From Hate To Love - Or Not?

part 14

Vzala jsem si hnědou koženou kabelku přes rameno, dala si do ní mobil, peněženku, doklady, vzala si klíče a šla ke dveřím. Obula jsem si kozačky, oblékla si černý kabát a dala si čepici. Venku sněží, takže nechci mít mokré vlasy. Vzala jsem si klíče a šla ven. Zamknula jsem byt a klíče si chtěla schovat do kabelky, jenže jsem je hodila vedle a spadly na zem. Dřepla jsem si a zvedla je. Když jsem si stoupla a uviděla člověka přede mnou, klíče jsme znovu upustila na zem.

''Nemehlo'', zasmál se černovlasý kluk, zvedl mi klíče a podal mi je. 

''Proč jsi dneska ráno odešel?'', vyhrkla jsem. Podíval se na mně a usmál se. 

''Musel jsem ti zajít pro dárek'', řekl a podal mi kabici, ve velikosti asi jako krabice od bot. 

''Ježiši, Zayne, ale já pro tebe nic nemám'', řekla jsem. 

''Já vím, ale mně to nevadí'', znovu se usmál. Vzala jsem si od něj krabici a úsměv mu oplatila. 

''Děkuju'', zašeptala jsem a chtěla oddělat víko, Zayn mě ale zastavil. 

''Ne, až večer'', řekl. 

''Ale dárky se otevírají ráno''

''Od Santy. Od Zayna večer'', řekl a já se zasmála. Odemkla jsem byt a dárek si dala za dveře, potom jsem znovu zamkla. 

''Přišel jsem tě vytáhnout na snídani'', řekl. 

''No, já ale nemůžu. Jdu do knihovny. Předčítat dětem'', a teď se začne smát. 3, 2, 1.. Nezačal se smát. Divný. 

''V tom případě si tě zamlouvám na celý zbytek dne'', drze se usmál. 

''Chceš jít do knihovny se mnou?'', zeptala jsem se. Proč se vlastně ptám, znám odpověď..

''Jasně, rád'', řekl. Fajn, čekala jsem jinou odpověď.

''Dobře, jdeme'', řekla jsem a přivolala výtah. Když jsem se otáčela na Zayna, přitáhl si mě k sobě a něžně mě políbil. 

''Veselé Vánoce'', řekl s úsměvem. 

''Veselé Vánoce'', oplatila jsem mu úsměv a nastoupila do výtahu. Když jsme vyšli ven z domu, automaticky jsem zamířila k mému autu. 

''Kam jdeš?'', zasmál se. 

''No, do auta?''

''Prosím tě pojď sem, já tě svezu'', mávl a ukázal na svoje auto blízko toho mého. Pozvedla jsem rameno a šla za ním. Nasedla jsem do jeho auta a zapnula si pás. 

''Takže, do knihovny?'', zeptal se. 

''Ano, to je..''

''Vím kde je knihovka'', zasmál se a nastartoval. Nechala jsem to tak a dívala se z okýnka. Za chvíli jsme byli před knihovnou. Zayn zastavil za rohem a vypl motor. Oba jsme vystoupili a Zayn obešel auto, na chodník.

''Jdeme?'', zeptal se. 

''Jdeme'', usmála jsem se. Za chvíli jsme byli u hlavního vchodu. Otevřel mi dveře a nechal mě jít první. Teda, vážně nevím co se s ním děje, ale tohle Zayn se mi prostě hrozně líbí!

Šel kousek za mnou, protože nevěděl, kam má jít. Šli jsme po dlouhé chodbě do posledních dveří. Otevřela jsem a je a hned uviděla skupinku dětí, co si spolu hrály. 

''Mitchiiie'', zakřičely a rozběhly se ke mně. Miluju tyhle malé prcky. 

''Ahojte zlatíčka'', usmála jsem se na ně. 

''Tak Mitchie přišla, pojďte se posadit'', prohlásila vychovatelka. S úsměvem jsem ji pozdravila. 

''Děti, tohle je Zayn, dneska tady bude s náma. Tak ho pěkně pozdravte''

''Ahoj Zayne'', řekli děti. 

''Ahojte'', řekl Zayn nejistě. Asi není zvyklý být ve společnosti s dětmi. 

''Jakou pohádku byste si přály přečíst dneska?'', zeptala jsem se. 

''Tu co minule'', zakřičela jedna z holčiček. 

''Ano, ta byla pěkná'', řekla další holčička. 

''Já ti ji podávm Mitchie'', řekl jeden chlapeček a vyběhl k regálu s knihami. Chvíli se po něm rozhlížel, potom vytáhl knížku a doběhl ke mně. 

''Tady'', řekl a dal mi knížku Žabí princezna.

''Děkuju'', usmála jsem se a vzala si knížku. Sedla jsem si do kruhu na jednu ze židlí, které vždy děti chystají. Jedna zbyla i pro Zayna. Seděl o kousek ode mně, mezi dvěma chlapečkama. Otevřela jsem knížku a začala číst. 

Jsem tady vždycky hrozně ráda. Baví mě předčítat dětem. Nemají rodinu a tak jim vždy ráda alespoň trošku zlepším náladu. Kdybych mohla, všechny děti bych si vzala s sebou domů.

Četla jsem to, u čeho jsme minule zkončili. Přečetla jsem asi 10 stránek, až jsem byla na konci knížky. 

''Přečteš nám taky něco Zayne?'', zeptala se ho jedna malá holčička. Podívala jsem se na něj a on se podíval na mně. 

''No, já nevím'', řekl nervézně. Podívala jsem se na něj smutně a pusou naznačila prosím.

''A co byste chtěli přečíst?'', zeptal se dětí. Usmála jsem se na něj. Chlapeček, který podával knížku i mně, okamžitě vyskočil a znovu běžel k regálu. Bez váhání vytáhl jednu z knížek a běžel k Zaynovi. Předal mu ji a šel si zpátky sednout. 

''Máte rádi pohádky o Vánocích?'', zeptal se Zayn a ukázal knížku. Jmenovala se Vánoční příběhy. Pamatuju si, že tuhle knížku jsem dětem četla minulé Vánoce. 

Zayn začal číst a já ho s úsměvem pozorovala. Dělal u toho i různé zvuky a zkoušel různé hlasy a děti se tomu smáli, stejně tak i já. Bylo to skvělé, jak se jim hned zalíbil. Přečetl jim asi 4 příběhy, protože pořád chtěly další a další.

Po předčítání jsme si s dětma hráli. Seděla jsem s dvěma holčičkama a třema chlapečkama na koberci a vyprávěla jim různé vymyšlené příběhy. Někdy jsem je i trošku postrašila, a nebo se je snažila rozesmát. Takhle strávené Vánoce se mi líbí. Jedna holčička mě začala lechtat, tak jsem jí to začala oplácet. Potom se na mně pustili všechny děti a já ležela na zemi a smála se.

Z pohledu Zayna: 

Nechápu, jak jsem tuhle dívku mohl před tím nenávidět.

Omlouvám se, že díl je až tak pozdě, ale po škole jsem byla s kamarádkou na nákupech a od půl 8 jsem psala tenhle díl, ale trvalo mi to hrozně dlouho, protože jsem u toho dělala dalších x věcí. Zítra díl nebude, protože odpoledne jedeme na rodinnou oslavu a večer jdu do kina. Takže snad v neděli :-))

Užijte si zbytek pátku, komentujte a hvězdičkujte. S láskou Lucyy x