Novém roce?'', vyhrla jsem. 

''Jojo'', řekl. Polkla jsem a položila sklenici vody na stůl. 

''Děje se něco?''

''Já jen.. Asi.. Asi mi budeš.. Možná mi budeš.. Chybět'', koktala jsem. Nevěděla jsem, jestli jsem to měla říct, ale veděla jsem, že jsem určitě nabrala červenou barvu. 

''Mitchie, ty mi asi taky budeš chybět. Určitě mi budeš chybět, protože tyhle poslední dny s tebou byly, fajn. Ale babička je sama a potřebuje pomoc'', řekl. Kývla jsem. Začala to tak hezky a hned to zkončilo. Myslela jsem si, že Liam je třeba ten pravý. 

''Jak se vrátím, přijdu si sem pro tebe'', řekl a jeho slova mě donutila usmát se. 

''Počkám na tebe'', řekla jsem nejistě. Když jsem vzedla hlavu, Liam byl těsně u mně a jeho rty se přitiskly na ty moje. 

''To doufám'', řekl mezi polibky. 

''Protože jsem se do tebe asi zamiloval''

***

Stála jsem před bytem Carrie a chystala se zazvonit. Musím jí říct o včerejšku. Stalo se toho dost. Koncert, líbaní, to co mi Liam řekl, líbání. Zavonila jsem a zaklepala. Po chvilce se otevřely dveře, ale nestála v nich Carrie. 

''Už zase?'', ušlíbl se Zayn. Měl na sobě jen trenky. Snažila jsem se nedívat se na jeho tělo, ale nešlo to. Oči mi pořád cukaly dolů. Bože Mitchie, je to ten debil, ten debil kterého nesnášíš!

''Kde je Carrie?'', zamumlala jsem. Myslela jsem si, že mě nechá stát na chodbě, ale on ustoupil a nechal mě projít dovnitř. 

''Před chvíli vlezla do koupelny, bude to chvíli trvat'', řekl a šel do kuchyně. Vyzula jsem si boty, vyslékal kabát a následovala ho. Položila jsem si tašku na židli a šla k lince. Carrie mi vždy říkala, že se tu mám chovat jako doma. A tak jsem si otevřela ledničku a vytáhla pomerančový džus. Nalila jsem si do sklenice a krabici vrátila zpátky do ledničky. Zayn pořád pobíhal kolem mně a chystal si jídlo. 

''Nemůžeš se obléct?'', zeptala jsem se. 

''Proč?'', zasmál se. 

''Není slušné chodit jen v trenkách před návštěvou'', vyhrkla jsem. Když jsem si chtěla jít sednout, stoupl si mi do cesty. Snažila jsem se přes něj dostat, ale nešlo to. Udělal krok ke mně a já uskočila dozadu. 

''Bojíš se mě?'', zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. 

''Bojíš se, že bych tě tady přefikl?'', řekl a já vykulila oči. Znovu se začal smát.

''Neboj se, radši bych si zaplatil děvku'', otočil se a dál se věnoval přípravě jídla. 

''Já bych radši dělala děvku, než abych se nechala ojet tebou'', řekla jsem a sedla si na židli.

''Jsi tak blbá od přírody nebo chodíš na kurzy?'', zasmál se. 

''A ty?'', falešně jsem se usmála a dál už ho ignorovala.