From Hate To Love - Or Not?

part 21

''Řeklas mi.. lásko''

''Oh, to si, ani jsem si to neuvědomila'', snažila jsem se mluvit klidně, ale v půlce věty mě hlas zradil a zlomil se mi.

''Ne ne. Je to pěkný'', usmál se.

''Lásko'', dořekl a pohladil mě po čelisti. Projel mnou mráz a teplo zároveň, když to slovo vyslovil. Naklonil se ke mně a lehce mě políbil. Opřel se čelem o mé a díval se mi do očí. Potom mě znovu políbil, tentokrát už vášnivěji. Cítila jsem motýlky v břiše. Jsem z něho vážně mimo.  

Let uběhl hrozně rychle. Potom, co se se mnou Zayn zase začal bavit, jsme si neustále povídali a smáli se. Když jsme vyšli z letiště, zastavila jsem se na chodníku. 

''Co je Mitchie? Stalo se něco?'', zeptal se Zayn a přišel ke mně. 

''Jsem v Paříži. S tebou. Jsem v Paříži''

''Ano, jsi'', řekl Zayn s úsměvem na tváři. 

''To je neuvěřitelné'', řekla jsem a otočila se k Zaynovi. Natáhl ke mně ruce a obmotal je kolem mého pasu. Já svoje ruce obmotala kolem jeho krku. 

''Říkala jsi, že je to svůj sen, jet sem. A já jsem moc rád, že jsem ti ho splnil'', řekl a opřel svoje čelo o mé. 

''Jsi úžasný'', zašeptala jsem. 

''Ty jsi úžasná'', zašeptal on. Polštářkem svého palce přejel po mém rtu. Jemně tě políbil a zase se odthrl. Zamračila jsem se. 

''Musíme jít'', řekl se smíchem.

''Musíme si stopnout taxíka a jet do hotelu''

''Tam budeme sami'', dořekl a drze se usmál. Uculila jsem se a vzala si kabelku. 

Zayn stopl taxíka, který nás odvezl z letiště. Zastavil před vysokou budovou. Zayn řekl, že je to náš hotel. Vypadá luxusně. 

A taky že byl luxusní. Jen co jsme vešli dovnitř, poznala jsem, že to asi není levný hotel. 

''Tady máte kartu. Váš pokoj je v posledním patře'', usmála se na nás recepční. 

''Děkujeme'', řekl Zayn. Oplatila jsem jí úsměv a následovala Zayna k výtahu, který nás vyvezl do posledního patra. Trošku vysoko. Trošičku. 

''Tady je'', řekl Zayn u jednoho z pokojů. Přiložil kartu k cedulce, aby si ověřil, že jsme u správného pokoje. Když Zayn odemknul a otevřel mi dveře, přestala jsem dýchat. Vešla jsem dovnitř, schodila věci, které jsem držela, na zem a s otevřenou pusou si prohlížela pokoj. 

''Pěkný ne?'', řekl Zayn a položil tašky na zem. 

''Pěkný? Děláš si srandu? Je neuvěřitelný'', zalapala jsem po dechu. Zasmál se. 

''Myslel jsem, že se ti bude líbit'', řekl. Uprostřed pokoje byla velká bílá postel s hodně polštářema. Byla tady pohovka a televize na zdi. Taky bar. 

''Pojď do koupelny'', řekl Zayn a ukázal na dveře kousek ode mně. Přišla jsem ke dveřím a otevřela je. A začala jsem křičet. Vážně jsem vykřikla. Zayn se za mnou začal smát. Velikánská vana do čtverce. 

''Odtud mě už nedostaneš'', řekla jsem a sedla si na kraj vany. 

''Je tu ještě něco lepšího. Musíš to vidět'', řekl a natáhl ke mně ruku. 

''Vážně musím?'', zakňučela jsem. 

''Je to to nejkrásnější na celém pokoji'', řekl. Vstala jsem a šla za ním. Najednou mi přes oči dal šátek. 

''Oh, co je?'', lekla jsem se. 

''Neboj se'', řekl klidným hlasem a zavázal mi šátek. 

''Je to nutné?''

''Ano, je''

''Bojím se. Spadnu'', řekla jsem. Najednou jsem pod nohama necítila podlahu. Vzal mě do náruče. 

''Nespadneš, princezno'', řekl. I když jsem ho neviděla, poznala jsem, že se usmál. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku, když šel. 

''Jsme tady'', řekl po chvíli ticha a položil mě na zem. 

''Chyť mě za ruku a pojď'', řekl a jeho ruka se dotkla mé. Udělala jsem pár malých kroků a po chvilce se zastavila. 

''Teď'', řekl a rozvázal mi šátek, který hned spadl na zem. Zmohla jsem se jen na slovo Páni. Stáli jsme na balkoně a před náma byla eiffelovka. Pokoj s výhledem na eiffelovku. 

''Tohle není možné'', zašeptala jsem. 

''Ale je'', řekl Zayn. Zezadu mě obejmul a opřel se bradou o moji hlavu.

''To je tak.. krásný''

''Hledal jsem jen hotely s výhledem na eiffelovku. Našel jsem tenhle hotel a oni mi řekli, že mají poslední volný pokoj. Neváhal jsem a hned jsem ho zamluvil'', řekl. Nemohla jsem se přestat dívat před sebe. Bylo to vážně dokonalé. 

''Muselo to všechno stát hrozně moc'', řekla jsem. 

''Tohle neřeš Mitchie''

''Ale musím. Tak drahý hotel'', řekla jsem a konečně odtrhla svoje oči od eiffelovky a otočila se k Zaynovi. 

''Ne, nemusíš. Jsem rád, že se ti tady líbí. S tímhle si nedělej hlavu. Měl jsem dost našetřené''

''A všechno si to utratil za tohle?''

''Jo, vlastně jo''

''Nee'', zakňučela jsem a zabořila hlavu do jeho hrudi. Zasmál se. 

''To jsi neměl říkat. Teď se cítím blbě''

''Nemáš proč. Už dlouho jsem sem zase chtěl, ale nikdy jsem neměl s kým, a vlastně ani nějak chuť sem jet. Až teď, s tebou''

''Děkuju. Děkuju hrozně moc'', řekla jsem a podívala se mu do očí. 

''Nemáš vůbec zač'', řekl a naklonil se ke mně. Přitiskl svoje rty na mé a začal mě líbat. Jemně, nežně. 

Stáli jsme na balkonu s výhledem na eiffelovku a líbali se. Nic jiného mě v tu chvíli nezajímalo, jen jeho rty. Jeho rty, které byly svpojené s mými, a zapadaly do sebe jako puzzle.

Zdravím po víkendu s novým dílem. Doufám, že se vám líbil. Nevím, jestli zítra stihnu napsat další díl, ale budu se snažit! :-))