From Hate To Love - Or Not?

part 50

''Hej Carrie, Mitchie říká, že už se těší na vaše páteční nákupy''

''Taky se těší'', řekl, po krátké pauze. 

''Lásko, jsem hrozně unavená, asi půjdu spát. Zavoláme si zase zítra večer, dobře?''

''Tak jo. Dobrou noc Mitchie'', řekl. 

''Dobrou Zayne, těším se na čtvrtek'', řekla jsem, přičemž jsem se trošku usmála.

Po vyměnění slov Miluju tě jsem hovor ukončila. Odložila jsem všechny věci z postele pryč, lehla si a během pár minut jsem zaspala. 

Druhý den, 10 hodin ráno:

Byla jsem na cestě za Liamem do nemocnice. Na sobě jsem měla obyčejné světlé rifle, bílé tričko, černo-červenou košili a černou hnědou koženou bundu. Venku foukal studený vítr a obloha byla černá. Vypadalo to na pořádnou bouřku. 

Pár minut před půl 11 už jsem klepala na Liamovi dveře od pokoje. Počkala jsem na jeho Dále a potom vstoupila dovnitř. Přivítal mě širokým úsměvem. 

''Ahoj'', uculila jsem se. 

''Ahoj Mitchie'', řekl. 

''Tak co je nového?'', zeptala jsem se a sedla si na postel vedle jeho postele. 

''V pátek ráno mě pustí domů. Konečně jim došlo že mi nic není a žádné komplikace nenastanou, když budu doma'', řekl, přičemž se zasmál.

''Tak to je skvělý'', řekla jsem s úsměvem. Seděla jsem a nohama houpala pod postelí. 

''A co ty? Jak se máš?''

''Měla bych se líp, kdybych za hodinu nemusela do práce'' 

''Radši bych pracoval, než abych tu musel celé dny jen ležet'', vzdychl si Liam. 

''Nechceš něco přinést?'', nabídla jsem se, ale Liam zakroutil hlavou. 

''To je dobrý Mitchie. Notebook tady mám, to je asi jediné, co mě tady dokáže zabavit. Když nepočítám jednu krásnou sestřičku, která mi chodí měřit teplotu'', ušklíbl se. Pozvedla jsem jedno obočí.

''Takže zdravotní sestřička jo?'', zasmála jsem se, přičemž se Liam ke mně přidal. 

Seděla jsem u něho asi do čtvrt na 12, potom jsem se s Liamem rozloučila.

''Možná bych se mohla v neděli stavit, u tebe doma?'', navrhla jsem.

''Jo, to by bylo super'', usmál se Liam, což donutilo usmát se i mně.

''Do soboty ti napíšu moji adresu, dobře?''

''Dobře. Tak se měj''

''Ahoj Mitchie'', řekl a zamával mi, když jsem byla u dveří.

''Ahoj Liame'', uculila jsem se a vyšla ven z jeho pokoje. Rozešla jsem se k východu z nemocnice, nastoupila do auta a jela směrem do práce. Byla jsem tam naposledy před Vánocemi, což je delší doba. Zastavila jsem na parkovišti před pizzerií, vzala si věci a šla dovnitř. Porozhlédla jsem se po místnosti a zkoumala, jestli se tady něco náhodou nezměnilo. Šla jsem do skladu, kde jsem se převlékla do pohodlného oblečení na plac, což byly černé legíny a černé tričko s obrázkem pizzy a nápisem Eat me. Nevím proč, ale hrozně se mi líbí. 

Uklidila jsem a nachystala na otevíračku. Pár minut před tím, než jsem vytáhla ceduli s nabídkou přišli kuchaři. Jen co jsem otevřela, lidi začali přicházet. 

***

V 11 hodin večer, když už jsem v pizzerii byla úplně sama, jsem se převlékla do normálního oblečení, vzala si věci a byla jsem připravena odejít. Zkontrolovala jsem, jestli je všechno v pořádku, zhasla jsem a vyšla ven. Zamkla jsem, klíče schovala do kabelky a šla k autu, které jsem měla jen pár metrů od pizzerie.

Když už jsem byla skoro u auta, někdo mě chytil za boky a přitáhl k sobě. Lekla jsem se a začala křičet, přičemž jsem se snažila dostat ze sevření neznámého člověka. 

VÍM ŽE JE TO KRÁTKÝ DÍL, ANO. Ale já to prostě musela rozdělit!:D

Nesmutněte ale, zítra tady budete mít další díl, který už bude o něco delší. Co myslíte, jak bude pokračovat? A kdo je ta neznámá osoba, která se objevila na konci?