From Hate To Love - Or Not?

part 26

''Máš neuvěřitelný hlas!'', řekla jsem, když přišel znovu ke mně. Chytil mě za ruku a šli jsme po mostě dál. 

''Děkuju'', usmál se. 

''Od teď mi budeš zpívat každý den'', řekla jsem. 

''S radostí'', řekl, otočil se na mně a věnoval mi polibek na čelo.

''Počkej, musíme poslat pozdrav Carrie'', zastavil se Zayn a vytáhl z kapsy svůj iPhone. Chvíli se točil kolem dokola, asi se díval, kde je nejlepší místo pro fotku. Musela jsem se zasmát, vypadal fakt vtipně. 

''Hele, nesměj se mi'', napomenuj mě. 

''A pojď sem'', dořekl a natáhl ke mně ruku. Stoupla jsem si trošku před něj a podívala se do přední kamery na jeho mobilu. Za námi šly vidět zámky, mezi němi byl i ten náš, na fotce ho samozřejmě ale nejde vidět, mezi dalšími asi stovky. 

''Řekni špagety!'', prohlásil Zayn a já se zasmála. Zayn fotky vyfotil hned 2. Našpulila jsem pusu a když to Zayn viděl, hned to po mně zopakoval. Museli jsme vypadat zajímavě. 

Udělali jsme dalších asi 10 fotek s různými obličeji. Potom jsem si Zaynův mobil půjčila a projížděla je. 

''Tahle je skvělá'', řekla jsem a ukázala Zaynovi fotku, na které oba vyplazujeme jazyky.

''Musíme ji poslat Carrie'', řekl Zayn a vzal si ode mně jeho mobil. Dívala jsem se, co na něm dělá. K fotce přidal popisek Londýňané zdraví z Paříže a fotku odeslal Carrie.

***

Po dlouhém dni chození po Paříži jsme se v 9 večer konečně vrátili na pokoj. A co? Nebyli jsme u Eiffelovky. Až, když jsme stáli před dveřmi od pokoje, nám to došlo. Musíme k ní zajít zítra. A taky na nákupy, koupit něco Carrie a tak. 

''Hrozně mě bolí nohy'', řekla jsem a svalila se na pohovku. 

''Nic nevydržíš'', řekl Zayn a i když jsem k němu byla otočená zády, poznala jsem, že to řekl s úšklebkem. 

''No promiň, ale skoro 10 hodin na nohou'', zakňučela jsem. 

''Jo, odpuštěno'', řekl. Vzala jsem polštář a hodila ho po něm. 

''Heej'', vykřikl. Začala jsem se smát. 

''Nemáš provokovat'', vyplázla jsem na něj jazyk. 

''To bylo nic. Počkej, až tě chytím a zlechtám tě'', řekl a rozběhl se ke mně. Vykřikla jsem a vyskočila z pohovky, přičemž jsem se kopla do palce a Zayn se mi začal smát. 

''Nemehlo'', neodpustil si. Zaběhla jsem za pohovku a čekala, z jaké strany za mnou Zayn vyběhne. Nakonec jsem se rozběhla po pokoji a utíkala před ním.

''Prosím, nech toho, prosím'', prosila jsem ho se smíchem. 

''Řekla sis o to'', zasmál se. 

''Vážně mě bolí nohy'', zakňučela jsem. 

''Nemusíš utíkat'', řekl a dál mě honil po pokoji. Nakonec mě chytil u dveří a přehodil si mě přes rameno. 

''Dej mě dolů sakra, Zayne'', křičela jsem se smíchem. 

''Nešij sebou'', zasmál se a pevně mě držel, protože jsem sebou vážně máchala sem a tam. Přišel se mnou k posteli a opatrně mě schodil na ni, přičemž hned vylezl na mně, dal mi ruce vedle hlavy a chytil mě za zápestí, takže jsem se nemohla hnout. Nebolelo to, vím, že by mi neudělal nic, co by mě bolelo. 

''Dám ti na výběr. Buď tě ulechtám k smrti, nebo tě ulíbám k smrti a nebo tě.. to si určitě domyslíš'', řekl chraplavým hlasem. Potom se ke mně sklonil. 

''Ošukám k smrti'', zašeptal mi do ucha a mně naskočila husí kůže. Dal hlavu jako před tím a drze se usmál. 

''Takže?''

''A co třeba poslední přání před smrtí?'', zeptala jsem se, přičemž jsem se snažila nesmát se.

''Na to se tady nehraje. Tak povídej, jinak vyberu já. A ty víš, co bych vybral'', ušklíbl se. 

''Dobře Zayne, konec hry, teď mě pusť'', řekla jsem se smíchem. Zayn mě ale dál sledoval. 

''Takže mám vybrat já?'' 

''Ne!'', vykřikla jsem, potom se hned zarazila. Viděla jsem na Zaynově tváři pobavení. 

''Stejně čas vypršel, tik ťak, vybírám já'', řekl. Musela jsem se zasmát, jinak to nešlo. 

''Aby jsi neřekla, že jsem moc krutý'', zašeptal a znovu se sklonil ke mně. Přiložil svoje rty na mé a začal mě líbat. 

''No si budu myslet i tak'', neodpustila jsem si. Zayn mě chytil za stehno a zmáčkl mi ho. Sice jen jemně, ale i tak jsem to cítila a vypípla. Zayn se ušklíbl a dál mě líbal, když v tom někdo zaklepal na dveře 

''Kurva'', zasyčel Zayn a vstal. Sedla jsem si a sledovala dveře. Objevil se v nich poslíček s vozíčkem. 

''Dobrý večer pane, objednal jsem si víno'', řekl. 

''Jo, jasně'', řekl Zayn a uvolnil mu místo, aby mohl vjet dovnitř. Na stolek u pohovky položil mísu s ledem a vínem a 2 skleničky. 

''Děkujeme'', řekl Zayn. 

''Nemáte zač, hezký večer'', řekl a odešel pryč. Zayn si sedl na pohovku a vytáhl láhev vína. Ukázal na mně, že mám jít za ním. Láhev otevřel a obou nám nalil do skleničky. 

''Tak na tenhle výlet'', řekl Zayn a vzal si skleničku. 

''Na tenhle výlet'', zopakovala jsem a ťukla si s ním. Napila jsem se a skleničku položila zpátky na stolek. Hm, víno mají dobré. 

''Měli by tu mít nějaké filmy'', řekl Zayn a vzal si do ruky ovladač. Opřela jsem se o jeho rameno a sledovala, co na televizi dělá. 

''Žena v černém?'', navrhl. 

''To je thriller, že? Budu se bát'', zamračila jsem se. 

''Ale, nebudeš. Jsem tu s tebou'', řekl, pustil film a obmotal ruce kolem mně. 

Kdo chce věnovat další díl? :-))