From Hate To Love - Or Not?

part 4

''Děkuju, a děkuju za pomoc s přípravou'', usmála jsem se. 

''Tohle je taky samozřejmost přece''

''Tak ahoj Carrie'', pozdravila jsem ji a otevřela dveře. 

''Ahoj Mitchie'', pozdravila mě taky, zavřela jsem dveře a přešla na chodník. Zamávala jsem Carrie, která se právě rozjížděla. Upravila jsem si kabát a šla ke knihovně.

Zašla jsem za roh ulice a uviděla u knihovky kluka v šedém kabátu a černých kalhotech. Zrovna se otočil a když mě uviděl, na jeho tváři se objevil úsměv. 

''Ahoj'', řekla jsem nervózně, když jsem k němu přišla. 

''Ahoj Mitchie'', řekl a jeho široký úsměv mě donutil se úsmát také.

''Vypadáš, úžasně'', vydechl. Sice se nevidím, ale klidně bych se vsadila, že jsem se právě začervenala. 

''Děkuju. Tobě to taky sluší'', řekla jsem. 

''Můžeme jít?', zeptal se. 

''Ano, můžeme'', odpověděla jsem.

''Doufám, že máš ráda italské špagety. Protože kousek odtud znám jednu restauraci, kde dělají nejlepší italské špagety v Londýně''

''Špagety zbožnuju'', usmála jsem se.

''Tak to je skvělé. Tak tedy tudy'', řekl a ukázal na ulici naproti nás. Kývla jsem a následovala ho. 

''Jak dlouho už chodíš předčítat do knihovny?'', zeptala jsem se. 

''Teprve chvíli. Jsem tu totiž nový, před měsícem jsem se sem přestěhoval z Floridy'', odpověděl mi. 

''A proč ses přestěhoval?'', další otázka.

''Protože moji rodiče umřeli a já chtěl začít znovu''

''Oh, omlouvám se, to jsem-''

''To je v pořádku Mitchie, vážně, nemohla jsi to vědět'', řekl. 

''Ne, neměla jsem s tím začínat'', zamračila jsem se. 

''Mitchie, je to v pořádku, dobře?'', zastavil se a podíval se na mně. 

''Dobře'', řekla jsem a na jeho tváři se znovu objevil úsměv, který mě znovu donutil usmát se taky.

''Jak dlouho chodíš do knihovny předčítat ty?'', zeptal se mě. 

''Oh, už dlouho, asi 3 roky''

''Wow, to je dlouhá doba. Určitě si tě děti za tak dlouho dobu oblíbily. Když u mně to šlo za tak krátkou dobu'', řekl. Už zase. Už zase jsem se kvůli němu začervenala. 

''Sluší ti to, když se červenáš'', podíval se na mně. Tak teď musím být jako rajče. 

''A, jak se ti tady zatím líbí?'', změnila jsem téma. 

''Je to tu skvělé. Všechny ty památky, Big Ben, Tower Bridge, všechno je tu krásné. Ale, místa a budovy nejsou to jediné, co je tu krásné'', řekl a znovu se na mně podíval. 

''Tak jo, pokud budeš pokračovat, zachvíli budu jako támhle to auto'', řekla jsem a ukázala na rudě červené auto, které stálo kousek od nás. Liam se zasmál a podíval se do země. Jeho smích je krásný a nakažlivý. 

''A jsme tady'', řekl a zastavil se. Tyjo, žiju v Londýně 3 roky, ale tady jsem ještě nebyla. 

''Tady jsem poprvé'', udivila jsem se. 

''Vyzkoušel jsem už 4 restaurace, kde jsem si dal špagety, protože jsem milovník špaget, a tady byly zaručeně nejlepší. A tak jsem usoudil, že tady jsou dělají nejlepší špagety v Londýně'', řekl. Usmála jsem se a znovu si prohlédla restauraci. 

''Tak pojď dovnitř'', řekl a šel ke dveřím. Otevřel mi je, já se na něj usmála a vstoupila dovnitř. Vedl mě dozadu, kde jsme se zastavili u číšnice. 

''Mám tady zarezervovaný stůl pro dva, na jméno Liam Payne'', řekl Liam. Hmm, Payne. Krásné příjmení.

''Tady'', uvedla nás k našemu stolu a podala nám jídelní lístky. My jsme si mezitím sundali naše kabáty a posadili jsme se.

''Em, to je dobrý. Dáme si dvakrát italské špagety a láhev vína. Může být bílé?'', promluvil na mně. 

''Může'', souhlasila jsem. 

''A láhev bílého vína. Vyberte nám, které je podle vác nejlepší'', usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila.

''Víno vám přinesu za chvíli'', řekla, vzala si od nás jídelní lístky, znovu se usmála na Liama a odešla. Páni. On by vážně okouzlil i slepou osobu.

Tadáá, nový díl. Doufám, že jste si ho užili. Budu ráda za hvězdičky a nějaké komentáře. A děkuju za víc jak 200 přečtení a přes 30 hvězdiček. Na to, že jsme u čtvrtého dílu, je to podle mně super. A byla bych ráda, kdyby se ty čísla zvětšovala a zvětšovala :-))