From Hate To Love - Or Not?

part 66

Darlings, moc se omlouvám že už skoro měsíc nebyl nový díl. Měla jsem toho hrozně moc do školy, vlastně ještě pořád mám, a kdykoliv jsem měla volnou chvíli, buď jsem byla venku, nebo si četla, a nebo prostě jen seděla a užívala si toho, že nic nemusím dělat. 

Mám pro vás důležitou zprávu. Další díl bude poslední díl téhle story.

Není to proto, že bych na tuhle story už neměla čas. Je to proto, že 67 částí se mi zdá dost a už zkrátka nevím co dalšího do toho přidat a nechci psát blbosti. 

Je to neuvěřitelné, že tahle story už je u konce, když se mi zdá, že jsem ji teprve nedávno začala psát. Ale, je to tak. 

!!! JEŠTĚ DNESKA PŘIDÁM DALŠÍ, POSLEDNÍ DÍL TÉHLE STORY !!!

MŮŽETE HO ČEKAT KOLEM 20:00!

________________________________________

O 10 dní později, z pohledu Zayna:

Nezvládám to. Už je to 10 dní a já to nezvládám, je mi hůř a hůř. Všechno mi ji připomíná, cokoliv dělám, myslím pořád jenom na ni. 

Nikdy bych si nemyslel že budu takhle v prdeli z nějaké holky. Jenže, Mitchie není jen nějaká holka. Je něco vím, něco mnohem víc, a..

Kurva já ji potřebuju. Celé dny jenom sedím doma a užírám se. Nechodím za kámošema a dokonce ani do práce. Užírám se a říkám si, jakej kokot jsem. Obrovskej kokot, vím to. Udělal jsem obrovskou chybu, posral jsem to a už to nevrátím. 

Je sobota, 11 hodin večer a já sedím na sedačce a hledím do bílé zdi. 

Musím udělat něco, čím jí dokážu, že ji miluju. A musím to udělat teď. 

Z pohledu Mitchie:

Už je to 10 dní. Už 10 dní mám zlomené srdce, je mi mizerně a nemůžu se na nic soustředit. Pořád myslím jen na to, jak jsem Zayna přistihla v posteli s jinou. 

Celé dny se jen válím v posteli, skoro vůbec nejím, nepiju a už vůbec nevycházím ven. Vypadám jako zombie ale, je mi to vlastně jedno. 

Chci jen ležet doma a trápit se. 

Možná bych se z toho měla vzpamatovat. Možná bych na něho měla zapomenout a začít znovu, líp. 

Jenže..

Jenže i přes to co mi udělal.. ho pořád miluju.

Z pohledu Zayna:

''Prosím Carrie, poslouchej mě'', mluvil jsem na svou sestru, která ode mě odcházela do svého pokoje a já ji samozřejmě následoval. 

''Jestli se mnou chceš mluvit o Mitchie, můžeš rovnou přestat, protože..''

''Já ji miluju kurva!'', vykřikl jsem, což Carrie nečekala a leknutím poskočila. 

''Udělal jsem hroznou chybu. Byla to největší chyba v mém životě a já to kurva vím. Už je to 11 dní a já se z toho pořád nedostal. A nechci se z toho dostat. Chci ji zpátky. Já ji potřebuju zpátky Carrie! Nedovedeš si představit co všechno pro mě znamená. Jak moc miluju její úsměv a její smích. Jak moc miluju usínat vedle ní a druhý den se vedle ní probouzet. Jak moc miluju sledovat ji, ať dělá cokoliv, ať klidně i umývá nádobí, protože i u toho vypadá skvěle. Je to první žena kterou doopravdy miluju a vím, že už žádnou jako je ona nikdy nepotkám. A ani nechci. Chci jenom Mitchie'', řekl jsem Carrie, přičemž jsem se jí celou dobu díval do očí. Chvíli nic neříkala, potom se nadechla a konečně prolomila to ticho, které bylo mezi námi.

''To, co jsi udělal, bylo..''

''Bylo to kurevsky špatné, já vím'', doplnil jsem ji. 

''Ještě nikdy jsem tě neviděla takhle.. v prdeli''

''To protože jsem takhle v prdeli ještě nikdy nebyl'', prohrábl jsem si vlasy. 

''Já ji opravdu šíleně miluju, víš to žejo?'', naléhal jsem. 

''Vím'', řekla. 

''Ale taky vím, že jsi jí zlomil srdce'', dodala. 

''Ani si nedovedeš představit, jak moc mě to mrzí''

''Zkusil si s ní mluvit?'', zeptala se mě. 

''Pokaždé, když jsem jí volal, típla mi to. Když jsem jí psal, neodpověděla. A když jsem za ní byl, neotevřela mi''

''Tak jak to chceš.. víš co..''

''Jak jí chci říct to všechno co jí říct potřebuju?''

''Jo''

''Celou noc jsem nespal a něco jsem pro ni udělal. Já..''

***

''..a po tobě potřebuju, aby jsi ji dneska ve 4 odpoledne přivedla do Green Parku k hlavnímu vstupu. A hlavně, aby vůbec netušila že tam budu'', dořekl jsem. 

''Silbuju, že ve 4 tam budeme'', řekla Carrie. Pousmál jsem se. 

''Děkuju moc, sestřičko'', řekl jsem a rozevřel náruč. 

''Nemáš zač, bráško'', řekla Carrie a s úsměvem mi vklouzla do náruče. 

***

Z pohledu Mitchie:

''Nikam nepůjdu Carrie'', řekla jsem a vlezla zpátky do své postele, odkud mě Carrie před chvíli donutila vstát, protože zvonila u mých dveří. 

''Ale ano, půjdeš. Mitchie, už týden jsi nevytáhla paty z domu''

''A takhle v tom budu pokračovat minimálně další týden'', řekla jsem.

''To teda nebudeš. Vstávej, dělej'', řekla a zatahala mi za deku. 

''Ne'', zakňučela jsem. 

''Notak Mitchie! Půjdeme se projít, zajdeme si na kafé, na jídlo, popovídáme si, bude to fajn''

''To kafe ti můžu udělat tady, jídlo si můžeme taky objednat sem a povídat si můžeme kdekoliv, takže i tady''

''Mitchie Potatová, okamžitě vstaň ze své postele!'', řekla Carrie vážným tónem. Přimhouřila jsem oči. 

''No bude to?'', pronesla. Protočila jsem očima a z postele se zvedla, přičemž jsem okamžitě zamířila do koupelny. Byla jsem doma přes týden a nepečovala o sebe.. tahle příprava, abych mohla mezi lidi, bude chvíli trvat.