From Hate To Love - Or Not?

part 58

Ano, přesně tak! Po 11 dnech je tady konečně nový díl! Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale prostě se mi nějak nechtělo psát. Nerada se k psaní dokopávám, protože s tou částí potom nejsem spokojená a stejně ji potom nepřidám. Proto radši třeba týden i víc jen přemýšlím, co napíšu do dalšího dílu a potom, když už mám náladu na psaní, to jen sepíšu. Jsem ráda, že jste si na tenhle nový díl počkali. Jste nejlepší!❤ A teď už pojďte číst:-) 

_______________

''Já nemohla spát. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co se stalo. Seděla jsem v obýváku u mobilu a doufala, že mi napíšeš, nebo zavoláš, a řekneš mi, co se stalo. Zayn se vzbudil asi o půl 10. Slyšela jsem, jak skučí bolestí. Měl kocovinu, teda ještě má, jako prase Mitchie. Je v hajzlu'', řekla. To už mi slzy tekly po tváři. Nevěděla jsem, co říct. V hajzlu je kvůli mně. Všechno tohle se stalo kvůli mně. Kvůli tomu, že jsem kráva a řekla jsem něco, co jsem neměla. 

''Carrie, nedokážeš si představit, jak toho lituju''

Celý den jsem seděla na sedačce, pila čaj a dívala se na bílou stěnu. Pořád jsem před sebou viděla Zayna, jak ode mně odchází a já nemohla nic dělat. Večer jsem si napustila horkou vodu do vany, přidala pěnu, pustila si písničky Christiny Perri a doufala, že se trošku uvolním.

Ale nepomohlo to. Pořád jsem myslela na to, že jsem všechno pokazila. 

Vylezla jsem z vany, vypustila vodu, utřela jsem se a oblékla si pyžamo. Vlezla jsem do postele, zakryla se dekou a zavřela oči. Pokoušela jsem se usnout, ale nešlo to. 

Ani po hodině. 

Ani po dvou hodinách. 

Ani po třech hodinách.

Ani po dvanácti hodinách. 

V 11 jsem se zvedla z postele a šla do koupelny. Stoupla jsem si před zrcadlo a zhrozila jsem se. Měla jsem příšerně velké kruhy pod očima a vypadala jsem otřesně. 

Vyčistila jsem si zuby a v šatně jsem na sebe hodila černé legíny a šedý vytahaný svetr, který jsem měla doma přesně pro tyhle případy. Kdy mi bylo hrozně a chtěla jsem jen sedět doma na sedačce a nic nedělat.

Udělala jsem si velký hrnek kávy na probuzení, sedla jsem si na sedačku a pustila televizi. Přepínala jsem kanály po vteřinách, protože všude byly jen filmy nebo seriály o zamilovaných lidech. Až jsem projela všechny kanály, naštvaně jsem televizi vypla a ovladač hodila na stůl. 

Seděla jsem v tureckém sedu a pila kávu. Proč, do prdele proč jsem si až do středy vzala volno v práci. Radši bych byla v pizzerii a pracovala, než abych jen seděla doma. V práci bych na to všechno možná na chvíli zapomněla, tady to ale nejde. 

Potřebuju něco dělat. Potřebuju s někým mluvit. Potřebuju, aby byl někdo se mnou a na chvíli mě přivedl na jiné myšlenky. 

Bez váhání jsem se natáhla na stůl pro mobil, najela na kontakty a vytočila Liamovo číslo. Po pár zvonění Liam hovor přijal. 

''Mitchie?'', ozvalo se v mobilu hned. 

''Ehm, ahoj Liame'', řekla jsem koktavě.

''Jsem rád, že voláš. Po tom, co jsi mi neodepsala na smsku jsem si myslel, že jsi na mně naštvaná nebo-''

''Máš teď čas?'', přerušila jsem ho. 

''No, mám čas, proč? Děje se něco?'', ptal se. 

''Můžeš přijít ke mně? Prosím?''

''Co se stalo Mitchie?''

''Prosím, přijď. Budu tě čekat'', řekla jsem a hovor ukončila.

***

Od hovoru s Liamem uběhlo asi 12 minut, když se mísností rozezněl zvonek. Prázdný hrnek jsem po cestě ke dveřím odložila v kuchyni. U dveří jsem zvedla sluchátko od zvonku. 

''Jsem tady Mitchie'', ozval se Liamův hlas. 

''Pojď nahoru'', řekla jsem a zmáčkla čudlík, kterým jsem Liamovi otevřela dveře u vchodu do paneláku. Otevřela jsem i dveře od bytu a čekala, až Liam přijde nahoru. Slyšela kroky na schodech a po chvilce už jsem Liama viděla. 

''Ahoj Mitchie'', řekl a jeho koutky úst se mu zvedly v širkový úsměv. Odstoupila jsem o krok dozadu, aby Liam mohl vejít dovnitř a zavřít dveře. Po chvilce, co mě sledoval, se jeho úsměv vytrácel a na tváři se mu objevil ustaraný výraz. 

''Nerad to říkám, ale vypadáš hrozně. Co se st-'', nenechala jsem ho doříct jeho větu a skočila jsem mu do objetí. Tohle jsem potřebovala. Slyšela jsem, jak Liam vydechl. Silně mě stiskl k sobě. Do očí se mi nahrnuly slzy.

''Pohádali jsme se. Kvůli mně. Řekla jsem něco, co jsem neměla a pohádali jsme se'', fňukala jsem.

''Se Zaynem?'', zeptal se. 

''Jo'', zamumlala jsem. 

''Jsem blbá, blbá! Řekla jsem sračky, které jsem neměla říkat. Jsem blbá!''

''Počkej, počkej, uklidni se Michie'', řekl rychle, odtáhl se ode mně a podíval se mi do očí. 

''Musíš mi to říct od začátku''

_______________

Co si myslíte že se bude dít dál? Do komentářů mi dejte vaše nápady! Nemusíte se bát, že bych použila jeden z vašich nápadů, jak bude tenhle příběh pokračovat mám vymyšlené:D

Na ask.fm se mě jedna slečna ptala, kolik asi tenhle příběh bude mít částí. Přemýšlela jsem o tom, a myslím, že kolem 70. Stejně nemůžu uvěřit, že tohle už je 58. díl. Ještě před chvílí jsem psala 1. díl a byla natěšená, až se celý příběh rozjede. Je to šílené❤