From Hate To Love - Or Not?

part 22

''Děkuju. Děkuju hrozně moc'', řekla jsem a podívala se mu do očí. 

''Nemáš vůbec zač'', řekl a naklonil se ke mně. Přitiskl svoje rty na mé a začal mě líbat. Jemně, nežně. 

Stáli jsme na balkonu s výhledem na eiffelovku a líbali se. Nic jiného mě v tu chvíli nezajímalo, jen jeho rty. Jeho rty, které byly svpojené s mými, a zapadaly do sebe jako puzzle.

Z pohledu Zayna:

Najednou znovu začal padat sníh. Malé vločky sněhu dopadaly na naše tváře. Ale i tak jsem se od Mitchie nemohl odtrhnout. Jsem do ní vážně zabouchlej. 

Všechno se to stalo za dva dny. Jen za dva dny. Nevím, jak se to stalo. Prostě jsem ten večer, co jsem ji, vlastně poslal domů, musel jet. A když jsme spolu seděli v obýváku, řekl jsem si Proč se vlastně nenávidíme?.

Vždyť jsme se nikdy nějak moc nepoznali. Když jsme se potkali, nadávali jsme si, probodávali jsme se pohledem. Neměl jsem ji rád. A byl jsem kokot.

A teď? Jsem s ní v Paříži. A jsem šťastnej. Už nechci být bez ní. 

''Začíná být zima'', řekla Mitchie. 

''Tak pojďme dovnitř'', řekl jsem a chytil ji za ruku. Vrátili jsme se zpátky dovnitř a posadili se na pohovku. 

''Jídlo jsem objednal do pokoje, asi za půl hodiny by nám měli přinést večeři'', řekl jsem. 

''Jídlo do pokoje? Tohle prostě už nemůže být lepší'', řekla Mitchie. Přisunul jsem si ji k sobě a obejmul ji kolem pasu. 

''Počkej, až se zítra budeme procházet u Eiffelovky'', usmál jsem se. 

''Už aby byl zítřek'', usmála se taky. 

''Musím jít dolů potvrdit objednávky na jídlo na další dny a jiné věci, které jsem neudělal hned jak jsme sem přišli. Za chvíli budu zpátky''

''Já asi vyzkouším tu super velkou vanu'', řekla Mitchie tak nadšeně, až jsem se musel zasmát. 

''Dobře, takže nebudu dějak spěchat'', řekl jsem, jemně ji políbil na čelo a šel ke dveřím. Vzal jsem si kartu od našeho pokoje a vyšel ven. 

Z pohledu Mitchie:

V koupelně jsem začala napouštět vodu do vany. Vyslékla jsem si oblečení a položila ho na postel, uklidím ho pozdfěji. Vzala jsem si z kufru všechny tři kosmetické tašky, které jsem měla, vklouzla jsem zpátky do koupelny a zavřela za sebou dveře. Přidala jsem do vody i trochu pěny a otevřela taštičku s kosmetikou. Odlíčila jsem se a udělala si z vlasů drdol. Vana už byla plná, takže jsem vodu zastavila. Pomalu jsem do ní vlezla a opřela se o okraj. 

Zavřela jsem oči a začala relaxovat. S rukama jsem prohrabávala pěnu a přemýšlela, co všechno tady v Paříži můžeme vidět, kam všechno můžeme jít.

''Neutopila ses?'', ozval se za dveřmi Zaynův hlas. Zasmála jsem se. 

''Můžeš jít sem'', zavolala jsem na něj. Otevřely se dveře a Zayn se na mně usmál. 

''Všechno je zařízené, potvrzené'', řekl a sedl si na kraj vany. 

''Ta vana se ti fakt zalíbila, co?'', zasmál se Zayn. 

''Je tak skvěle velká!'', řekla jsem se smíchem.

''Za 10 minut je tu večeře'', řekl. Cože? To už jsem tady 20 minut? Ups. 

''Dobře, možná vylezu'', řekla jsem. Zayn si začal prohlížet místnost a já využila chvíle, kdy se na mně nedíval, a cákla na něj vodu. 

''Heej'', vypípl a otočil se na mně. Začala jsem se smát. 

''Ty potvoro'', řekl a předklonil se, nabral vodu a stříkl ji na mně. 

''Mně to nevadí, já už jsem mokrá'', až když jsem to vyslovila mi došlo, jak to znělo. 

''Tak ty jsi mokrá jo?'', drze se usmál. Nabrala jsem do dlaní vodu a stříkla ji na něho. 

''Dobře dobře stačí!''

''Celé tričko mám mokré'', zabručel. 

''Ale prosimtě'', vyplázla jsem na něj jazyk. Najednou si tričko sundal a já na něj, spíš na jeho tělo, začala hledět. Má ho tak.. vypracované.

''Copak?'', zeptal se Zayn s úsměvem. 

''Nic nic'', řekla jsem a odvrátila svůj zrak do vody. Začala mi být zima, tak jsem se rozhodla, že konečně vylezu. Když jsem si stoupla, uvědomila jsem si, že jsem úplně nahá a Zayn je tady se mnou a hledí na mně. 

Nechtěla jsem se otočit, sednout si zpátky. Nic, co by naznačovalo, že se stydím. 

''Jsi tak.. krásná'', vydechl Zayn. Jeho slova a pohledy mi dodaly trochu sebevědomí. Ještě nikdy mě nahou neviděl. No, tak kde by mě vlastně mohl vidět. Za ty dva dny to nemolh stihnout. 

''Ehm, podáš mi prosím ručník?'', zeptala jsem se ho a ukázala na hromádku ručníků na druhé strany koupelny.

''Jasně, jasně'', řekl po chvíli chraplavým hlasem a podal mi ručník. 

''Děkuju'', usmála jsem se a vylezla ven z vany. 

''Já, počkám vedle'', řekl a během vteřiny zmizel z koupelny. Snažila jsme se nemyslet na to, že mě teď Zayn viděl poprvé celou nahou a rychle jsem se osušila. Ručník jsem si omotala kolem svého těla, podala si druhý ručník a s ním si na hlavě udělala turban. 

Vyšla jsem z koupelny a šla hned k posteli. Zayn seděl na sedačce a když mě viděl, jak jsem vešla, usmál se. 

Z pohledu Zayna: 

Sledoval jsem ji, jak jde z koupelny k posteli. Vypadala tak nevinně. Měla na sobě jen ručník. Nemohl jsem z ní spustit oči. Chtěl jsem se otočil, alespoň když si sundala ručník a začala si oblékat legíny a tričko, ale nešlo to. Nemohl jsem pohled odtrhnout. 

Je tak dokonalá. Její tělo je dokonalé. Jak to, že jsem si toho před tím nevšiml? Tohle tělo, tuhle dívku jsem nenávidel. Styď se Zayne. Styď se.