Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

3.

Deidara-normálně
Itachi-tučně

,,Dei? Dei! Do prdele! Deidaro, vzbuď se sakra!" slyšel jsem hlas.
,, Sakra, sakra, sakra! Haló? Já našel kamaráda ležet na zemi a vůbec se nehýbe a nereaguje na mě." mluvil dál. Kdo je to? To je Sasori?
,, Sa...sori" snažil jsem se promluvit, ale moc to nešlo.
,, Dei? Slyšíš mě? Deidaro, co se stalo? Přijede pro tebe záchranka,  neboj se, už budeš v pohodě. " mluvil na mě. Moc jsem to nevnímal. Chtělo se mi spát.

Na noční zas takový klid nebyl. V noci mi mimo jiné přivezli i dost pomlácenýho kluka v bezvědomí. Menší, mladý blonďatý kluk, kterého si někdo dobře podal. Deidara, 22 let. Přijel s ním i jeho kamarád, který byl tak vyklepaný, že sotva stál na nohou. To on ho našel. Naštěstí žádná skutečně vážná zranění neměl. Zbude mu jako památka pár jizev jak na těle tak na duši.

Pomalu jsem začal otevírat oči. Všude bylo bílo s pálilo mě to do očí. Netušil jsem, kde to jsem, ale každý pohyb mě neskutečně bolel, takže mě to donutilo si zpátky lehnout.
,, Sasori?" promluvil jsem do místnosti.
,, Jak se cítíte, pane Deidaro? " zazněl hluboký hlas, který určitě nepatřil Sasorimu. Otevřel jsem oči a pohlédl na černovlasého muže. Měl dlouhé havraní vlasy stažené do volného culíku. Na sobě bílý doktorský plášť.
,, Co tu sakra dělám? " řekl jsem hned. Nemusel jsem se ani ptát kde to jsem. Podle jeho doktorského pláště jsem v nemocnici.

Když se probral začal okamžitě mluvit.
,,Jste v nemocnici, přivezla vás sem záchranka. Byl jste v bezvědomí a našel vás váš kamarád Sasori. Vzpomínáte si na to, co se vám stalo?" začal jsem na něj pomalu opatrně mluvit. Chvilku na mě nevěřícně hleděl.
,,Spadl jsem ze schodů." řekl mi po chvilce.
,,Našli vás v paneláku zamčeného ve vlastním bytě." argumentoval jsem mu. Lže, to je jasný. Nevím ale, koho se tím snaží chránit. Sebe určitě ne.
,,Na nic si nevzpomínám." řekl pak. Nebudu ho teď zpovídat, nemá to cenu.
,,Dobře, bolí vás něco?" zeptal jsem se ho tedy.

,,Bolí mě trochu hlava." postěžoval jsem si. Trochu hůř se mi i dýchalo, ale to za chvilku přejde. Ten doktor se na mě tak zvláštně díval. Doufám, že mu Sasori nic nevykecal.
,, Tak to máte celkem štěstí." řekl jen a dál si mě prohlížel.
,,Takže to není nic vážného?" optal jsem se pro jistotu. Přešel ke mně a začal listovat papíry.
,,Pacient přivezen v bezvědomí následkem rdoušení, další známky násilí jsou podlitiny na mnoha místech, tržná rána na čele a v neposlední řadě podezření na znásilnění." řekl mi naprosto vyrovnaně.