From Hate To Love - Or Not?

part 42

''Tak jo, odpoledne ti zavolám''

''Dobře. Teď už musím jít. Ty se ještě vyspi'', řekl.

''Měj se lásko'', řekla jsem a znovu pomalu zavřela oči. Ucítila jsem jemný polibek na čele.

''Miluju tě'', zašeptal mi Zayn do ucha.

''Miluju tě'', zopakovala jsem po něm, potom jsem se znovu převalila na druhý bok a spokojeně pokračovala ve spánku.

Když jsem se vzbudila podruhé, s úsměvem jsem se protáhla a sedla si. Na dnešek jsem se těšila. Těšila jsem se totiž na Liama.

Promnula jsem si obličej a prstama si pročesala vlasy. Vstala jsem z postele a hned zamířila do koupelny, kde jsem si dala ranní sprchu. Milovala jsem ranní sprchy, vždycky mě probudily a připravily na den.

S ručníkem kolem sebe jsem se vydala do kuchyně. Ze skříňky jsem si vytáhla krabici s cornflaky a misku, z ledničky jsem si podala mléko a připravila si malou snídani.

Oblékla jsem si černé legíny a červeno-černou kostičkovou košili bez rukávů. Vrátila jsem se do koupelny, jemně se nalíčila a vlasy si svázala do culíku. Ze skříně jsem vytáhla černou kabelku, do které jsem si dala mobil, peněženku a další důležité věci, obula jsem si svoje černé Vans boty, ze stolu si vzala klíče od bytu a od auta a vyšla ven z bytu. Výtah mě dovezl do přízemí, odkud jsem se vydala ven.

Nasedla jsem do auta a kabelku si položila na sedadlo spolujezdce. Jakmile jsem nastartovala, autem se rozezněl song od Demi Lovato, Really Don't Care. Vyjela jsem z parkoviště u domu a vydala se na cestu za Liamem do nemocnice. Po cestě jsem se stavila ve Starbucks, kde jsem Liamovi koupila borůvkový cheesecake a čokoládovovo tvarohový muffin. Dobroty jsem si, samozřejmě, nechala zabalit s sebou a vrátila se zpátky do auta, přičemž jsem se už skutečně vydala za Liamem.

Zaparkovala jsem svoje auto u nemocnice a s kabelkou a balíčkem pro Liama jsem zamířila ke vstupu do areálu nemocnice. Jen, co jsem vešla do velké budovy, jsem se rozhlédla po velké místnosti a snažila si vzpomenout na cestu, kterou jsem za Liamem minule šla. U výtahu jsem uviděla dvě starší paní, takže jsem se rozhodla, že půjdu po schodech.

Po dlouhém hledání pokoje, kde Liam leží, přičemž jsem si nadávala, že jsem si pořádně nezapamatovala, kde leží, jsem konečně přišla do jeho pokoje. Jen, co jsem vešla, Liam se na mně usmál a mobil, na kterém zrovna něco dělal, odložil na stolek.

''Ahoj Mitchie'', pozdravil mě, stále s úsměvem na tváři.

''Ahoj Liame'', pozdravila jsem ho taky a sedla si na židli vedle postele.

''Jak ti je?'', zeptala jsem se.

''Je to lepší''

''Tady jsem ti něco přinesla'', řekla jsem a dala Liamovi balíček.

''Nikdy jsem v nemocnici nebyla, ale nemyslím si, že by jejich jídlo bylo nějak moc super'', ušklíbla jsem se.

''Tak aby sis spravil chuť'', dodala jsem.

''Nic si mi nemusela nosit Mitchie. Ale děkuju'', řekl a podíval se do balíčku.

''A jídlo tady vážně není nějak výborný. Ale přežít se to dá'', zasmál se. Byla jsem hrozně ráda, že jsem zase s ním, povídáme si, smějeme se.

''Chyběl jsi mi'', řekla jsem tichým hlasem.

''Ať už se stalo cokoliv, necháme to být a budeme dělat, že se to nestalo. Prostě budeme přátelé'', řekl. Usmála jsem se. 

''Přátelé'', zopakovala jsem po něm jeho poslední slovo.

''Jsem hrozně ráda, že je to mezi námi zase v pohodě'', řekla jsem. Znovu jsem se musela usmát. Teď už je všechno jak má být.

Od Liama jsem odcházela kolem 8. večer, až mi sestřička došla říct, že bych už asi měla odejít. Strávila jsem u něj skoro celý den. Byla jsem už celkem unavená. Sedla jsem do auta, opřela se a na chvíli zavřela oči. Potom jsem si z kabelky vytáhla mobil. Zhrozila jsem se, když jsem uviděla 7 nepřijatách hovorů a 2 zprávy, a to všechno od Zayna. Všimla jsem si, že jsem měla vyplý zvuk. Hned jsem vytočila Zaynovo číslo a čekala, až mi to zvedne.

''Mitchie jsi v pořádku?'', ozval se v mobilu Zaynův hlas. 

''Ano ano, jsem, jen, promiň, měla jsem vyplý zvuk, takže jsem neviděla že jsi mi volal a psal''

''Uh, to se mi ulevilo, začínal jsem se bát. Kde teď jsi?''

''Před nemocnicí'', odpověděla jsem.

''Ty jsi byla doteď u Liama?'', zeptal se.

''Jo, no, nějak jsem se u něj zapomněla'', řekla jsem. Vzpomněla jsem si na náš ranní rozhovor a na to, že pro mě měl Liam připravený skvělý program. Plácla jsem se přes čelo.

''Omlouvám se, že jsem zapomněla na ten náš společný večer'', promluvila jsem zase, než stačil Zayn něco říct.

''Film v kině sice už skončil, ale pořád mám volný byt''

''Tak za 10 minut bych mohla být u tebe'', řekla jsem a bez jeho odpovědi jsem hovor ukončila. Vrátila jsem mobil do kabelky a nastartovala auto.

Jak jsem řekla, za asi 10 minut jsem parkovala auto před panelkákem, kde bydlí Zayn a Carrie. Dovedu si představit rozhovor mezi něma, když Zayn Carrie říkal, že by pro nás potřeboval volný byt. Skoro jsem se nad tou představou zasmála. Zamkla jsem auto a šla dovnitř.

Nějaká starší paní zrovna vycházela z paneláku a já toho využila a vešla dovnitř. Svezla jsem se výtahem nahoru a zazvonila u dveří jejich bytu. Za malý okamžik se otevřely dveře a v nich stál Zayn, pouze v trenkách.

Bez pozdravu si mě přitáhl k sobě, přimáčkl na dveře a dlouze mě políbil.

''Ahoj'', zašeptala jsem.

''Přes den jsi mi chyběla'', řekl, jeho prsty cestovaly po mé čelisti.

''Ty mně taky'', řekla jsem s lehkých úsměvem. Když se ode mě odtáhl, sundala jsem si boty a kabelku položila na křeslo. Šli jsme společně do obýváku a já se hned svalila na sedačku.

''Unavená?'', zeptal se Zayn s pobavením.

''Jo'', zakňučela jsem. Když se Zayn posadil vedle mě, přisunula jsem se k němu a svoji hlavu opřela o jeho hruď.

''Jak bylo v práci?'', zeptala jsem se s úšklebkem.

''Neprovokuj zase'', řekl a hravě mě šťouchl do břicha.

''Dneska se nemůžu bránit'', řekla jsem unavenně.

''To mi radši ani neříkej'', řekl a sklonil hlavu víc ke mě.

''Mohl bych toho využít'', zašeptal mi do ucha a roztomile se uchechtl. Přikrčila jsem obočí. Rukou jsem mu přejela přes rozkrok, pomalu, lehce jsem přitlačila. Zavzdychal.

''Sice jsem unavená lásko, ale pořád vím čím tě dostat'', řekla jsem pobaveně.

''Tak jo, tak jo, vzdávám to'', řekl. Otočila jsem na něj hlavu a vyplázla na něj jazyk.

''Zítra jde celá škola na nějaké každoroční novoroční představení a já se z toho naštěstí vykroutil, takže mám celý zítřek volný''

''Můžem napravit dnešní večer'', dodal.

''To zní skvěle'', řekla jsem ospalým hlasem. Pomalu jsem zavřela oči a Zayn mě začal škrabkat na zádech. A tak jsem po chvíli usnula.

Omlouvám se, že díl jsem nepřidala už dřív, ale neměla jsem čas na psaní. Buď jsem byla pryč, nebo jsem byla s kamarády, nebo jsem byla v nemocnici na rehabilitaci a cvičila jsem, nebo jsem cvičila doma, a k psaní jsem se dostala vždycky až večer, což jsem se snažila vždycky alespoň část napsat. A právě proto, že jste na díl čekali 16 dní, jsem se snažila napsat díl co nejdelší. Doufám že jste si ho užili a myslím, že se na další díly můžete čekat, bude se tam toho dost dít. Užívejte prázdniny x