From Hate To Love - Or Not?

part 8

''No, tak si nastup, jedeme'', řekl a ukázal na auto. Otevřela jsem si dveře a sedla jsem si. Když si přisedl i Liam, chytl mě za hlavu, přitáhl si mě k sobě a jemně mě políbil. 

''Promiň, já musel'', usmál se a zapl si pás. Rychle jsem zamrkala a udělala to stejné. Snažila jsem se skrýt to, že se mi to líbilo, ale asi to nešlo, protože jsem viděla, jak se Liam potichu zasmál. 

Přísahám, že tohle byl největší zážitek mého života. Na tenhle den jen tak nezapomenu! Bylo to tak úžasný. Ed skoro celou písničku The A Team nechal zpívat nás. Na koncertě bylo hrozně moc lidí a my měli dobré místa. Měli jsme 5. řadu, takže jsme na Eda suprově viděli. Byl úžasný, ten jeho čistý hlas. Když ho posloucháte, nepoznáte, že zpívá naživo. 

Po koncertě nám trvalo asi 20 minut, než jsme se dostali z arény, protože tam bylo vážně hodně lidí. Když jsme přišli k auto, musela jsem se o něm hned opřít, protože mě z toho stálého stání bolely nohy. 

''Děkuju za dokonalý koncert'', usmála jsem se. 

''Nemáš vůbec zaco. Jsem rád, že jsem šel s tebou'', oplatil mi úsměv. 

''Potom mi musíš říct, kolik za ten lístek chceš'', řekla jsem. Liam na mně hodil nechápavý pohled. 

''Co?'', zeptala jsem se. 

''Mitchie, pokud ti to nedošlo, já tě pozval''

''Ne, to nejde. Muselo to stát hodně'', zamračila jsem se. 

''Nemrač se, nesluší ti to. Prostě to nech, ok?'', znovu se usmál. Stále jsem se na něj mračila. 

''Pokud ti to udělá dobře, můžeš mě pozvat na jídlo'', zasmál se. 

''Fajn, to beru'', kývla jsem.

''Mám nápad. Rychlá zastávka na pizze a coca cole?'', navrhl Liam. 

''Nápad super, protože mám šílený hlad a na nějaké velké jídlo bych asi nemohla čekat'', řekla jsem se smíchem. 

''Jedeme'', prohlásil Liam. Nasedli jsme do auta a jeli. 

Samozřejmě že Liam nedodržel to, co řekl a ''večeři'' zaplatil on. Když jsme sedli do auta, otočila jsem se od něj. 

''Ale Mitchie'', zasmál se.

''Nemluv na mně'', řekla jsem a snažila se mluvit jako rozzlobeně. 

''Přece nebudeš naštvaná kvůli tomuhle. A navíc, kdybych tě nechal zaplatit za sebe jídlo, bylo by to blbé'', pořád se smál. Nic jsem neřekla. 

''Notak'', řekl a položil svou ruku na mé stehno. Okamžitě mnou projel šok. Jeho ruka byla teplá, ale i tak jsem se zachvěla a skoro vyskočila. Liam svou ruku hned oddělal. 

''Promiň'', zamumlal. Ne, tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby se cítil takhle.. 

''Takže, dneska moje pozvání ke mně příjmáš?'', promluvila jsem rychle. Všimla jsem si, že se na mně podíval ale já se neotáčela. 

''Jo, jasně, teda.. moc rád'', koktal. Usmála jsem se a podívala se na něj. V tom se otočil i on a úsměv i oplatil. 

''Radši mě naviguj, nevím, jestli bych k tobě trefil'', zasmál se. Říkala jsem mu, kdy a kam má odbočit a vždy se zasmála, když odbočku nestihl. 

''Noco, já za to nemůžu'', obhajoval se. 

''Budu ráda, když se k nám vůbec dostaneme'', pořád jsem se smála. A oddychla jsem si, když trefil poslední odbočku, protože pak už bychom se do ulice, kde mám byt, nedostali. Liam zaparkoval auto zrovna vedle mého a oba jsme vystoupili.

Ukázala jsem mu vchod, ve kterém bydlím. Šla jsem první a Liam mě následoval. Přivolala jsem nám výtah a my do něj nastoupili. Náš výtah není nijak velký, takže jsme s Liamem byli blízko u sebe. Ani jeden jsme nic neříkali. Když výtah zastavil, vystoupili jsme. Vytáhla jsem si z kabelky klíče a otevřela byt. 

''Teda, máš to tu pěkné'', řekl, když jsme věšli dovnitř. 

''Děkuju'', usmála jsem se. Sundala jsem si bundu a uklidila ji do šatny. 

''Dáš si něco k pití? Kávu, čaj?'', ptala jsem se. 

''Stačí mi voda'', odpověděl. 

''Dobře, hned ji přinesu. Zatím se posaď'', ukázala jsem na sedačku v rohu. Odběhla jsem do kuchyně a vytáhla dvě sklenice. Napustila jsem do nich vodu a vrátila se zpátky k Liamovi. 

''Děkuju'', řekl, napil se a položil sklenici na stůl. Přisedla jsem si k němu a usmála se na něj. 

''Jak se koncert líbil tobě?'', zeptala jsem se ho. 

''Byl skvělý. Vážně jsem byl rád, že jsem tam byl s stebou'', řekl. Usmála jsem se a podívala se do země. Jeho prst ale zvedl moji bradu a naše oči se střetly. Viděla jsem, jak se mně přibližuje. A pak mě začal líbat. Ze začátku jemně, potom intenzivně. Cítila jsem v břiše motýlky a v hlavě jsem měla úplně prázdno. Vnímala jsem jen Liama a jeho polibky, které jsem mu oplácela.

Jeho ruce cestovali po mém těle k bocím a přitáhl si mě blíž k sobě. Proč mi tohle děláš Liame. Líbal tak čistě, tak, ani to neumím popsat. Když se ode mně odtáhl, jemně jsem zakňučela. Bohužel to slyšel a zasmál se. Nevinně jsem se usmála. 

''Máš krásný úsměv'', polichotil mi. Znovu jsem se usmála. 

''Děkuju'', zamumlala jsem. Liam se zase napil vody. 

''Já vlastně ani nevím, kde pracuješ. Teda, jestli pracuješ'', řekla jsem. 

''Neboj, drogy neprodávám'', zasmál se. 

''To jsem si oddychla'', zasmála jsem se taky. 

''To bylo právě to, co jsem dnes ráno zařizoval, takže jsem sem k tobě včera večer nemohl. Jsem vyučený jako učitel. Učitel angličtiny. A dneska jsem šel na pohovor do školy blízko odtud'', řekl. Um, učitel. Mohl by vyučovat i líbání, myslím, že by měl dost studentek. Možná i studentů. Málem jsem se nad tím zasmála. 

''A co? Vyšlo to?'', pozvedla jsem obočí. 

''Bohužel ne'', povzdychl si. 

''Ah, to je mi líto. Ale určitě někde místo najdeš. Na jiné školy. O takového učitele zájem musí být'', povzbudivě jsem se usmála.

''Jo, říkal jsem si, že bych se zkusil zeptat někde jinde. Teď ale poletím za babičkou, takže to nechám na potom''

''Vážně? Kdy letíš? A na jak douho?'', ptala jsem se. Podala jsem si sklenici vody a napila se.

''Hned dneska, jak jsem přišel z pohovoru a řekli mi, že mě neberou, jsem si zamluvil letenku. Letím zítra v 10'', řekl. Teda, to je rychlost. 

''A vrátím se až po Novém roce'', řekl a já jsem vodu, kterou jsem měla právě v puse, málem vyprskla.