From Hate To Love - Or Not?

part 49

''Ale jo, musím. Přece jenom, ležíš tady kvůli mně a Zaynovi'', řekla jsem, přičemž jsem si vzpomněla na tu ráno, na to, jak jsme Liama srazili. Naskočila mi husí kůže, Liam si toho všiml a chytil mě za ruku. 

''Netrap se Mitchie, pár dní tady ležet zvládnu''

''Jo, málem jsem zapomněla!'', vyjekla jsem, až se Liam trošku otřepal. Podala jsem mu kelímek s karamelovým frappuccinem, přičemž jsem si ten svůj dala na stolek vedle mně. 

''Od včerejšího večera mám na něj chuť. Ty jsi fakt úžasná Mitchie!'', řekl. 

''Tak to jsem se trefila'', zazubila jsem se.

Jako vždycky jsme se s Liamem zapovídali tak, že když už bylo vážně pozdě, musela mi přijít sestřička oznámit, že už bych měla odejít. S Liamem jsme se rozloučili a já jela domů. 

Jen, co jsem zavřela dveře od bytu, odhodila jsem všechny věci na zem a šla do koupelny, kde jsem si dala dlouhou horkou sprchu. Po ní jsem si udělala zeleninový salát, vzala si mobil, notebook a s jídlem jsem si sedla na postel. 

Pustila jsem si první díl poslední řady Upířích deníků a relaxovala. Kolem 9. hodiny mi zazvonil mobil. Na obrazovce se objevila Zaynova fotka. Usmála jsem se, vzala mobil do ruky a hovor přijala. 

''Ahoj Zayne'', řekla jsem hned. 

''Ahoj princezno'', ozvalo se na druhé straně. Znovu se moje koutky zvedly v úsměv. Miluju, když mi tak říká. Je to nejkrásnější oslovení pro dívku, vážně. 

''Už jsi doma?'', zeptal se. 

''Jo, přijela jsem už skoro před hodinou'', odpověděla jsem, přičemž jsem si do pusy dala další sousto večeře. 

''Hrozně mi chybíš Mitchie'', řekl. Uculila jsem se. Určitě si teď prohrábl vlasy. Vím to. 

''Je to šílené, já vím, neviděli jsme se jeden den, ale ani nevíš jak strašně moc tě teď chci obejmout a políbit''

''Ty mi taky hrozně chybíš broučku'', řekla jsem. 

''Mám pro tebe překvapení''

''Překvapení? Jaké?'', zeptala jsem se. 

''To ti nemůžu říct, jinak by to potom nebylo překvapení. A navíc, ještě to není hotové. Pracuju na tom'', řekl. Byla jsem moc unavená na to, abych přemýšlela, co to asi je. 

''A kdy se dozvím, co to je?'', řekla jsem, přičemž jsem si zkousla ret. 

''Ve čtvrtek, až se uvidíme'', řekl a já kývla hlavou, až po chvilce mi došlo, že mě vlastně nevidí. 

''Uvidíme se až ve čtvrtek'', zopakoval s povzdechem. 

''Já vím'', řekla jsem. Popravdě bych dala teď všechno za to, abych teď ležela v jeho objetí. Vždycky se tím uvolním.

''V kolik ve čtvrtek končíš v práci?'', zeptal se. 

''Myslím, že mi šéf říkal, že můžu odejít v 5'', řekla jsem, přičemž jsem se zamyslela, jestli to tak opravdu bylo. 

''Mám pro tebe přijet, nebo si zajedeš domů pro věci a potom pojedeš za mnou?''

''Um, asi si zajedu domů a potom za tebou''

''Ahoj Mitchiiie!!'', uslyšela jsem v pozadí hlas Carrie.

''Pozdravuje tě Carrie'', řekl Zayn se smíchem. 

''Ahoj Carrieee!!'', zakřičela jsem. 

''Jak se máááš?'', křičela Carrie dál. 

''Stop, stop, nebo ohluchnu!'', vyjekl Zayn, přičemž jsme se všichni tři začali smát. 

''Řekni Carrie, že se už těším na páteční nákupy'', řekla jsem, tentokrát už normálním hlasem. 

''Hej Carrie, Mitchie říká, že už se těší na vaše páteční nákupy''

''Taky se těší'', řekl, po krátké pauze. 

''Lásko, jsem hrozně unavená, asi půjdu spát. Zavoláme si zase zítra večer, dobře?''

''Tak jo. Dobrou noc Mitchie'', řekl. 

''Dobrou Zayne, těším se na čtvrtek'', řekla jsem, přičemž jsem se trošku usmála.

Po vyměnění slov Miluju tě jsem hovor ukončila. Odložila jsem všechny věci z postele pryč, lehla si a během pár minut jsem zaspala. 

Lidi, opravdu se omlouvám, že posledních pár dní jsou díly vážně o.. ničem, ale já na psaní nějak neměla čas. Pořád jsem zařizovala něco ohledně školy, nebo něco ohledně cvičení s nohou. Skoro všechny volné chvíle tomu cvičení s nohou věnuju, protože chci co nejdřív zase chodit. Dnešní díl je extrámně o ničem, ale další díl tady nebyl už 8 dní a tak jsem si prostě sedla k pc a snažila se, alespoň, něco krátkého napsat. Doufám, že se nezlobíte, snad díly budu co nejdřív zase přidávat delší a zajímavější:-)