From Hate To Love - Or Not?

part 24

''Zayne'', vzdychla jsem a prohnula se v zádech. Pohyboval se ve mně rychleji a rychleji. 

''Bože Mitchie, vypadáš tak nevinně'', zavzdychl a znovu do mně přirazil. Věděla jsem, že se za chvíli udělám, cítila jsem to. 

''Otevři oči babe, chci vidět, jak se uděláš'', řekl. Otevřela jsem oči a nehty do jeho zad zaryla ještě víc, když jsme oba dosáhli svého vrcholu. Položil se na postel vedle mně a rukou si prohrábl vlasy. Snažila jsem se uklidnit a dýchat normálně, ale nějak to nešlo. Byla jsem hotová.

Druhý den ráno:

Probudil mě nějaký rachot na chodbě. Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala jsem. Zayn měl svoje ruce obmotané kolem mně a svoji hlavu měl opřenou o mou hlavu. Rozhodla jsem se vstát, ale Zayn mi v tom zabránil. Když už jsem skoro seděla, znovu si mě stáhl k sobě. Slyšela jsem, jak se zasmál. Otočila jsem se k němu, díval se na mně s úsměvem na tváři. 

''Dobré ráno princezno'', řekl.

''Dobré ráno'', řekla jsem. Jeho úsměv donutil i mně se usmát. Zayn se otočil na druhou stranu a podal si mobil. 

''Kolik je hodin?'', zeptala jsem se a sedla si. Prohrábla jsem si vlasy a volně je hodila dozadu. 

''Půl 10. Za půl hodiny nám přinesou snídani'', řekl Zayn a mobil vrátil na stolek. Přisedl si ke mně a věnoval mi polibek na rameno. Usmála jsem se. 

''Na dnešek jsem jídlo nehlásil. Předpokládám, že budeme celý den chodit po Paříži'', řekl. 

''Jasně, dobře'', souhlasila jsem. 

''Eej, kam jdeš?'', pípl, když jsem si stoupla. 

''Do koupelny. Neboj se, neuteču ti'', vyplázla jsem na něj jazyk. 

''To se nebojím, to bys neudělala'', usmál se. 

''Nikdy si nemůžeš být jistej'', ušklíbla jsem se a zamířila do koupelny. Opláchla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Když jsem se vrátila k posteli, Zayn ještě pořád ležel v posteli. Není ten typ člověka, kterému stačí Vstávej říct jednou. Němu to musíte říct alespoň 10x, říkala mi Carrie.   

Vytáhla jsem si z kufru černé kalhoty a svetr s nápisem Coca cola. Vrátila jsem se do koupelny a podala si taštičku s kosmetikou. Natřela jsem si obličej krémem a dala trošku makeupu. Použila jsem tužku na oči, řasenku a rtěnku. Rozčesala jsem si vlasy a svázala je do copu. Na ruku jsem si dala svůj oblíbený náramek s různými přívěsky, jako třeba srdíčko, peace, Big Ben a tak. 

Po chvilce jsem slyšela zaklepání na dveře. Byla jsem připravená, takže jsem šla zpátky do hlavní místnosti. Právě do pokoje vstoupil chlapík s vozíkem s jídlem, jako včera večer. 

''Děkujeme'', řekl Zayn a znovu za chlapíkem zavřel. Až se vrátil, všimla jsem si, že je jen v trenkách. Doufám, že ten zaměstnanec tady nebyl gay. Snad. 

Předělali jsme jídlo z vozíku na stůl a sedli si k němu. Vzala jsem si čerstvou bagetu a zeleninový salát, který tady byl v misce. 

''Tak dobrou chuť'', řekl Zayn s úsměvem. 

''Dobrou chuť'', popřála jsem taky. Už jsem měla celkem hlad. 

***

''Můžeme?'', zeptal se Zayn. 

''Hele Zayne, já jsem připravená už dlouho, to na tebe jsme čekali'', řekla jsem a Zayn se zasmál. 

''No co se směješ. Jseš horší než ženská'', pronesla jsem a Zayn se znovu rozesmál. 

''Tak jdeme'', řekl, chytil mě za ruku a táhl mě ke dveřím. Kartu od pokoje jsem dala k sobě do kabelky, vzali jsme si kabáty a šli jsme. Přivolali jsme si výtah, který nás zavezl dolů. Venku tentokrát nesněžilo, vlastně bylo celkem hezky. 

''Takže, kam jdeme?'', zeptala jsem se. 

''Tak různě. Máme celý den na procházku. Takže toho stihneme hodně'', řekl Zayn a propletl svoje prsty s mými. Šli jsme po ulici ruka v ruce a já jsem nemohla být šťastnější. Procházeli jsme kolem různých stánků s věcmi. Bylo tady snad úplně všechno. 

''To je tady šílené'', řekla jsem a podívala se na Zayna. Ten mi ale neodpověděl. Rozhlížel se kolem. 

''Zayne? Posloucháš mě?''

''Ehm, Mitchie, počkej tady'', řekl a pustil se mé ruky, po chvíli jsem ho ztratila z dohledu. Sakra, kam šel? 

Stála jsem pořád na stejném místě a rozhlížela se na všechny strany a čekala, kdy a odkud se ukáže. 

Potom mě někdo znovu chytil za ruku a já se rychle otočila. Zayn se na mně, opět s úsměvem, díval.

''Kam jsi šel?'', zeptala jsem se ho. 

''Ale nikam'', řekl a zatáhl te za ruku, takže jsme šli zase dál. Byla jsme trošku zmatená, ale po chvilce jsem to nechala být. Asi to nebylo nic důležitého.

Párkrát jsme se zastavili u nějakého stánku. Jednou to byl stánek s čepicemi. Navzájem jsme si zkoušeli různé srandovní čepice. Zaynovi jsem dala na hlavu čepici s očima, vypadal v ní roztomile. On mi dal na hlavu, něco jako beranici a hrozně se mi smál. Nakonec nás prodavačka od stánku vyhodila, protože jsme se vším prohrabávali a stejně si nic nechtěli koupit.

''Pojď, zajdeme si pro kávu'', řekl a ukázal na ceduli Starbucks. 

Opět přecházíme k přidávání dílů jednou za 1-4 dny. Začíná být hezky, takže jsem venku a taky poslední dobou nemám moc času na psaní. Samozřejmě, když nebudou díly tak často, budu se vám snažit psát díly alespoň na 2 stránky, ale nic neslibuju! :-))

A řekla jsem si, že tuhle story taky budu věnovat různým čtenářům. Tenhle díl věnuju Dominičce, protože čte všechny moje příběhy a je prostě úžasná. No, a, kdo by chtěl věnovat další díl? Ten, kdo si napíše o věnování jako první, věnování dostane. 

Další díl bude v pátek. Užijte si zbytek středy x