From Hate To Love - Or Not?

part 52

''Když jsem někdy jel za nějakou holkou, bylo to pro to, že jsem za ní jel kvůli sexu. Dneska jsem ale za tebou nejel kvůli tomu, že bych potřeboval sex. Potřeboval jsem tě vidět. Potřeboval jsem tě obejmout, políbit a být s tebou. Ne kvůli sexu. Ale kvůli tomu, že tě šíleně miluju'', řekl, přičemž se na konci usmál. Opřela jsem svoje čelo o jeho a spokojeně se usmála. 

''Taky tě miluju Zayne. Hrozně, hrozně moc'', řekla jsem a spojila naše rty v polibek. Je neuvěřitelný. Umí tak krásně vyjádřit co cítí. Mám motýlky v břiše, když mi říká takováhle nádherná slova. Už si nedovedu představit to, že bychom nebyli spolu. Že by se v ten Vánoční večer nestal zázrak a my se nedali dohromady. 

Druhý den ráno:

Když jsem se vzbudila, Zayn ještě spal. Vypadal tak roztomile. Chvíli jsem jen tak seděla a s úsměvem ho sledovala, potom jsem se zvedla a šla do koupelny. Svázala jsem si vlasy do copu a opláchla si obličej. Vyčistila jsem si zuby a šla do šatny. Vzala jsem si obyčejné rifle a čistě bílé tričko. Vrátila jsem se do koupelny, namalovala jsem se a upravila si cop.

V kuchyni na lince jsem vzala čistý papír a propisku a napsala krátký vzkaz, papír jsem potom položila na stolek u postele vedle Zayna. Vzala jsem si kabelku a hnědou koženou bundu, obula jsem si svoje oblíbené bílé Vansky, ze stolku u dveří popadla klíče a vyšla z bytu ven. Svezla jsem se výtahem dolů a vydala se ven. Před domem jsem nasedla do svého červeného auta. Kabelku jsem si položila na sedadlo a nastartovala motor. Během pár sekund se autem rozezněly první tóny písničky Really Don't Care od Demi a Cher. 

Vyjela jsem z parkoviště před panelákem a vydala se do práce. Cestu mi zpříjemňovaly songy právě typu Really Don't Care. Zpívala jsem, tancovala jsem, jako bych nebyla v autě, ale někde v klubu na tanečním parketu. 

Zrovna, když hrál song Oh Cecilia od The Vamps, zastavila jsem na červené. Když přišel refrén, pěstí jsem si udělala imaginární mikrofon a zpívala, druhou rukou máchala na všechny strany. 

Když jsem se pár po sekundách podívala vedle sebe, všimla jsem si, jak se na mně 4 lidi z auta, které stálo na semaforu vedle mně, dívají a smějí se. Podívala jsem se dopředu, přičemž moje tváře nabraly červenou barvu.

''Sakra'', zašeptala jsem. Cítila jsem se trapně. A jak by taky ne, když si v autě hraju na velkou hvězdu, která právě zpívá na koncertě pro tisíce fanoušků..

Po chvíli mi na semaforu blikla zelená, za což jsem byla velmi ráda, protože mě už znervózňovalo, jak mě ti 4 neznámí lidé neustále sledovali, a já se znovu rozjela. Zbytek cesty jsem si písničky jen pobrukovala. Jeden trapas mi stačil. 

Z pohledu Zayna: 

Vzbudily mě dětské hlasy z ulice. Ještě se zavřenýma očima jsem se přetočil na bok a jednou rukou přejel přes místo vedle mně. Když jsem nenašel Mitchie, usoudil jsem, že už je asi hodně hodin a ona už je v práci. 

Po chvíli jsem konečně oči otevřel. Sedl jsem si a prsty si projel vlasy. Když jsem se natáhl na stolek vedle postele pro mobil, všiml jsem si vzkazu. 

Dobré ráno lásko. Vypadáš roztomile, když spíš. Přežij těch pár hodin beze mně, kolem 6. večer se uvidíme. Miluju tě - Mitchie x

Usmíval jsem se nad slovy, které mi Mitchie napsala. Potom jsem papír položil zpátky na stolek a rozsvítil obrazovku mobilu. Bylo půl 11. Spokojeně jsem si znovu lehl a ještě na chvíli zavřel oči. Už se těším, až budu mít dneska večer Mitchie u sebe doma. 

Z pohledu Mitchie: 

Jen, co jsem pizzerii otevřela, lidi začali přicházet. Snad ani jednou se mi nestalo, že bych měla úplně prázdno, takže jsem měla pořád co dělat a hodiny mi rychle ubíhaly. 

Kolem půl 5 do pizzerie přišla Lucy, spolupracovnice, která mě měla vystřídat. U našeho kuchaře jsem si objednala dvě Hawai pizzy. Alespoň se Zaynem a Carrie nebudeme muset přemýšlet, co si dát k večeři. Šla jsem se převléknout do normálního oblečení, vzala si věci a počkala, až bude moje objednávka hotová.

Jen co mi Matt, náš kuchař, pizzy předal, rozloučila jsem se s Lucy a odešla ven z pizzerie. Nasedla jsem do svého červeného auta a vyjela z parkoviště. Neuběhlo ani 10 minut a já už auto parkovala před panelákem, kde jsem bydlela. Pizzy jsem nechala v autě, vzala si kabelku, zamkla auto a šla nahoru do bytu.

Jen co jsem vešla dovnitř, vytáhla jsem si ze skříně větší černou tašku a začala se balit na prodloužený víkend k sourozencům. Po zkouknutí mého šatníku jsem usoudila, že zítřejší nákupy s Carrie se mi hodí, protože nemám co na sebe na tu zítřejší party.

Když jsem měla všechny věci sbalené, vzala jsem si kabelku, kterou jsem měla dneska v práci, a černou tašku, kterou jsem si před chvílí sbalila na víkend, u dveří drapla klíče a vyšla z bytu ven. Zamkla jsem a klíče hodila do kabelky. Výtahem jsem se svezla dolů a šla do auta. Tašky jsem si dala na zadní sedadla, tam, kde jsem dala i krabice z pizzerie s večeří. Když jsem si sedla za volant, vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila Zaynovo číslo. Po pár zazvoněních mi hovor přijal.

‘‘Ano princezno?‘‘, ozval se Zaynův hlas, který mě donutil se usmát.

‘‘Právě vyjíždím k vám, za asi 5 minut jsem u vás‘‘, řekla jsem.

‘‘Super, těším se na tebe‘‘, řekl.

‘‘Já na tebe taky. Zatím pa‘‘, řekla jsem, přičemž jsem nastartovala.

‘‘Pa‘‘, dodal, potom hovor ukončil.

Vrátila jsem si mobil do kapsy a vyjela na cestu za sourozenci.

O pár minut později:

Když jsem přijížděla na parkoviště před panelákem, viděla jsem černovlasého kluka v šedém tričku a černých kalhotách, jak stojí opřený o zeď. Zastavila jsem, vzala si klíče a vystoupila z auta. Jen co si mě Zayn všiml, rozešel se za mnou. S úsměvem jsem k němu doběhla a skočila po něm. Oba jsme se začali smát. Zayn se ke mně naklonil a dlouze mě políbil.

‘‘Na tohle jsem se těšil celý den‘‘, řekl a věnoval mi další polibek. Potom mně položil na zem a oba jsme šli k mému autu.

‘‘Dovezla jsem něco na večeři‘‘, řekla jsem, přičemž jsem otevřela dveře od auta a podala mu dvě krabice z pizzerie.

‘‘To se hodí, nikomu se nechce vařit‘‘, zasmál se Zayn. Vzala jsem si tašky, zavřela a zamkla auto a společně se Zaynem šla nahoru do bytu.

‘‘Půjčil jsem nějaké horory na večer‘‘, řekl Zayn, když jsme nastoupili do výtahu.

‘‘Horory?‘‘, zamračila jsem se.

‘‘Jop, horory‘‘, řekl.

‘‘Bylo to nutné?‘‘, zakňučela jsem. Nerada jsem se dívala na horory. Jsem hrozný strašpytel. Bojím se naprosto u všeho. Ale Zayn to ví, a dělá mi to naschvál. Vždycky se mi totiž rád směje, když se schovávám za polštář, zacpávám si uši a křičím.

‘‘Ale notaak‘‘, zasmál se. Tohle bude ještě zajímavý večer.