From Hate To Love - Or Not?

part 5

''A láhev bílého vína. Vyberte nám, které je podle vác nejlepší'', usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila.

''Víno vám přinesu za chvíli'', řekla, vzala si od nás jídelní lístky, znovu se usmála na Liama a odešla. Páni. On by vážně okouzlil i slepou osobu.

''Proč na mně tak koukáš?'', zeptal se mě. Ou, ani jsem si nevšimla, že na něho celou dobu přiblbě hledím. 

''Promiň.. já..'', panikařila jsem. 

''Mitchie, klid'', zasmál se a položil svou ruku na tu mou, kterou jsem měla položenou na stole. Mírně jsem se usmála a když Liam svou ruku odtáhl, zakňučela jsem. Naneštěstí si toho všiml a znovu se zasmál. 

''Pane Payne, vyhovuje vám naše víno?'', ozvala se servírka. Liam se na ni otočil a usmál se na ni. 

''Ano, je vynikající'', odpověděl. Ona se na něj znovu usmála a odešla. Ani ji neznám, objevila se tady 2x a už mi vadí. Ona je..

Ne, nežárlím. Samozřejmě že nežárlím. Přece, Liama ani ještě moc neznám.. Musím myslet na něco jiného. 

''Takže, Payne?'', řekla jsem, i když jsem vlastně nevěděla proč. Jen jsem něco potřebovala říct. 

''To mi připomíná, že neznám tvoje příjmení'', usmál se a napil se vína. To jsi tomu dala Mitchie. Věř mi, že ho nechceš znát. 

''Budeš se smát'', zamumlala jsem a taky se napila vína. Víno je asi jediný druh alkoholu, který mi chutná. Ještě nikdy jsem se neopila, jen si někdy dám víno. Nepatřím mezi ty holky, co se každý víkend opíjejí do němoty. Nikdy mi například vodka nechutnala. 

''Proč bych se měl smát?'', zeptal se. 

''Protože moje příjmení je příšerné'', odpověděla jsem. Prosím, změň téma, nech to být a změň téma. 

''Ale notak, řekni mi ho'', prosil. 

''Ne, vážně se bude smát'', řekla jsem a vložila si obličej do dlaní. Nikdy nikomu ráda neříkám svoje příjmení. Stačí, že ho ví mí blízcí přítelé. Bohužel ho ví i Zayn a proto mi říká bramboro. Když jsem zrovna myslela na Zayna, ucítila jsem na své ruce dotek, který jsem už před chvílí poznala. Odekryla jsem si obličej a Liam se usmál. 

''Notak'', zašeptal. Polkla jsem a otevřela jsem pusu. 

''Jsem Potatová'', řekla jsem a čekala ten veliký a hlasitý záchvat smíchu. Ale nic nepřišlo. Liam seděl a díval se na mně. 

''Nezačneš se smát? Nezačneš mi říkat bramboro? Nezačneš nic?'', vyhrkla jsem a teď se Liam zasmál, ale já věděla, že se nesměje mému příjmení.

''Proč bych se měl smát? A proč, proboha proč bych ti měl říkat bramboro?'', ptal se pořád se smíchem. 

''Protože jsem na to zvyklá'', vysvětlila jsem jednoduše. 

''Kdo ti říká bramboro?'', zeptal se. 

''Z- To je jedno'', mávla jsem rukou. Liam se znovu zasmál a napil se vína. 

''Nechápu, který blbec ti může říkat takhle'', řekl. Nojo, neznáš Zayna. Zvedla jsem ramena, protože jsem nevěděla co říct a taky se napila. Naštestí zrovna v tom, kdy jsem neměla co říct, přišla servírka s jídlem. No, naštestí.. Už zase se na Liama usmívala jako na svatý obrázek. 

''Přeji vám dobrou chuť'', řekla sladkým hlasem. Falešně jsem se na ni usmála, ale hned na to zamračila. Liam si toho všiml a zasmál se, tak jsem se radši podívala do talíře.