From Hate To Love - Or Not?

part 36

Kdo přidává story o půl 2 v noci? Správně, já!

***

Za 20 minut jsem už byla na cestě, i s pizzou, za Carrie. Zastavila jsem před jejich bytem, vzala si kabelku a krabici s pizzou a šla ke dveřím. U nich stála jejich sousedka. 

''Ahoj Mitchie'', pozdravila mě. 

''Dobrý den'', řekla jsem s úsměvem. Ukázala mi, že mám jít dovnitř. Poděkovala jsem jí a vešla dovnitř, přičemž jsem hned zamířila k výtahu, který mě vyvezl do patra, kde mají Carrie a Zayn byt. Zazvonila jsem a zaklepala, tak jako to dělám pokaždé, když nim jdu. Po chvilce se otevřely dveře a v nich stála usměvavá Carrie, která mě hned přivítala.

Po tom, co jsme se přivítaly, jsme se přesunuly do obýváku.

''Tak jak ti bylo, po Silvestru?'', zeptala se s pobavením. Věděla jsem, že s tímhle začne.

''Ani se neptej..''

''Zayn mi říkal, že jsi vypadala dost špatně''

''Zayn ti o tom říkal?''

''Jo, volal mi. Říkal mi, jak jsi rychle utíkala na záchod'', zasmála se.

''Já ho zabiju'', zašeptala jsem. Carrie se začala smát ještě víc.

''Ještě jsem tě neviděla tak.. ožralou''

''Nikdy jsem takhle ožralá nebyla. Já nikdy nebyla ožralá''

''Zayn má na tebe špatný vliv'', řekla. Tentokrát jsem se zasmála i já.

Po asi 40 minutách, po snězení pizzy a povídání si, jsme slyšely klíče ve dveřích.

''Carrie?'', ozval se z chodby Zaynův hlas.

''Máme návštěvu bráško'', zavolala na něj Carrie.

''Koho?'', zeptal se, přičemž vstoupil do obýváku.

''Ahoj broučku'', řekl hned, co mě uviděl. Přišel ke mně a políbil mě na čelo.

''A já nic?'', ozvala se Carrie.

''Ahoj sestřičko moje milovaná'', řekl Zayn, přišel za ní a taky jí věnoval polibek na čelo. Potom si sedl na sedačku vedle mně. Přitáhl si mě víc k sobě a obmotal kolem mně ruce.

''Co říkáte na to, že bychom si společně vyrazili do kina?'', navrhla Carrie.

''To..''

''To bohužel nemůže, protože už program máme'', přerušil mě Zayn.

''Vážně? Jaký?'', překvapeně jsem se na Zayna podívala.

''Takže mi dáváte košem? Pff''

''To je překvapení'', zašeptal ke mně.

''Promiň Carrie, víš jak tě milujeme, ale dneska to nejde'', řekl Zayn.

''Nechvástej, tohle ti jen tak neodpustím'', zamračila se Carrie. Bylo mi jasný, že to oba jen hrajou. Takhle se ''uráží'' pořád.

''Pošlu ti omluvný košík s čokoládou, dobře?'', řekl a stoupl si, potom ke mně natáhl ruku a zvedl mně. Usoudila jsem, že už asi odcházíme.

''Sice to pořád nebudeš mít odpuštěné, ale ten košík s čokoládou bys mi poslat mohl'', zašklebila se. Zayn ji hravě praštil do břicha. Líbil se mi jejich sourozenecký vztah.

''Bavte se'', usmála se Carrie a odešla k sobě do pokoje.

''Takže, kam jdeme?'', zeptala jsem se podruhé, přičemž jsem si obouvala boty.

''Jak už jsem řekl, je to překvapení'', řekl. Potom kolem mně obmotal ruce.

''Jsi fakt krásná, víš to?'', řekl. Usmála jsem se a sklopila obličej, což dělám vždycky, když mi někdo něco pochválí. Snažím se to nedělat, ale nejde to. Zayn mi prstem obličej zase zvedl. Krátce spojil naše rty, potom se odtáhl, vzal si klíče a otevřel mi dveře. Vzala jsem si kabelku a vyšla ze dveří, přičemž jsem ještě zavolala na Carrie.

''Co bude s mým autem?'', zeptala jsem se, když jsme vyšli ven, na ulic.

''Potom můžem zajet sem a ty si ho vezmeš, pokud u tebe dneska zase můžu přespat, pojedu s tebou''

''Jasně že můžeš''

''Měli bychom si pořídit společný byt, abychom pořád nebyli u tebe''

''Proč? Tobě se můj byt nelíbí?''

''Líbí, ale problém je, že je tvůj. Je mi blbé, být pořád u tebe''

''Není to blbé'', ujistila jsem ho a přistoupila k němu blíž.

''I tak bych se po nějakém bytě mohl podívat. Větším, než je ten tvůj. Carrie určitě pochopí, když se odstěhuju. A tak bychom spolu mobli být vážně pořád'', řekl. Usmála jsem se.

''Jsi skvělej'', zašeptala jsem a naklonila se k němu blíž. Zayn přitiskl své rty na mé a na chvíli mě začal líbat.

''Ještě pořád mi nechceš říct, kam jedeme?'', zeptala jsem se, když jsme nasedali do auta.

''Nee'', odpověděl hned.

''Vážně?'', povytáhla jsem obočí.

''Vážně ne. A už se neptej'', řekl. Zapnuli jsme si pásy, Zayn nastartoval auto a vyjel z parkovistě. Jeli jsme směrem ven z Londýna. Jsem vážně zvědavá, kam mě věze.

''Vážně?'', zopakovala jsem.

''Jsi horší než malé dítě'', řekl pobaveně.

''Ale i tak mě miluješ'', zasmála jsem se.

''Jo, to máš pravdu'', řekl, otočil se na mně, a svoje koutky úst zvedl v menší úsměv.

Slibovaný víkendový díl! Budu moc ráda za komentáře a hvězdičky! Všimli jste si, že tahle story přesáhla hranici 1 000 hvězdiček? Ne? Já taky ne. Ale děkuju za to, jste fakt nejlepší!

Jak si myslíte, že story bude pokračovat? Zajímají mě vaše názory, tak se vyjádřete do komentářů. Nemusíte se bát, že bych vaše názory použila do story, protože ji mám celou už dopředu vymyšlenou, jen mně prostě zajímá, co si myslíte a co vás napadá :-))

A teď trošku mimo od story. Víte, co je dneska za den? 1. června. A víte, co bude za den přesně za měsíc? 1. července. Jedu na koncert. One Direction. Chápete to? Já totiž ne. Ještě před chvílí jsem slavila 100 dní do koncertu, teď už je to jen jeden měsíc. Je to neuvěřitelné, tak strašně moc se těším! ♡

S kým se uvidím 2. července v Dusseldorfu? Hmmm?